Import Export

Prapodivný film beznaděje života ve střední Evropě se dvěma dějovými linkami ( které se ani nepropojí, co to kva je? dva filmy v jednom? ) v nichž jsou v hlavní roli ukrajinská a rakouský looser. Dám dvě hvězdy, protože něco pozitivního jsem tam i našel: 1) herecké výkony 2) zobrazení života v panelákové východní Evropě na jedničku ( slízli to i Slováci) 3)prostředí rakouského hospicu i ne/herci. Proč jsem nedal víc hvězd? 1) šílená stopáž 2) děj bez pointy 3) jak mám rád nahotu ve filmu, tak tady ta pornografická část byla nechutná . Podtrženo sečteno tenhle umělecký nezávislý film není pro každého. (20.07.2017)

Syrový realismus čiší z tohoto neúprosného "dokumentu" odvrácené strany života: Ukrajinky, která si v nouzi vydělává v Rakousku a konzumních Rakušanů, kteří zabíjejí duševní prázdnotu na Ukrajině. Po filmové stránce je tu mistrně ukázáno až příliš ponížení lidské důstojnosti člověka 21. století. Ponížení dobrovolné i nedobrovolné. Ty dvě hvězdičky jsou za tu formální - řemeslnou stránku filmu, ten zbytek za obsahovou depresi a beznaděj... (04.05.2010)

Takže tady máme ženu z Ukrajiny, která jede vydělat peníze svému miminku (které ale zůstane v Ukrajině) do Rakouska a pak tu máme muže, který je z Rakouska jede z otcem makat do Ukrajiny. Ti dva se nikdy nepotkají. Tak, a tohle je celý film. Žádné emoce, žádná scéna bez hloubky, prostě nic, co by bylo zajímavé nebo artové. Teda ano, za celé dvě hodiny a něco tam je jedna jediná scéna, která má hloubku a emoce (ta, kde tančí někde ve skladě s tím důchodcem). Ale jedna dobrá scéna za celý film, který do toho všeho má ještě dvě hodiny? To je špatný vtip. Pak si budu pamatovat ještě ten karneval, ale tím to končí. Příběhy lidí, kteří mají smůlu, ale je to natočené tak, že to s nimi divák neprožívá a nakonec to vlastně ani neskončí. Možná Ulrich Seidl zaklíčoval nějakou strašně hlubokou myšlenku do těch blábolů důchodců, ale jestli tomu tak fakt bylo, tak je to celé oproti té naladě akorát tak na smích. Pak je v tom filmu hodně odkazů na Slovensko, třeba jedná část se točila v Luníku IX. Nebo taky máme Slovensko v té hospodě, jak tam balí tu Ukrajinku, tak na stole jsou tácky Zlatý Bažant (slovenské pivo). Ale abych pana Seidla jen nekritizoval - ty statické záběry ten film zachraňují a jsou na něm to nejzajímavější. Takže za to jedna hvězdička. A ta druhá za odvahu natáčet něco v Luníku IX. To je opravdu jen pro silné, ty záběry ve filmu to i jasně říkají. Ale art to teda není, vlastně mi ani nepřijde, že by se o to Seidl aspoň pokoušel... 2* (19.10.2018)

Je nad slunce jasnější, že tohle NENÍ film pro každého. A záleží hodně na rozpoložení, v jakém se při sledování nacházíte a také na očekávání, s jakými k němu přistupujete. Tak trochu polodokumentární zpracování může někomu vadit, ale podle mě právě ono je jedním z největších kladů tohoto snímku. Syrovost některých scén, ať už erotických, či nemocničních by se v jiném filmu mohla považovat za pokus o senzacechtivost, ale v Importu/Exportu takhle nepůsobí - naopak, přesně zapadá do režisérova konceptu. Vpodstatě mi na snímku vadila trochu snad jen jeho délka - snad 20 minut ubrat a bylo by to super. Ale když tak zpětně přemýšlím nad dějem, nenapadá mě, ze které části by se dalo něco ustřihnout... Btw. Opravdu "exkluzivní" byly záběry z košického sídliště Luník. Kdo o něm nikdy neslyšel, trochu napovím - jde o takový slovenský Chánov... Malý závdavek viz zde - http://www.osel.cz/_img/img1094695349.jpg (25.11.2007)

K týrání postav není napříště zapotřebí hororového žánru – Import/Export ukazuje, že horor a život znamená totéž. Otázkou rovněž zůstává, zdali to nejcennější v životě je život. ____ V Evropě vládl dlouhé údobí trend otevřeného buržoazního existencialismu kolem Bergmana, zatímco dnes Rakušané podobně jako Maďaři (4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) dorážejí na trh dramaty vesměs existenčními (pro pořádek: třetí vlnu představuji workoholické seriály přímo z pracovního procesu – nemocnice, vyšetřovatelé atp.). Existenční nesnáze v sobě ovšem sebezahrnují i ty existenciální, neboť nemáte-li peníze, ztrácíte i důstojnost. Odtud polovičatost evropských uměleckých filmů z 60. let, jež, s výjimkou neorealismu, trápily postavy pouze vnitřně. Tato redukce – existenční / vnější a existenciální / vnitřní – se projevuje zejména v použité stylistice: trápíte-li postavy vnitřně, můžete jako režisér stále zůstat u „vnějších“ krásných obrazů a hudby (pokud tedy nechcete v některých momentech skrze styl filmu ilustrovat divákovi mentální procesy těchto postav), avšak existenční dramata jako Import / Export si žádají prostředků zdrženlivějších – odtud je patrné, proč je pojímán Import/Export dokumentárně. Celou tuto načrtnutou koncepci je možno přisoudit zákonu zachování energie: stylisticky bohatší existenciální filmy (+) vypovídají o nečinných postavách (-), zatímco dokumentární objektiv (-) směřuje k lidem činorodějším (+) – ono když nemáte co do huby a provází vás existenční potíže, není pro pasivitu místo a nastupuje činorodost. I Sartre coby stoupenec výroku, že „existence předchází podstatě“, což vlastně znamená, že člověk není ničím předurčen a že charakter a význam člověka jsou určeny jeho činy, nikoli jeho názory, skutky, ne slovy... a ten samý Sartrer coby literát spjatý s životem (a méně jako filozof spjatý s metafyzikou) spadá mezi potenciální fanoušky Import/Exportu, nikoliv Bergmana. Sartre byl myslitel nikoli pro věčnost, ale pro dnešek. (10.03.2009)