Oblečen na zabíjení

Kouzelná variace na Psycho. V roli Janet Leigh se představí Angie Dickinson, za její sestru zaskočí Nancy Allen a Johna Gavina nahradí Keith Gordon. A co Norman Bates? Nechte se překvapit, chlápek s parukou na hlavě a břitvou v ruce vás ale bude strašit ve snech ještě dlouho. A samozřejmě zde nepřekvapivě najdete i kupu nadsázky, špetku erotiky a závěr, který se dá interpretovat více způsoby. Další zastávka - Kainova výchova. (15.03.2011)

Normálne som niekedy nevedel, či to má byť pocta alebo fraška...OK,určite pocta - v "hitchovosti" je De Palma výborný a má napozerané. Vtip je v tom, že pointu odhadne nadpriemerne znalý divák už podľa spoilerového nešťastného názvu a keď nie vtedy, tak minimálne v polovici je jasné snáď všetko a už sa len čaká na potvrdenie. Dressed to Kill má svoje svetlé momenty, ale pôsobí tak neskutočne naivne, až to bolí. (03.06.2013)

Z tria Výstřel/Dvojník/Oblečen na zabíjení (na nejstarší Obsession se teprve chystám) zdaleka nejlepší hitchcocovská variace od De Palmy, v níž nápodoba Mistrova stylu a vypůjčení něco málo z jeho motivů vyústilo v důstojně vypjatý a počas sledování i správně obalamující výsledek. Epilog si však přeci jen mohl De Palma odpustit. (27.07.2009)

Krimi-thriller takmer Giallovského razenia. ústredný príbeh s maniakálnym vrahom ktorý sa prezlieka za ženu a vraždí s výhradne britvou. pekné dámy ma bavil. Michael Caine ako psychiater, ktorý príde na to že vrahom je jeden z jeho pacientov, na mňa pôsobil vierohodne. Jeho kultivované vystúpenie a rozhovory tvorili dôležitú časť tejto snímky. a vlastne pripravovali diváka na nie až tak nečakaný koniec celého príbehu. Chvíľku trvá kým sa človek v tejto snímke nájde pretože do prvej vraždy akoby išlo o úplne iný film, je to také.... nevyvážené. Brian De Palma nepatrí k mojim favoritom. (08.05.2014)

Jelikož Hitchcockovu tvorbu znám doposud spíš povrchně a většinu jeho nejlepších filmů jsem zatím neviděl, nemůžu objektivněji posoudit, nakolik ho De Palma kopíruje nebo nakolik je to v jeho podání sympatická pocta nebo osobitá variace. Pro mě je důležité, že mě „Dressed to Kill“ dokázalo zajmout stylem vyprávění, nádherným hudebním motivem a že už konečně vím a vidím, od koho se Tarantino učil ty split-screeny a ten tak trošku úchylný filmařský styl jako takový (který je ale mně osobně velmi sympatický.)) (11.10.2010)