REC

Natočme film realističtější než reality show. O úplně obyčejných lidech v úplně obyčejném baráku s neobyčejnou zombie. S úplně obyčejnými reportéry. Před každou scénou se zamyslíme. Co by udělal obyčejný policista, co by udělal obyčejný reportér, co by udělal obyčejný lékař, co by udělala obyčejná číňanka, co by udělal obyčejný hasič, co by udělala obyčejná matka, co by udělala obyčejná dcerka, co by udělala (ne)obyčejná zombie? A pak to provedem, kameraman přitom párkrát zaklepe kamerou, občas ji upustí, semtam zhasne světlo. Jenom občas vpustíme něco nelogického, aby to měly postavy těžší. Například když nenecháme říct ty venku těm uvnitř, které tam uvnitř proti jejich vůli drží, že není vhodné se nechat pokousat a je vhodné ty pokousané izolovat. Ve výsledku stejně obyčejné jako postavy. Mírně opravdověji působící než reality show, ale s menší výpovědní hodnotou o lidské povaze. A, zakázané slovo, nudnější. A závěrečné odhalení, v němž původ všeho neštěstí je spojen s náboženstvím, které snad možná hlásá: "Jeden zblblý fanatik je schopen vypustit jakýsi virus a rozpoutat apokalypsu," co s ním? To je asi nějaké rychlokvašené sdělení, které nás mělo přesvědčit, že tenhle film je jaksi o něčem víc. U mě se nepovedlo. (17.05.2010)

Skvělá dramaturgická výstavba, precizní užití formátu a skvěle civilní postavy (narozdíl od schematických figur v americkém remaku "Karanéna"). REC de facto převrací princip Záhady Blair Witch - zatímco tam kamera omezovala pohled a nechávala vše na divákově představivosti, zde se kamera (příznačně vedená televizním kameramanem hnaným senzacechtivou reportérkou) staví do ideálních pozic, aby divákům nabídla nejlepší pohled na akci. Proto také REC tolik nenapíná, ale naopak představuje dravou adrenalinovou jízdu plnou ataků a primárních atrakcí. Jedinou slabinou filmu je vysvětlovací pasáž, která zbavuje vyprávění mystéria a naopak do něho vnáší pochybnosti stran vnitřní logiky. (05.02.2010)

Vezměte námět 28 dní poté, použijte koncept natáčení z filmů Záhada Blair Witch, Deník mrtvých a Cloverfield a vytvořte obrovsky stísněnou atmosféru à la Pád do tmy, tím vlastně částečně redefinujete zombie žánr a máte tak otevřené dveře k vytvoření kultu. [Rec] s přehledem kombinuje ze všech výše uvedených filmů to nejlepší a servíruje natolik nekompromisní kritiku dnešní společnosti, až z toho běhá mráz po zádech. A to druhý díl měl teprve přijít. (07.03.2011)

Intenzivní hororové peklo, ve kterém to režiséři perou do diváka s takovou razancí, až vám bude i ta diskutabilní ruční kamera úplně šumák, byť má silnou obhajobu v televizní show, kde chtějí novináři natočit všechno kolem sebe. Vědomí, že se zombíky už moc novinek vytasit nelze, tedy přivádí na scénu vynikající partu charakterů, které se vybarví už v poklidném úvodu, aby jste jim v tom závěrečném infernu mohli, s nehty v zubech, fandit. Hlavní hrdinka je fajn sympaťačka a já si uvědomil, že už dlouho jsem se o nikoho, tak jako o ni, ve filmu nebál. Těch několik šokujících momentů (pád ze schodů, holčička u maminky) a celý závěr, vstupem do podkroví počínaje, je pak samostatná kapitola, za kterou bych tvůrcům pozlatil ruce. Dlouze nazpět se musím otáčet, abych si vzpomněl na TAK kvalitní hororový kus. (01.01.2009)

Tak takto si predstavujem pohľadnicu z Barcelony, Woody! :-) Uf, toto je jasný zápis do mojej osobnej hororovej TOP 10. A na vysoké priečky. Najintenzívnejšia žánrová pecka od... odkedy vlastne? Brilantne využitý blairwitchovsko/cloverfieldovský koncept, výborní (ne)herci a náramne šikovné dávkovanie informácií, ktoré jednak robí z účastníkov plnokrvné postavy a jednak celý film bravúrne graduje. Až k záverečnej scéne s "nočným videním", ktorá splachuje do zabudnutia dokonca aj finále Mlčania jahniat. Takto som sa naposledy bál pri Tých druhých. Tí Španieli sú diabli! (07.03.2009)