Klub poslednej nádeje

Poutavý příběh podle skutečné události, který mne bavil,avšak neposlal do kolen, což jsem od něj trochu očekával. Co však Klubu poslední naděje nelze upřít, je perfektní vystižení atmosféry 80. let, hudba a přirozenost. Film vskutku působí hodně autenticky. Herecké výkony není třeba nějak rozvádět, jsou dokonalé a celý počin tak vyzdvihují do pořádného nadprůměru. Otázka boje proti AIDS je tu patřičně osobitá, asi taková, jako byla celá osobnost Rona Woodroofa. Pěkné 4*. (19.01.2014)

I přes všechny ty oscarové ambice vlastně hodně příjemné překvapení. Čekal jsem totiž hlavně klasický akademicky chladný kalkul s výtečnými hereckými výkony. Místo toho jsem však dostal skvěle zrežírovaný film, v němž je bezchybný výkon McConaugheyeho a nečekaně přirozeného Jareda Leta jen třešničkou na dortu. Výborný scénář, skvěle napjatá atmosféra tehdejší doby a hlavně spousta emotivních momentů, u nichž vám nebude zrovna nejlépe. Hlavně díky ním ve mně tento skvěle odsýpající snímek každým dnem čím dál více rezonuje. Ano, letošní oscarová sezóna se zatím rýsuje hodně nadějně a tento výtečně znepokojivý snímek se v ní rozhodně neztratí. 80% (12.01.2014)

Solidní drama podle skutečné události o umírajících na AIDS, odporu k homosexuálům, lobbingu farmaceutických firem a zkorumpované vládě a o prozření a velkém vítězství malého bezvýznamného napraveného texaského vidláka - samé sázky na jistotu. Nechutně vykalkulovaná oscarová dojímačka, každopádně docela dobrá a s vynikajícím McCounaugheym a Letem. (01.02.2014)

Jak žít s HIV, neustupovat nikomu a ničemu, zanadávat si a ještě to naposledy pořádně rozjet. Matthew McConaughey odmítá prvoplánově brečet nebo rozesmívat a bere to čelem skrz všechny překážky, i kdyby to měl být poslední den v jeho životě. A dost možná, že právě ten dnešní i posledním je. Upřímné drama, které je nejsympatičtější právě tím, že stejně jako hlavní hrdina zůstává po celou dobu své. (20.01.2014)

Kdyby Metjú McQueer nebyl žabař a přizdisráč, nýbrž skutečný ctitel Stanislavského metody, sundal by těch padesát kilo nikoliv pár měsíci osvětimského menu, ale střihl by si třeba nechráněnou stonožku s Medžikem Džonsnem. Vypadal by přirozeněji, dokonale naplnil frázi "životní role" a navíc by ušetřili za maskérku na leze a krví podlitý pohled. Ale i tak šprcku dolů! Jeho kreace slizkého, jižanského hochštaplera a náruživého heteropíchala, před kterým se třesou i bowlingové koule, protože mají díry a jsou ženského rodu, a co si nevšimne, že jedna z fen štěká "hiv, hiv", je v letošních nominacích snad jediná, jenž si to opravdu zasouloží. Dalšího protěžovaného, teplého kandidáta, Zužu Žareda, bych zrovna dvakrát nevyzdvihoval, protože konečně dostal roli, ve které může být přirozený a určitě se cítil jako ryba v vodě. Pardon, chtěl jsem říct tranďák v travestišou, ryby, jak známo, homo nebývají. Překvapením rozhodně je, že se nejedná o plačtivou, kýčovitou filadelfskou melancholii Povislého Tomáše, ale o poměrně záživné obchodování s vitamíny proti AIDS na předpis ponikelské báby kořenářky, kvůli němuž musela Zentiva rychle vyvinout nějaké silně závislostní antidepresivum proti ušlým ziskům. (18.01.2014)