Zkažená mládež

Lehce přeceněné, ale přesto velmi kvalitní drama ze školního prostředí, které v mnoha scénách zachází do nejhlubších extrémů. Přes pochybnou kvalitu některých charakterů, které dotváří dojem třídy, lze psychologické rozpoložení některých jedinců chápat a včetně závěru skoro až podporovat. Přesto některé postavy působí trochu jako vata vedle několika stěžejních. Třída jako by se skládala z 20ti osob, jednoho vůdce, jeho tři hlavní pomocníky a tihle všichni proti pouhému jednomu chlapci, který se postaví na stranu šikanovaného spolužáka. V závěru se dostaví několik syrových pocitů, ale nejde se ubránit prvoplánovité snaze o tento dojem, skoro až umělý. Přesto výjimečný snímek mezi estonskou produkcí. (11.05.2008)

Drsný, poutavý a chvílemi neskutečně absurdní film. Rozumím pojmům jako šikana atd, ale to co se dělo v této třídě je stěží uvěřitelné co se týče chování dívčího osazenstva. Pochopím když se s jakýmsi frajerským kingem třídy svezou slabší jedinci z řad kluků, ale že se k těmto idiotům přidávají ještě i dívky. To už zústává rozum stát. Navíc když spolužačka a holka hlavního hrdiny, který jako jediný vystavuje Stopku tomuto nesmyslnému ponižování, se raději se svým přítelem rozejde a ani na moment mu v jeho boji není oporou. Tento boj není přitom nikdy marný! Nevím jací středoškoláci chodí v Estonsku do školy, ale nevěřím že až tak krutá šikana je dlouhodobě možná na zdánlivě normální škole. Filmu vládne perfektní hudba, skvělé poutavé scény a ultimátní nevyhnutelný konec. Ale prostě některé nelogičnosti mi vadily. Film ale respektuju. PS: jsem klukem z vesnice a těmto městským estonským frajerům bych nejraději rozbíjel huby celej den. (16.10.2009)

Realita je občas opravdu hodně krutá, kdo nezažil šikanu nepochopí, kdo ano, rozhodně mi dá za pravdu. Klass možná přehání, ale přehání záměrně, aby ukázal, že dojít k tomuhle už je jen kousek cesty, která pro někoho může trvat věčnost a pro druhého jen pár minut. Šikana je ale pojem, který se snaží vymítit školský systém, tak dlouho jako je pomalu sám na světě. Nejhorší je, že povyšování je asi tak na ráně jako shazování druhého před ostatními. Je těžké potom právě na tento film koukat, když je to vlastně nechutné, zlé, odporné a bohužel nedojde k ničemu dobrému, k ničemu protože člověk má prakticky dvě možnosti. Buď tomu vzdorovat, zdravě a hrdě, nebo podlehnout a pak už je konec. Pak už jen čeká a čeká, až mu rupne v bedně a dál otom radši ani nechci přemýšlet. Vidím takhle první film z Estonska a jsem hodně překvapen jak slušný film dokázali natočit. Není to žádná radost, ale je to krutá realita, která se musí vidět. Možná tomu, který šikanuje do života něco dá, ale rozhodně ho jen tak nepoučí, i když by opravdu chtěl. Už jen tím jak přehání, ne teda šikanou, ale chováním žáků, chováním celé třídy. Ta šikana je tam až jednoduše průhledná, že ostatní nejednají, jen tupě sledují, a to mi tam rozhodně nesedělo. Jinak je to hodně silný příběh, který ale chvíle po zkouknutí spíše znechutí než zpříjemní. Je to prostě realita a nikdo neřekl, že realita je příjemná. (19.08.2008)

Vypočítavý ťah na "šokujúcu" pointu (ináč prezradenú už v prvej scéne doma), ktorý má u diery akékoľvek motivácie a servíruje dve prázdne bezbranné trosky, v stáde značkových opíc s divokým mončičákom na čele. A vata je trochu kritiky konzumu. Jedná vec je neschopnosť nájsť východisko, druhá je stočiť sa denno-denne do klbka nechať sa kopať na 100+1 spôsobov. A to je cool, silné a efektné krmivo pre highlighty našej výpovede, povedal si Ilmar Raag a prešrouboval tým cely film. Pritom najpodstatnejšia odpoveď chýba. Kedy nastal zlom? Čo sa zmenilo za 7 dní okrem počtu modrín na Josefovom tele? Ťažko mu potom veriť, ťažko veriť komukoľvek z tej bandy okolo neho (jedno či doma, alebo v škole), ťažko veriť, že niekto pri rekonštrukcii skutočných udalostí nepoužil kalkulačku miesto mozgu. Taký Van Sant do toho dal aspoň trochu toho filmového umenia a nerobil z diváka hlupáka. Obrovské sklamanie. 40% (08.07.2008)

"Mám jít dovnitř nebo ven?" - "Ven." - "Díky." Nejlepší film o šikaně a šílených střelcích. Perfektní scénář (byť nerealisticky rvoucí události do jednoho jediného týdne), výborní herci. Fascinovala mě neschopnost učitelů rozeznat klasické příznaky šikany a bojovat s ní. Jako v momentě, kdy mi žák přijde do třídy bez bot a není schopen vysvětlit, proč je nemá, je vymalováno. A vyšetřovat to před celou třídou může jen totální blb. Jenže když většina učitelů přichází do třídy jen zasněně odpřednášet nebo znuděně oddrmolit to svoje... Při závěrečném masakru jsem se přistihl, že se bojím, aby hrdinům nikdo z těch hajzlů neutekl. (01.09.2009)