Cesta

Smutný krásny film. Pomaly a citlivo rozprávaný príbeh putovania dvoch bezbranných postáv po svete bez ľudskosti. Po svete, v ktorom som ich nechcel nechať samotné a chcel som ich chrániť. Skvelý Mortensen, fenomenálny Duvall, jedna pekelne mrazivá scéna a jeden pekný, všadeprítomný klavírový motív. Zatiaľ druhý prírastok (po Shutter Island) do mojej tohtoročnej top 10. (03.05.2010)

Těžké hodnocení, film totiž můžeme vnímat ve dvou rovinách - ta první, sledující epizodní dobrodružství otce a syna, prostřednictvím kterých poznáváme reálie postapokalyptického světa, má po chvíli nesnesitelně pomalé tempo a na to, co se na obrazovce skutečně děje, je vyprávěná strašlivě pomalu. Ve druhé rovině ovšem sledujeme symbolické hledání odpovědí na dosti palčivé otázky (Kdo a proč, jestli vůbec někdo, je sleduje? Jaké jsou motivy otce a jaké syna? Kdo je v tomhle světě skutečně ten dobrý a zlý a jak se to pozná?) a v tomhle ohledu to celé funguje výborně a konec tomu dává velmi silnou pointu, která možná na první pohled není tak patrná. Škoda že se k zajímavým a, jakkoli klišoidně to zní, lidsky silným odpovědím dobereme až skrze zdlouhavé, snad až unylé vyprávění. Za to hvězda dolů. Ale těch pár herců a záběry na bezútěšnou krajinu jsou skvělé po celou stopáž. Kvalitní a nenápadný přírůstek do postapokalyptického šuplíčku. (05.07.2015)

Asi jsem zdeformovaná povoláním, ale chyběl mi dramatický oblouk, šťáva, čatní, zkrátka aby se tam něco dělo. Schéma "bacha lidožrouti, radši utečem - štěká pes, radši utečem - krade zloděj, radši utečem" mě nedokázalo plně upoutat, nebo spíš jaksi donutit, abych si tu depku opravdu užívala. Taky ačkoliv se Viggo snažil, pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že sleduju stárnoucího Aragorna, jak si na hrudi hřeje mládnoucího Froda, to je asi taky deformace. Nepochopila jsem smysl flashbacků, respektive přišly mi takzvaně úplně zbytečné a taky mi chybělo víc lidí, třeba Pearce vypadal opravdu zajímavě, tak proč tam nebyl nějak solidněji využit? Asi mi prostě opravdu vadilo, že tam byli po celou dobu převážně sami a o nikom dalším nevíme nic jiného než to, že mu smrdí nohy a má špinavé zuby, což možná může být velmi chválihodné z hlediska dokumentarizace a realističnosti, ale já chci od filmu víc. (09.01.2011)

Jeden z najdepresivnejsich filmov, aky som kedy videl. Je monotonny a neodporucam ho sledovat ak ste zrovna unaveni, lebo da sa pri nom bez problemov zaspat. Nie je to akcny thriller, kde by jedna akcia vystriedala druhu a divak by sa uz pomaly prestal bat o hlavnych hrdinov, lebo z kazdej slamastiky by sa dostali von vzdy len o vlasok, ale je to skor psychodrama na zamyslenie o tom, ako by sme sa zachovali my, keby sme dopadli tak, ako hlavni hrdinovia. Chceli by sme vobec zit dalej v takom depresivnom svete bez nadeje? (12.08.2013)

Cesta mě, upřímně řečeno, spíš zklamala. Nemá totiž jiskru, označení "komorní" tady spíš maskuje režijní bezradnost. Existují snímky, které se odehrávají na mnohem menší ploše jedné místnosti, skalní rozsedliny nebo rakvi a přece dokážou udržovat diváka v neustálém napětí. Cesta sice zobrazuje postkatastrofický svět, kde každý den představuje zápas o holé přežití, neumí ho ale náležitě prodat. Má v sobě energie jako člověk po maratonu. Postkatastrofický žánr často sklouzává do pitomých akčních béček typu Šíleného Maxe. Cesta měla jedinečnou příležitost ukázat realistický zánik pyšné lidské civilizace v celé bezvýchodnosti a hrůze. Schází tu ale atmosféra a mnohdy i napětí. Angažmá hvězdy světového formátu, jakou představuje Charlize Theron, mi přijde na několik těch nevelkých flashbacků vyloženě zbytečná, tohle by klidně obstarala kterákoli neznámá televizní herečka. Dialogy jsou příliš úsporné a zjevně se jim nevěnovala velká pozornost. Cesta ukazuje svět po blíže nespecifikované katastrofě (velmi pravděpodobně pádu většího kosmického tělesa), ale ten obraz má slabiny. Pokud by dopadlo do moře, vyvolalo by obří tsunami, které by spláchlo pár set milionů lidí z pobřežních oblastí a nížin a zasolením rozsáhlých ploch by došlo k lokálním hladomorům. Z hlediska lidské civilizace by to byl sice úder, ale určitě ne smrtelný. Pád na pevninu by vymrštil takové množství horniny a prachu, že by na celé planetě vyvolal nejspíš na pár stovek let změnu klimatu. Říká se, že civilizovanost končí 3 dny poté, co se zhroutí zásobování, ale ten obrázek bezcílně se toulajících jednotlivců, dvojic a skupinek mrtvou krajinou by nejspíš vypadal úplně jinak. Ze dne na den by skončila fajnová liberální civilizace s kulturou, lidskými právy a konzumním obžerstvím. Začalo by nemilosrdné soupeření o zcvrkávající se zásoby a zdroje, bylo by ale nejspíš organizované a vysoce sofistikované. Spíš než kanibalismus by hrozilo použití zbraní hromadného ničení a velké války vedené tentokrát bez ohledu na veřejné mínění a do krajnosti. Narozdíl od filmových tvůrců si nemyslím, že by hrozil nedostatek střeliva. Jestli má něčeho lidstvo dostatek, tak právě zbraní obecně. Tady by se pracovalo ve velkém. Dnešní státy by rychle skončily a vzaly by s sebou bezradnou politickou reprezentaci, k moci by se dostali ti s pevným odhodláním a zatraceně tvrdými lokty. Ve filmu několikrát zazní otázka, zda jsou ti či oni dobří. Podobné termíny by v postkatastrofické společnosti ztratily význam (přinejmenším ten dnešní). Úkolem doby by bylo zredukovat 8 miliard obyvatel dnešní Země na pár milionů schopných se uživit v postkatastrofickém světě. Lidem, kteří by přežili, by hrozilo něco horšího než hlad a zima. Ztratili by totiž soucit a lidskost. I kdyby na Zemi dopadla planetka, která kdysi vymazala dinosaury, příroda i člověk má mimořádnou schopnost přizpůsobit se. S ohledem na téma a s vědomím, že Hillcoat nechtěl natočit lacinou akční záležitost, dávám slabé 3*. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2013)