Carlitova cesta

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)

Brian De Palma je jeden z těch klasiků žánru. Na rozdíl od jiných gangsterek ale v Carlitově cestě na nic nečekal a hlavního mafiána uvrhl do víru dění, které nabírá obrátky a tlačí děj mílovým tempem. Carlito je totiž standardní mafián – šílenec. A stejně tak jak rezolutní jsou jeho názory, tak razantní je i děj tohoto filmu. S ničím se nemaže a všechno to na diváka valí rychlostí otevřeného tlakového ventilu. Herecky samozřejmě famózní záležitost. (24.11.2022)

Téměř dokonalé. Al Pacino je jistě tou nejsprávnější volbou co se týče ztvárnění rozličných kriminálních živlů napříč dekádou filmového průmyslu. Chladnokrevný kliďas v Kmotrovi, nenapravitelný divoch ve Zjizvené tváři a bývalý zločinec bojující se svými choutkami v Carlitově cestě. A právě tento snímek, ve kterém Pacino ztvárňuje Briganteho, mi učaroval zdaleka nejvíc. V podobných snímcích nejvíce miluji onu děsivou předzvěst, tj. divák sleduje několik scén, ve kterých je zřejmý režisérův záměr šokovat diváka následujícím dramatickým okamžikem: scénka při dealování mne mrazila až do morku kostí. De Palma dokázal natočit napínavé drama, kvalitní akční film a psychologickou sondu - to vše v jedné nezapomenutelné gangsterce. Potěšilo mne, že scénář nenakazoval Pacinovi další otřepané fackování ženských charakterů, a místo toho si zlost vybil na zrcadlu v koupelně - nerad bych tohoto skvělého herce měl zafixovaného jako někoho, kdo ve filmech bije tak křehké bytosti. Větší prostor jsem čekal od Mortensenovy role, ale na druhou stranu dostal ze svých pěti minut slávy úplné maximum a větší rozdíl oproti Aragornovi jsem dlouho neviděl. Sean Penn se svou maximálně debilní a vtipnou parukou také dokázal, že se neztratí ani v poctivém mafiánském filmu, kde je italů více než vystřílených kulek, a jeho postava je nezapomenutelná. Tento film má spoustu kladů. A ten konec..! (30.09.2009)

Portorikánský gangster se rozhodne skoncovat se svojí zločineckou minulostí, ale k takovému kroku, navíc v takové době a zkorumpované společnosti - věru jde o nesnadné cíle! Velmi tlumený tón vyprávění nás dovádí až k neodmyslitelnému finále, kdy chápeme, že jde o předem prohraný boj! Démonický Sean Penn a opět výtečná legenda Al Pacino v řemeslně zvládnutém dramatu Briana De Palmy. Bohužel bravurní je jen ona závěrečná scéna na nádraží, některé dlouhé kamerové záběry, ale.. Utahanosti by svědčila alespoň četnější míra očekávané agresivity!! (12.12.2005)

Co na tenhle film rict? Proste skvost. Tak nejak pomalu plyne, clovek ani nevi jak, rika si ze se tam nic moc nedeje... a pritom po celou dobu co ho clovek sleduje, jim prochazi takove urcite napeti, napjate ocekavani dalsich scen... Al Pacino podava stabilni nadstandardni vykon, i kdyz takovy herecky koncert jako v Kmnotrovi nebo Scarface samozrejme uz nelze od nej cekat. Naopak vrcholnou formu zde podle me zaziva Sean Penn, ktery je dze opravdu k nerozeznani - vsechnu cest maskerovi/-ce ;) A ten konec... scenaristicky perfektni, ale proste osklive smutny :) Jo a mimochodem, taky vam ta scena v Carlitove klubu, jak sedi na ty pohovce, ozarujou ho svetla reflektoru a kamera na nej najizdi, tolik pripominala tu pamatnou scenu ze Scarface? (13.01.2005)