4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Absolutní depka. Film stejně bezvýchodný jak sama podstata totalitních systémů sovětského bloku. Snímek podobně bolestný jako rané opusy Larse von Triera, ovšem oproti např. Prolomit vlny je tu cítit ta obrovská míra autentičnosti a hluboká stopa reálného základu. Syrový příběh z Ceausescova Rumunska roku 1987 (rámovaný rozpětím jednoho dne), který režisér Cristian Mungiu uchopil coby tichý, minimalistický monument doby. Pomalý tok vyprávění, v němž z počátku sleduje kamera hlavní hrdinku spíše zezadu a jen ji jakoby doprovází (asociuje to místy téměř 3D Third Person zobrazení počítačové hry), se pozvolna mění v zdrcující příběh o nelidskosti zřejmě nejhoršího totalitního systému 80. let mezi sovětskými satelity, rumunská apatie i obecně šedavé bezčasí oné doby na východní straně železné opony ve filmu doslova krystalizuje, kamera pak se v citových hnutích hlavní postavy chvílemi obrátí i proti její emocemi drásané tváři a dává nahlédnout pod masku navenek srovnaného občana nuceného žít v soukolí tohoto zrůdného systému. Ilegální interrupce je sama o sobě nosným tématem, tvůrci ji však navíc zkombinovali s analýzou totalitarismu a jeho dopadem na život obyčejného člověka (umístěnky, neustálé perlustrace, dohled Velkého bratra, šedá zóna ekonomiky...). Jestliže v jiných filmech reflektujících rumunskou realitu té doby či její odraz v 90. letech dobře funguje i rovina satirická či humorná, pak 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou absolutně depresivním ponorem do stoky socialistického marasmu, v němž humorný úhel nemá ani to nejmenší místo... Tenhle film bolí... Podobné filmy: Smrt pana Lazaresca (07.10.2010)

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je název pro rumunské mučidlo 21. století. Neláme kotníky, nestrhává nehty, nepůsobí totiž žádnou fyzickou bolest, zato náležitě otestuje divákovu psychiku a nechává krapet pracovat fantazii. Husté! Ideální aerobní cvičení na spalování tuku, tep se může vyškrábat až ke dvojnásobku klidovky a na této hladině se udrží dobrých 60 minut... (05.08.2008)

Chtěla bych mít kamarádku, jako je Otilia, ale určitě bych nechtěla mít za kamarádku Gabitu a možná jsem já víc sobecká nebo byla Otilia až moc hodná a obětavá, ale to co ona udělala pro tu nemožnou holku, to bych já neudělala. Skvěle natočený film, působivý, věcná atmosféra komunistického města se všemi úplatky, nedostatky a podpultovým zbožím a v něm si jedna bláznivá holka chce dát udělat potrat. Ze scény, kdy Otilia bloudí nočním městem, mě úplně mrazilo v zádech. (04.10.2007)

Překvapení jako hrom. Přesně kvůli těmto filmům výzvuji. Neskutečně chytlavý a emotivní jednodenní výlet do rumunské minulosti. Když se tak zkusím zamyslet, jak pohodový den mě dnes potkal. Vlastně to nemusí být ani dnešek, ale mohl bych si libovolný den vylosovat. Zkrátka, nechce se ani věřit, kolik toho dovedl za den prožít tehdejší vysokoškolák a jak komplikovaná a riskantní byla realizace úkonů, které jsou dnes snad více než běžné. Alespoň si člověk čas od času připomene, jak úžasně se vlastně má. To určitě ještě nikdy nikomu neublížilo. Hned z úvodu se film tvářil hrozně chytlavě. Ovšem od okamžiku, kdy si děvčata vyrobila z hotelového pokojíčku potratovou kliniku, tak se z filmu nedal odvrátit zrak. Jak nemám rád dlouhé záběry na statickou scénu, tak tady prostě podobné záběry fungovaly. Člověk si mohl alespoň na okamžik vydechnout a zapřemýšlet nad obrázky, které se mu během sledování zjevily. Samotný potrat byl natolik detailní, že pokud se vám doma podařilo vyrobit si nechtěnou ratolest, tak vám tento snímek dává nezbytné minimum k napravení selhání vaši mladické nerozvážnosti. Že byli v tehdejší době lidé vynalézaví a dovedli si sehnat ledacos, co jim upíral režim, a že toho bylo požehnaně, to tak nějak z doslechu vím. Takže to nepřekvapilo, leč stále bavilo. Dále jsem žasl nad rumunštinou. Jejich dvě až tři slova jsou ekvivalentní našemu košatému souvětí o dobrých deseti i více slovech, co jsem tak pochytil. Za takové osobní vyvrcholení považuji tu příjemnou večeři plnou přiopilých šprýmařů, která prakticky nemohla nastat ve vhodnější okamžik. Opravdu neskutečně syrová podívaná, která si na nic nehraje a za nic se nechovává. I přes nemalé nesympatie k obtěžkané dívčině, a dokonce i přes zvýšený výskyt volně se vyskytujících bobrů, kdy moje asexuálně puritánská duše musela svádět lité vnitřní boje, abych to celé rozdýchal bez morální újmy, pro těch 5 * sáhnout prostě musím. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel ytheri. (20.04.2016)

Nesnaží se záměrně a přehnaně šokovat, vše je tu podáno s nadhledem a jen tak jakoby mimochodem. I drsné scény a záběry z obrazovky promlouvají tichým, živoucím hláskem - nesnaží se srazit diváka do kolen, ale něco mu sdělit. Přitom z toho sálá nezměrný strach obou hlavních hrdinek, nejistota a neštěstí. Bezvadná ukázka toho, že na světě jsou (byly??) i horší věci, než nás momentálně každodenně trápí - člověk si kolikrát po skončení kvalitní drámy řekne, jak "dobře" se vlastně má... (05.06.2011)