Sluha

Moc roztomilé byly záběry ulic a dost dobré scény na schodišti. Ale nějak nevím, co s postavami, které se jen válejí a plkají o všem možném, jen jako by si dávaly pozor, aby to nebylo něco smysluplného nebo nedejbože důležitého. "Žijí tam Pončové." "Pončové? To jsou lidi?" "Jasně, kovbojové." "Já myslela, že pončo je ten hadr s dírou na hlavu." "Kdepak, to je pláštěnka, miláčku." Místy se mi zdálo, že to není úplně špatná cesta, protože film mě kupodivu nenudil a příjemně plynul. Dialogy, právě tím, že jsou o ničem, působí sympaticky. Ale stejně mě to nějak nenaplnilo. Příště si to zkusím dát jako komedii. (16.06.2007)

Výborné psychologické drama, které by se mohlo jmenovat Tonyho slabost či úplně obyčejně Destrukce, aniž bych měla v úmyslu cokoli prozrazovat. Herecky úžasné, krásně natočené, hudba podmanivá. Tuším, že zamilovanost/láska je mocná čarodějka a nevybírá si, komu zrovna přerovná život od základů, stejně tak alkohol, kdo mu propadne, míří do pekel. Působivá záležitost po všech stránkách. (25.09.2019)

Film na který jen tak nezapomenu. V ději dochází ke dvěma zásadním zvratům v důsledku nějaké události. V první třetině jsou rozdané role - pán se chová jako pán, dává příkazy, vyžaduje, sluha posluhuje, poslouchá. Je patrné napětí mezi přítelkyní Tonyho Susan a jeho sluhou. Jí se Hugo nepozdává a staví ho do přímé konfrontace. V druhé třetině dochází ke zvratu, pán je sesazen ze své pozice, ukazuje se jeho zranitelnost, nezvládá každodenní starosti o sebe a o dům, poznává, že se bez pomoci neobejde. Sluha přestává být pouhým sluhou, stane se jakýmsi kumápnem, který určuje pravidla. Samotný závěr filmu je vyhrocením přechozích konfrontací, postavy jsou odhalené bez příkras, nkdo nezůstává ve své původní roli, je odhalená vnitřní destrukce všech zúčastněných. Nový český dabing (Etzler, Zedníčková, Trojan) (10.02.2015)

V podstatě se můj názor blíží "dopitakovu", jen jsem zřejmě ještě přísnější. Kamera snímku je strhující, všímavá, ostražitá, plynule proměnlivá, herci jsou krásní, s mnohovrstevnatými gesty, postoji, pohledy, mimikou, hudba je podmanivá a výmluvná, a celý film drží kompaktně pohromadě alespoň tím, že nálada v něm je v každé scéně napjatá, jitřivá, víceznačná, ovzduší je konstantně naplněno podezřívavostí a nejistotou, a to mezi všemi postavami bez výjimky: vyberte si kteroukoli dvojici ze čtyř hlavních postav, a rozvine se Vám mezi nimi celá škála nejasností, tušených možných sympatií i antipatií, ale jisti si nebudete ničím – jste svědky jejich střetávání, ale důvody, pozadí ani minulost neznáte. Stejného (a z podstaty věci mnohem silnějšího) efektu by se však dalo dosáhnout, i kdyby se děj vyvíjel logičtěji, plynuleji, bez tolika zásadně nesoudržných přeryvů a skokových proměn v psychice postav a vzájemném vývoji jejich vztahů. Ke konci to už skutečně unavuje a rozptyluje, jak se ony diskrepance sčítají, i ta zmíněná (a vskutku působivá) scéna svádění se zdá méně mocná pro svůj křiklavý a nečekaný nástup, a závěrečná dekadentní pasáž působí pak svým nezapojením jako už extrémně přitažená za vlasy. Po shlédnutí Vám nicméně zůstanou do paměti vypáleny silné obrazy jednotlivých scén, kolem žaludku se rozhostí stísněnost z jejich nepochybně neklidné atmosféry i brilantně nasnímané krásy – jenom Vám budou tanout na mysli izolované obrazy, jako byste prošli spíše čarovnou galerijní výstavou než viděli lineárně se odvíjející film. Silnou působivost tomuto snímku nelze upřít. Jsou to tedy čtyři z pěti za svébytnost, u níž je pozoruhodná i její dysfunkčnost. (02.05.2011)

Mrazivé drama o sluhovi, který se z pokorného a úslušného mění v monstrum. Film je velmi decentní, není to nerealistický příběh, nejsou v něm žádné příšery, jaké v podobných filmech známe z americké produkce. Ano, mohlo se to stát. Ze sebevědomého a trochu arogantního stavitele Tonyho se postupně stává troska. Vítězí bezohledný a vypočítavý Hugo Barrett. (18.05.2017)