Tmavomodrá, takmer čierna

-4* Toto vztahové drama je odlehčeno i humornými momenty, takže je lehce stravitelné oproti mnoha podobným. Navíc španělský temperament se nezapře a propletenec životních osudů jednotlivých aktérů je zajímavě natočen. I vizuální stránka je příjemná a mírně připomíná Almodovara. Když všechno spojím dohromady, tak je to něco málo přes 100 minut příjemně stráveného času, za což si už 4 hvězdičky zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (08.11.2016)

Ve španělských tvůrcích dřímá značný talent. Místy naprosto strhující drama oslňuje svým tahem na branku a dokazuje, že evropské drama má stále tvůrce (dosud pouze krátkometrážní Daniel Sánchez Arévalo), kteří jsou mimořádně silní v kramflecích. Mezi hrdiny, jejichž charakteristiky naštěstí silně přesahují několik slov, vyčnívá Jorge. Ambiciózní a vzdělaný mladík, kterému ale osud přihrál nemocného otce, o kterého se dennodenně musí starat. Aby mu byl nablízku, slouží jako vrátný, což ale nikterak nenaplňuje jeho profesní představy. Mezi ním a jeho sny ale vždy něco stojí. Z kriminálu se třeba zanedlouho vrátí jeho nezodpovědný bratr Antonio, který se za branami vězení zamiloval do vězeňkyně Pauly. Ta chce jediné – otěhotnět. Jorge, svůj čas rozdělující mezi stávající job, hledání práce nové a navrátivší se dávnou lásku Natalii, se nakonec shodou okolností zdá být ideální volbou pro splnění Paulina snu. Zhruba takhle ve zkratce se dá nastínit děj spletité mozaiky, která naštěstí nepodceňuje diváka doslovností. Výtky typu „moc témat najednou“ neberu. Španělská Goya ze režii je tak naprosto zasloužená, svět režiséra není snadný, snílci a idealisté tu příliš prostoru nedostanou. A ani by jej zřejmě neukočírovali. Atmosférické komorní drama vyzdvihují mimo jiné (třeba minimalistická hudba se povedla) nenápadné výkony hlavní představitelů. Plejádě mladých španělských nadějí vévodí Quim Gutiérrez coby Jorge, jehož přerod z uťápnutého, společensky nepřijatelného a neustále nespokojeného vrátného v chlapa s názorem je uvěřitelný. Potěší i dvojice jeho osudových žen, Marta Etura (Paula) a Eva Pallarés (Natalia). 80% (03.03.2010)

Tak nevím. Je to jeden z těch filmů, kde jsou dlouhé pohledy, jeden hudební motiv, který se prolíná celým filmem, pár méně či více sympatických postav, nějaké téma, většinou se sociálním přesahem, žádné velké drama, resp. dramata jsou to velká, ale zobrazena a řešena tak nějak jako by v pozadí, poskládána vedle sebe jako fotky v albu. Žádný velký křik, žádné vypjaté scény, kdy herec různým způsobem křiví obličej, divoce gestikuluje a hraje celým tělem - už jsem si vzpomněla, snad se tomu říká komorní drama. Je ze Španělska, to by měla být záruka kvality. Nemůžu říct, že by mne to nebavilo, ale nadprůměrné mi to nepřišlo. Možná to ale docením za čas a pak třeba i o hvězdičku zvednu. (19.12.2010)

Nepravděpodobný děj přetavil režisér do uvěřitelných emocí. 1) 36letý Daniel Sánchez Arévalo (scénář a režie) jde v Aldomorových stopách jak ve formě tak i v obsahu sdělení. Děj nacpaný divácky atraktivními prvky kupodivu nesklouzne do kýče a ubalancuje své nepravděpodobné, leč předvídatelné zvraty, aniž by za svou sdělnost zaplatil laciností či podbízivostí. 2) 25letý pěkný Quim Gutiérrez (domovník Jorge) i 27letý přitažlivý Raúl Arévalo (Jorgeův kamarád Israel) jsou jasnou nabídkou dívkám a některým mužům, aby si vychutnali novou španělskou hereckou generaci, jaksi samozřejmě přirozenou a sympatickou. 3) Vyššímu hodnocení mi brání skutečnost, že dramatické osudy hlavních představitelů se mě nikterak nedotkly. Po celou dobu jsem zůstal zvědavým, pravda, ale emocionálně nedotčeným divákem. Žádný smích, žádné slzy. (23.09.2011)

Španělé tady moc hezkou formou odvyprávěli životní příběhy různých lidí, ve kterých se promítá nejenom aktuální situace ve Španělsku, problémy s nezaměstnaností a tak dále. No a nejlepší na tom všem bylo, že každá z postav byla vysloveně zajímavá. Poctivě natočené drama s vtipnými, romantickými, ale i smutnými momenty. Prostě tak, jako ze života. (20.12.2015)