Sirotinec

Evropa teď v hororovém žánru dokonale válcuje zbaběle remakující Spojené státy. Vpravdě ideální ukázkou jsou tituly z britských ostrovů, od severských filmařů a právě ze (na první pohled) slunného Španělska. Je tu totiž potemnělá, hezky postaru a klasicky pojatá duchařina, která zamrazí o poznání více než všelijaké amputace, vřeštící teenageři a litry nekontrolovatelně stříkající krve. Především ale precizní řemeslo, které je spíše než hororem velmi vydařenou rodinnou tragédií. Sympatická Laura v ní má zvláštní citové pouto k sirotčinci, ve kterém vyrůstala a který by nyní ráda předělala na dětský domov pro různě nemocné a handicapované děti. Nic velkého, „jen“ pomoc několika dětem s nemilým údělem. S manželem Carlosem, chápavým lékařem a adoptovaným synkem Simónem, nevyléčitelně nemocným snílkem a čiperou, se tak vrací na místa, která jí dala pevné základy do života. Jenže tohle rozvrzané místo není tak úplně v pořádku. Začne to Simónovými neviditelnými kamarády a podivnou sociální pracovnicí, skončí bezmocným hledáním ztraceného rodinného štěstí. Nejednou si vzpomeneme na snímek Ti druzí Alejandra Amenábara, jindy na fantasy úniky režisérova „učitele“ (a producenta snímku) Guillerma del Tora, možná i na nějaký ten klasický Hitchcockův thriller. I když nás hororová klišé tu a tam pozvednout ze židle, tak je mnohem více důvodů k radosti. Je to zejména způsobené naprosto DOKONALOU atmosférou, velice jemně budovanou, která má gradaci už od úvodních titulků (které jsou navíc nesmírně svěží a originální) a tohle vrzající schodiště a rezavý kolotoč si budete v houstnoucím průběhu děje pamatovat ještě dlouho po finálním zúčtování. Velice potěší i herecké výkony, včetně těch okrajových. Nelze přehlédnout například věrohodného Fernanda Caya coby Carlose, v hlavní roli se ale dějí úžasné věci. Belén Rueda (oscarový Hlas moře) je totiž bojovná a křehká zároveň, ideální představitelka silné ženy, která se nehodlá smířit s rezignujícím okolím. Nezbývá než čekat, s čím celovečerní debutant Juan Antonio Bayona přijde příště.. (02.12.2009)

Mix vsetkeho mozneho od Omenu az po Los Otros a mozno este aj nieco navrch. To nebol kompliment, ale ani vycitka, iba konstatovanie, ze na mna to neucinkovalo (dokonca ani "sanka" mi pri sanke nepadla...). Navyse v sekvenciach hry bolo smutne to, ze hru hraju iba postavy vo filme a nie s nimi aj divak, ktory jednotlive indicie nema sancu za tak kratku chvilu spoznat a zasadit do rozvijajuceho sa vzorca. Dokonale naplnanie osvedcenych zanrovych postupov budovania strachu isli prave vdaka odhadnutelnosti mimo mna, vratane zaverecnej pointy. Profesionalne natocena, dobre zahrana, ovsem nijak prevratna zalezitost. (14.03.2008)

Je pouze otázkou času kdy Juan Antonio Bayona nebude potřebovat ke zviditelnění svého filmu jméno producenta Guillerma del Tora. Takový talent prostě nemůže zapadnout. Místy sice ještě staví formu nad obsah, ale to ani v nejmenším neznamená, že by ho nějak opomínal či snad dokonce zanedbával. Atmosféra je perfektní. Ne přímo strašidelná, ale taková ta příjemně mrazivá (což neznamená, že mi párkrát řádně nezatrnulo). Velký podíl na ní má dokonalá hudba Fernanda Velázqueze a úžasná ruchová stránka filmu. Španělsko se na tento typ horrorů snad specializuje. Vyloženě geniální je pasáž s moderním médiem - ač je pro film nepodstatná. Co potěší je závěr. Ani ne tak (ne)pointa jako spíše jeho krása. Kdyby si byl Bayona více ohlídal tempo v některých pasážích (čtěte zkrátil to o deset minut), tak se dalo uvažovat i o vyšším hodnocení. Pomyslné absolutorium si tak odnáší aspoň Belén Rueda za hlavní roli. (21.03.2008)

Sirotcinec vo mne vyvolaval podobne pocity, ako aj film TI DRUZI (2001) s Nicole Kidman, ale mal asi len 2 nevyhody. Bud sa mi thriller Ti druzi pacil viac, alebo ma neskory cas po 23:00 unavoval natolko, ze to nedokazal zachranit ani dobry mysteriozny scenar rovnako od spanielskeho rezisera, ako aj Ti druzi. Urcite dam Sirotcincu niekedy druhu sancu, avsak zatial zostavam pri troch hviezdickach... 25.12.2009 ______ Belén Rueda - (Laura) +++ Fernando Cayo - (Carlos) +++ Roger Príncep - (Simón) +++ Mabel Rivera - (Pilar) +++ Montserrat Carulla - (Benigna) +++ Andrés Gertrúdix - (Enrique) +++ Edgar Vivar - (Profesor Leo Bálaban) +++ Geraldine Chaplin - (Aurora) +++ Produkcia: Guillermo del Toro +++ Hudba: Fernando Velázquez +++ (25.12.2009)

Překvapivě vcelku zdařilá kombinace duchařského hororu a obyčejné dětské pohádky. Režisér umně využívá divácky vděčného prostředí bývalého sirotčince a krom pěkných obrázků servíruje dokonce i atmosférickou vložku a slušnou zábavu. Stručný scénář s několika povedenými místy boduje zejména na začátku a konci, během děje se mu však bohužel daří i několikrát předložit i neodpustitelné zbytečnosti - zejména ve formě dialogů. Jednou z mála chyb je ovšem jen malá trpělivost tvůrců, kteří ukazuje několik důležitých věcí dříve, než by měli. Zajímavá postava se škraboškou se tak postupně stává pouze popáleným chlapcem, který najednou nedokáže nahnat hrůzu. U několika scén vyloženě zamrzí jejich jasná předvídatelnost, ale jako celek snímek šlapě téměř jako hodinky. Sice bohužel nechybí obyčejná odpočinková místa, ale jednotlivé dávky hrůzy zde bezpochyby fungují - i když rozhodně mohly být trochu delší. Prvním menším vrcholem je nepochybně atmosférická vložka ve formě návštěvy média, kterou drobně kazí zbytečný posun kamery v poslední fázi. Zvuk spolu s nebarevným obrazem fungují ovšem na výbornou a minimálně malý náznak napětí v této scéně určitě je. Příjemným momentem je pak samozřejmě i závěr, i když ne absolutní konec filmu, který opět ne zcela opodstatněně vede diváka za ručičku, aby mohl pochopit pointu, která je i tak zcela zřejmá. Využití všech prostředků je zde naprosto opodstatněné a závěrečné prozření tak symbolicky spojuje všechny načrtnuté prvky příběhu. (16.04.2008)