Bátoryčka: Krvavá grófka

Pri neznalosti dejín by ma príbeh celkom zaujal a preto som ani nedal nízke hodnotenie. Hlavne je to lepšie natočené ako Jakubiskova verzia. Ale pri znalosti nepopierateľných faktov je podivné, akú kontroverznú frašku si pani režisérka, scenáristka a herečka v jednom zvolila. V podstate z Eržíbet urobil poctivú katolíčku, trochu aj feministku, ktorá len sem tam niekomu podrezala žilky alebo si len tak zarezala do prsníka a strčila tam vlasy svojho milovaného, ale inak celkom pohoďáčka. Všetko navyše je len komplot. Pritom o čo viac by sa preslávila, keby z hodnovernej historky urobila hororový biják. Nič z toho sa nestalo a pritom tak skvelé obsadenie to má. Najmä môj obľúbenec Brühl tu miestami vystupoval ako by to bol herec brigádnik. (05.05.2021)

Na tento film jsem se podíval pár týdnů po zhlédnutí Bathory (2008) a to možná trohu způsobilo, že se mi tento pohled na život Erzebeth Bathory tolik nezalíbil. Nejvíc mi na filmu vadilo, že je podaný jakoby hrozně moc stručně a rychle. To, že je celé dětství Bathory shrnuto během tří minut jsem ještě pochopil. Vadit mi ale začalo to, že život s jejím manželem je následně shrnut v dalších čtyř minutách. Pokud je pověst o Bathory pravdivá, tak právě během jejího dětství a manželství by mělo proběhnout možná i několik základních "pudů", proč se z ní stala "krvavá hraběnka", ale na to film bohužel z vysoka kašle. Dále během filmu ale stejně postupně dochází k takovým dvěma důvodům, proč vlastně s vraždením začala. To mi sice už nepřipadalo, že to zabralo takových 10 minut filmu ani ne, ale stejně si nikdo s propracováním příběhu moc práce nedal. Konec filmu přišel z jakoby nic a ten celý film pohřbil trochu hlouběji. Herecké výkony jsou dobré, výprava je dobrá, dokonce ani hudba není špatná, ale ten děj to prostě kazí skoro jak nejvíc to jde. Přesto nějakým zázrakem film celkově nadopadl až tak špatně. Dojem na mě nezanechal moc dobrý, ale alespon jsem rád, že jsem se na něj podíval. Nakonec dávám s přimhouřenýma očima tři hvězdičky, ale nezaručuji, že si to s těmi dvěma s postupem času nerozmyslím. (16.11.2014)

„Prečo keď zasadím do zeme semeno, vyrastie strom a keď tam dám človeka, nič sa nestane?“ – „Lebo semeno je živé, kým človek ide do zeme mŕtvy.“ – „A keď ho tam dám živého?“ He-he-he. No. Takto. Učili ma, že správne použitý vulgarizmus niekedy povie viac, ako sto básní. Takže. BATHORY (2008) Juraja Jakubiska bol kurva film. Kontroverzný, rozporuplný, škandalózny. Ťažko nechal niekoho ľahostajným. V ére všedných politikov, všedných televíznych staníc a všedných moderátorov, to bolo v slovenských vodách nevídané. O rok neskôr prišla so svojou verziou o Čachtickej pani sympatická Francúzka Julie Delpyová (PRED ÚSVITOM, PRED SÚMRAKOM): režírovala, napísala si scenár, produkovala, verte neverte zložila hudbu a zahrala si hlavnú rolu. Pribrala do medzinárodnej koprodukčnej bandy Williama Hurta ako Turza (Oscar za BOZK PAVÚČEJ ŽENY) a mladého Daniela Brühla (GOOD BYE, LENIN!, DÁMY V ROKOCH) ako jeho ušľachtilého syna a výsledkom je... štandard. Tam, kde opulentná BATHORY dýchala atmosférou, sa teraz do pekných historických kostýmov oblečení pekní herci prechádzajú v pekných interiéroch a občas povedia niečo zaujímavé („Čo je väčší hriech? Vražda alebo chamtivosť?“ – „To sa čoskoro dozvieme. V pekle.“). Delpyová vlastne robila, čo mohla: dobrí herci podávajú dobré výkony (Hurt ale dostal skôr cameo, v ktorom nemá šancu vyrovnať sa monštruóznemu Rodenovi, dokonca i skúsená nahá Delpyová ma bavila menej, ako neskúsená oblečená Anna Frielová), niektoré zábery na lesy/hrady pekné (dva tri možno dokonca veľmi pekné) a príbeh už z princípu silný a nesmrteľný. (29.03.2010)

Po prvé, film teda určite nevykresľuje skutočnosť, ale zakladá si na fámach a bohapustom mýte o krvavej grófke, ktoré boli už x-krát vyvrátené. Existujú na to historické spisy a dokumenty. Ale ako samostatný fiktívny konštrukt ujde. Film má atmosféru, dostatočné historické cítenie a niekoľko dobre odvedených trilerových scén. Samozrejme, vyzdvihuje to aj prítomnosť Willima Hurta. Nemôžem si však odpustiť a nespomenúť prerážajúci feministický podtón, kde každý muž je buď intrigár alebo hochštapler a ženy sú tie podvedené a využívané. Aj zo samotnej vraždiacej grófky bažiacej po panenskej krvi robia v závere obeť mužských intríg. Prejavuje sa v ňom aj typicky francúzska úchylnosť - neštítí sa lesbickej lásky či sado-masochistických chúťok a nijako ich ani nekritizuje. (14.12.2020)

Tahle verze příběhu o Alžbětě Báthoryové je mi bližší než ta Jakubiskova, takže podle toho hodnotím.. Julie Delpyová je velice zajímavá osůbka, v některých momentech působivá a okouzlující, v jiných odpuzující.. Daniel Brühl jako fiktivní milenec uvěřitelný (telátko).. Pravda by mne zajímala, ale kdo by mi ji mohl říct? (15.06.2021)