Cesta do lesa

Film už se tolik nesoustředí na postavu Tomáše Hanáka, ale na jeho filmovou dceru - návaznost co do počtu let tady rozhodně není úplně přesná a jedná se o volné pokračování. Tahle dcera, která je hodně přírodní po mamince, je v podstatě aktivistkou, jen v malém rozměru. Miluje les a všechno živé, takže se automaticky musí dostat do konfliktu s mladým hajným - hraje ho režisérův syn. "Cesta do lesa" tak není ničím jiným než ekologickou romanci, což zní celkem hrozně. Jsou zde nějaké dobré scény, ale celkově mi to prostě připadá jako druhé omílání jednoho tématu, které je Tomášovi Vorlovi blízké, ale ono to vlastně vyznívá akorát jako moderní hipísácký film. Podruhé už mě to tak neoslovilo, i když mladý Vorel hraje překvapivě dobře. (05.01.2014)

Zvláštní poetika, za kterou Vorlovi klidně zatleskám, a hodně trapných momentů, které si měl strčit, pardon vetknout, za klobouk. Když mezi hereckou sestavou sympatiím vládne Vorel mladší, který už mimochodem pěkně vyrostl z gymplácké žumpy, tak je něco divného. O Aničce ještě uslyšíme, a to je dobře, naopak Bolek, Holubová a větší část Sklepa už má to nejlepší dávno za sebou. Jiří Schmitzer jako největší ze všech zúčastněných herců je sražen do kolen věčnou potřebou režisérů dávat mu neustále stejné typy rolí. Zmínku si zaslouží i kamera a post efekty, v prvním případě občas vynalézavá a občas kýčovitá, ve druhém případě vždy nechutné; a hudba, která se snaží a chvílemi jí to docela jde. Ať tak či onak, Cesta do lesa je jedním z nejlepších českých filmů loňského roku a já jsem tím překvapen. (05.07.2013)

Hovorte si čo len chcete. Ale táto Vorlova séria ma neuveriteľne baví. Je plná pekných myšlienok, krásneho prostredia, úsmevných postavičiek a éterickej hudby. Má to v sebe punc skutočnosti a dávku fantázie. Je to tak trochu rozprávka a tiež tak trocha reflexia globalizácie. Niečo na tých kučeravých dievčatách s vlastným názorom v prostredí neustále sa meniaceho lesa je. Učarovali Hanákovi. Učarovali Vorlovi tomu čo to režíruje aj tomu čo tam hrá a učarovali aj mne. Tak si idem dať hríbyky, domácu slivovičku a pod perinu. (29.12.2014)

Poetika z filmu Cesta z města se jaksi v lese ztrácí. Občas se objeví trapnost, ale možná to byla od tvůrců snaha po surrealistické alegorii? Herecky se mi líbily Marie Štípková, Anna Linhartová, Barbora Nimcová-Schlesinger a Eva Holubová, dobře je doplňovali i Tomáš Hanák, Jiří Schmitzer a Bolek Polívka. Překvapil mě Tomáš Vorel ml. Příměry s lesem a obrazy v lese celkem nápadité, i když místy byla nadsázka zbytečně zveličená (svatba základoškolačky???). (13.04.2014)

,,NEJDŘÍV BYLO PEKLO. A PAK NASTAL RÁJ...“ /// …jasně, taky miluju houbičky a vím, že do lesa bych měl chodit pěšky. Taková to je přírodu milující agitka, oslavující houbový léčebný seance, zelenost lesa, lovy se zbraní (takže úchylný myslivce) a varovně vztyčuje ukazováček (né prostředníček!), když říká, že i v lese je každej svýho štěstí strůjcem. Neprudí to, dost věcí působí sympaticky, a to nejsem vrah (básnicky - myslivec), ani se nepřivazuju ke stromům či snad dokonce radarům. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na ,,hnojárnu“ chodím z přesvědčení. 2.) Město bych za žádnou ,,díru“ (vesnici vole…) nevyměnil, ale přesto je mám rád. (Ty vesnice. S lesem.) /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.06.2013)