REC

Výborný zombie horror, v rámci žánru jsem si po dlouhatásnké době zase jednou pořádně ukousala rty, ani nedutala, každou chvíli měla tendenci vyskočit ze židle a hlavně v té poslední scéně s infra kamerou jen tiše seděla a v duchu radila kameramanovi, kam by se měl podívat, aby viděl on a abych viděla samozřejmě i já. Zavřít takhle pár lidí a pár zombíků do jedné budovy mi připadalo jako skvělej nápad, ruční kamera už tu sice byla, občas z ní trochu zabolí hlava, ale k snímku se hodí naprosto perfektně. (16.07.2010)

Tak takto si predstavujem pohľadnicu z Barcelony, Woody! :-) Uf, toto je jasný zápis do mojej osobnej hororovej TOP 10. A na vysoké priečky. Najintenzívnejšia žánrová pecka od... odkedy vlastne? Brilantne využitý blairwitchovsko/cloverfieldovský koncept, výborní (ne)herci a náramne šikovné dávkovanie informácií, ktoré jednak robí z účastníkov plnokrvné postavy a jednak celý film bravúrne graduje. Až k záverečnej scéne s "nočným videním", ktorá splachuje do zabudnutia dokonca aj finále Mlčania jahniat. Takto som sa naposledy bál pri Tých druhých. Tí Španieli sú diabli! (07.03.2009)

Záhada Blair Witch je stísňující hned od počátku, tohle začne být opravdu zajímavé až po dvou třetinách filmu. Reportérka občas příšerná (ale ne autenticky příšerná jako třeba právě ta holčina z Blair) a pár dementních berliček, kdy se postavy chovají tak, že si ten kousanec zaslouží. Tomuhle druhu filmů zběsilost a nepřehledné scény v pohybu moc nesluší. Autentičnosti Blairské čaroděnice se tohle zdaleka neblíží a nejspíš už nikdy nic nebude. (01.04.2008)

Hoci ma na „dokumentárnych hororoch“ (napr. ZÁHADA BLAIR WITCH) štve, ako stále všetci hystericky ziapu, prekrikujú sa a udierajú do kamery, [REC] ma pozitívne prekvapil strhujúcim spádom, čo bol dôsledok múdro skromnej minutáže a dopredu sa drsne valiaceho deja s množstvom mŕtvol, akčných scén a minima prestávok. Potešilo ma tiež pôsobivo „obyčajné, dôverne známe prostredie odohrávania“ (štandardný činžiak prekvapivo atmosféru skôr pridáva, než berie) a šikovne zvolení herci, ktorí síce nemajú čo hrať, ale minimálne holohlavý požiarnik s kladivom je rozbuška. Akcia je brutálne „rýchla“ (napriek „zmätenej“ kamere mi pripadala v rámci možností prehľadná), mnohé scény „dosť sila“, bolo to tvrdé, neľútostné, nekompromisné, hnusne krvavé, ale pritom nie afektovane brutálne. Proste to na mňa fungovalo a odporne napínavé a sympaticky otvorené/nedoslovné finále typu MLČANIA JAHNIAT povýšilo zručne nakrútenú „tradičnú“ zombíčinu na „niečo viac“ (SPOILER = posadnutie diablom! Komu by to napadlo?! A prenáša sa slinami! SPOILER). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (23.11.2010)

Jako malé robě jsem se často bál některých hraných pohádek. Když v Princi Bajajovi přišla na řadu scéna s drakem, odvracel jsem zrak, ale nejhorší ze všeho byla Jamamba - to jsem spolehlivě končil schován za křeslem. Přiblížit se k těmto časům mě po velmi dlouhé době dokázalo až [Rec]. Nejvíce ze všeho to přičítám velmi povedenému dokumentárnímu feelingu celého hororu. Jakmile jsem uviděl siluetu stařeny v noční košili, zbrocené krví, věděl jsem, že je zle a od té doby ani nedutal. Užmoulal jsem si u toho tričko a závěr mě donutil přesunout se pro jistotu na větší vzdálenost od obrazovky. Tentokrát žádné analýzy filmu, tohle byla prostě silná osobní zkušenost. (27.09.2009)