Réžia:
Alois MüllerScenár:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Jaromír ZaoralHudba:
Ladislav MatějkaHrajú:
Luděk Munzar, Soňa Dvořáková, Vladimír Brabec, Stanislav Tříska, Jan Miller, Vladimír Čapka, Karel Vochoč, Stanislav Šárský, Jan Fišar, Ivo Kubečka, Jana Janěková, Josef Haukvic st., Emil Wolf (viac)Obsahy(1)
29. září 1938 byla dojednána Mnichovská dohoda, a právě příběh z temného období okupace nás zavede do divadla, kde se střídají dva herecké soubory, český a německý. Český soubor se má ovšem za měsíc stěhovat do Lidového domu. Šéf českého souboru, populární herec Jiří Kylar (L. Munzar), zjistí, že inspicient František Jurda distribuuje v divadle protinacistické letáky, a rozčíleně mu vyčiní, že ohrožuje divadlo. Netuší, že letáky se už ocitly v rukou gestapa, které podezírá někoho z českého souboru ze spojení s moskevským parašutistou… Přesvědčení gestapa o tom, že parašutista se ukrývá v divadle, roste, a proto se rozhodne budovu obklíčit. V tento moment se „na scéně“ objevuje herec Kylar, na nějž pravděpodobně čeká nejtěžší role v životě… (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Mám rozporuplné pocity, velmi dobrý z inscenace samotné a smutný z toho, že ji ČT uvádí v neděli ve čtyři ráno. Během dne zkrátka musí zbýt prostor na opakování jiných starých filmů. Nemá cenu vzlykat nad totální impotencí ČT, ta je všeobecně známá a obávám se, že neměnná. A stejně tak konstantní je i kvalita výkonu Luďka Munzara. Pár let před Hercem (zbabělým, ale přesto antinacistou) sehrál svého úžasného nácka ve Sňatcích z rozumu. A oba jsem mu hodně věřila. ()
Jedna z těch lepších ostravských inscenací. Alois Müller byl sice rutinér, Jiří Svetozar Kupka se také celý život točil jen okolo jednoho tématu a celý rozpočet zřejmě padl na dovezení pražských herců Munzara a Brabce, ale i tak je výsledek překvapivě slušný. Drama je dobře vystavěné a znalci divadelní historie si mohou přidat hvězdičku na víc. Jako dobovka to sice selhalo na plné čáře, ale vždycky je tu možnost si podobnou inscenaci pustit jen jako audio a nenechat se rušit neexistujícím ostravským fundusem. ()
,,Milovat znamená dávat se tělem i duší. Znamená to procházet se na slunci ve větru. (...) Trpěti je slabost, jež se můžeme vyhnout a dělat něco lepšího." Miluju pana Luďka Munzara a tak rád pokaždé "trpím" u těchto dramatických filmů s méně čí více špatným koncem. Munzar mě umí coby diváka dostat do transu. Jeho herectví v těchto postavách plné psychologie bývá složité, pro někoho možná těžko ztrávitelné, ale v těchto televizních snímcích s podobně silnými náměty obyčejně podtrhuje nutnost přemýšlet. Zde máme ponurou depresivní náladu a napětí plné strachu v Protektorátu, všechno sesilněno atmosférou divadla a odříkáváním silných myšlenek vrámci replik na jevišti. Zajímavý filmový zážitek s příběhem na pomezi kruté reality a jevištní fantazie. 90% Velmi zajímavý komentář: Volodimir2 ()
Poměrně zdařilý televizní film z doby okupace, který se tématicky podobá staršímu (a lepšímu) filmu Kat nepočká. Luděk Munzar odvedl standardně dobrý výkon v příběhu o tom, jak je těžké v nelehké době skloubit touhu po práci a zachování osobní cti. Stejně tak bylo příjemné vidět Stanislava Třísku v jiné roli než notoricky známého Škopka. Zaujme i Vladimír Brabec, který ze své kolaborantské pozice moci předvádí bravurní hru kočky s myší. Laciná a době vzniku poplatná byla zmínka o tom, že hledaný parašutista byl z Moskvy, když dobře víme, že parašutisti k nám přicházeli spíš z druhé strany. Přesto tomu celému něco chybělo a já se obávám, že časem zapomenu, že jsem tenhle film někdy viděl. ()
Zajímavá věc, jako na tělo napsaná Luďkovi Munzarovi. Nicméně tohle byl jeho typický projev a aniž bych mu chtěl upřít jeho herectví, bylo to zde od něj takové až trochu tuctové podání. Škoda, že zde nešlo o pomyslný souboj mezi jím a Vladimírem Brabcem v roli kolaboranta. Ty jejich mnohdy dvojsmyslné rozhovory o divadle a přitom ve skutečnostio nich samotných mne moc bavily. Brabec hrál mnohem civilněji a uvolněně což dodalo jeho figuře na uvěřitelnosti. U role pana Munzara jsem si nejdříve říkal, že se zbytečně hroutí a že je svým způsobem zbabělec (i když ono se to dnes od kompu dobře odsuzuje, když na nárožích nevisí seznamy zastřelených a protektorátní vyhlášky s orlicí). Naštěstí možná právě díky síle divadla najde sílu i v sobě a svém konání. Film je pochopitelně poplatný své době. Tiskovina roznášená odbojem se jmenuje Palcát a výsadkář nebyl z Londýna, ale z Moskvy o čemž si v inscenaci povídá samo gestapo. Pořád to ještě bylo točeno holt v roce 1988... Dácám za 3 letáky. * * * ()
Galéria (30)
Fotka © Česká televize
Reklama