Import Export

Tak jako Olga a Pavel, ani import se nesetkává s exportem; mají však něco přiléhavě společného: obchod. A na obchodu se podílí víc lidé než věci. Zde jsou lidé snad méně než věci - alespoň z určitého pohledu; samozřejmě z pohledu obchodu. Zato jsou zde obnaženi až na dřeň. Snad to ani víc nejde (odhlédneme-li od koncentračních táborů a pod.). A možná právě proto mi nebyla Olga ani Pavel nijak sympatičtí; zato mi byl sympatický režisér filmu Ulrich Seidl (jsem stejný ročník jako on), který (zde) prokazuje svůj "šestý smysl" pro vyhrocování situací. A k tomu (zde) nepoužívá žádné brutální, akční, podbízivé či zlehčující prostředky; když jde na krev, musí být vidět. Ale tahle krev (přestože je vidět) není tou krví, která z nás vytéká, ale tou, která nám koluje v žilách. Vždycky je třeba myslet na to, že asi máme víc štěstí než rozumu, že jsme se (dosud) nedostali do takové (nebo podobné) situace jako symetrický pár - Olga a Pavel. (13.01.2017)

Ulrich Seidl je jeden z bezpochyby nejzajímavějšich filmařů součastnosti, v jehož celovečerních hraných (inscenovaných) filmech se projevují jeho dokumentární počátky, cit pro casting a vedení herců s imrpovizací s tím spjatou, určitá neotesanost co do filmového jazyka, stylistická účinnost hraničicí mezi malebností a realističností ala kaurismakioviny a fakt, že on vypráví o hnusných věcech, přičemž jeho filmy jsou veskrze humánní a užitá symbolika všeobecně pochopitelná._____ I Import/Export, stejně jako Seidlovy dokumenty a první celovečerní didaktický debut Psí dny, vypráví o neschopnosti vymanit se z genderové role určité sociální skupiny, a přestože vyprávění je v některých chvílích přilišně zkratkovité (epizodka s au-pair) a tendenční (opětovně epizodka s au-pair), zamlouvá se mi, že snímek neplní dramaturgická očekávání, kdy se dvě ústřední postavy filmu nestřetnou, vyprávění volne plyne, aniž by nějak gradovalo a bylo zakončeno výraznou pointou a že i přesto, že se jedná o silně depresivní film, špetka naděje v podobě písní, určitých morálních hlasů filmu, zde je a pro osudy postav můžeme mít porozumění._____ U Seidla je vždy podstatný úvodní předtitulkový obraz filmu a v tomto připadě to je muž nakopávající, resp. snažicí se nakopnout motorku - stejně tak postavy se snaži dělat něco se svým životem, "nakopnout ho" tím správným směrem. Forma filmu, jak pasoliniovská neotesanost co do stylu a i kaurismakiovská vyprázdněnost vyprávění, nutí diváka k zaujetí stanoviska a činu... Import/Export aneb film, který pohorši maximálně maloměšťáky a za tím všim hnusem skrývá velkou dávku humanismu. (05.11.2007)

jako porno to neobstojí a jako film taky moc ne.. jsou to takové scénky ze života dvou looserů, které však nikam nesměřují, čímž se dvouhodinová stopáž stává nesnesitelnou (navíc ne-konec je tak nijakej, že to celou dobu sráží ještě hloubš).. asi jsem Seidlův umělecký záměr nepochopil, ale pokud chtěl říct, že život v současnosti není žádný med a kapitalismus má i stinné stránky, mohl natočit půlhodinovou sevřenější etudu.. bylo by to zajímavější.. asi už chci v umění víc než jen naturalismus, byť ten byl na celém snímku asi tím nejzajímavějším (08.10.2007)

Přiznám se, že jsem čekal více. Téma vypadá hodně slušně. Začátek na ukrajině sliboval velkou sílu. Nicméně po příjezdu Olgy do Vídně to vyšumělo. Druhý příběh byl ještě mnohem slabší. Kamera byla místy vynikající, ale ten scénář nebyl dobrý. Mít dva rozdílné příběhy, které se protínají pouze náznakově by ještě šlo, ale ani jeden nebyl výrazný. Pouze to klouže po povrchu. Zajímavé byly záběry ze Slovenska a místy slyšitelná slovenština a čeština. (31.05.2012)

Syrový realismus čiší z tohoto neúprosného "dokumentu" odvrácené strany života: Ukrajinky, která si v nouzi vydělává v Rakousku a konzumních Rakušanů, kteří zabíjejí duševní prázdnotu na Ukrajině. Po filmové stránce je tu mistrně ukázáno až příliš ponížení lidské důstojnosti člověka 21. století. Ponížení dobrovolné i nedobrovolné. Ty dvě hvězdičky jsou za tu formální - řemeslnou stránku filmu, ten zbytek za obsahovou depresi a beznaděj... (04.05.2010)