Střepy v hlavě

nu, což tak pojednou nezačít s pozitivy, třebas základní kostra příběhu má něco do sebe a nasnímáno je to vskutku perfektně (ačkoli to jsem očekával, neboť důvodem, proč jsem si tenhle film pustil byl předchozí režisérův Cashback). Jenže... Ono je to tak nudné! Kdyby někdo výsledný dílo pokrátil o dvacet minut, možná bych skonči i u 4 hvězdiček, ale takhle jsem se musel přemáhat, abych nepřeskakoval scénu za scénou. Ze začátku se sice zjevuje velmi dobrá atmosféra, ale postupně upadá a upadá a upadá a upadá a upadá..... Až na dno plné bezbřehé nudy, kde jsou konečné titulky vysvobozením. Což je škoda, neboť pointa je velice zajímavá, leč dokonale zabitá (24.02.2013)

Natočit v dnešní době horror, po jehož konci se nemusíte jít opláchnout od krve, je úmění, o kterém by se dalo říct, že už neexistuje. Jednou za čas se ale objeví exemplář, kterej se snaží o budování atmosféry, strachu a deprese. Tohle je ten případ kde se to daří velice dobře a pakliže si to pustíte ve správnou dobu tak se můžete i docela bát. Film má pěknou kameru, slušnej střih a několik skvělejch momentů. (26.06.2009)

Než v hlavě spíš Střepy na podlaze.. Ellis zasazuje mrtvolné postavy do neživotného světa plného napětí, otázek a lekaček. Pohrává si s divákovým očekáváním a klišé (co se stane, až se otočí zpátky?), ale především brilantně režíruje a celou dobu "baví". Ať už je pointa jakákoliv, tenhle film má blízko k nejvyššímu ohodnocení. (09.10.2012)

Mé první setkání s Ellisovou tvorbou pro mne bylo docela překvapení. Podle ohlasů na internetu jsem se dozvěděl, že někteří vlastně ani moc nechápou o čem ten film je a já si říkám proč? Nenašel jsem zde žádnou zmatenou pointu, příběh navíc není zrovna originální, ale přesto velice slušně natočený. Je sice pravdou, že zůstane několik nezodpovězených otazníků, ale pokud u sledování filmu neusínáte, tak přece nelze přehlédnout vodítka, které nám tvůrci nabídli. A že jich bylo. Francouzsko-anglická spolupráce přinesla kýžené ovoce a pokud se nebude The Broken srovnávat s Mirrors (oba filmy toho mají společného opravdu málo) může si ho nezaujatý divák v klidu užít. Dopomohla k tomu skvěle vybudovaná atmosféra, detailní flashbacky (i když se několikrát opakovali) a ani herecké výkony nejsou k zahození. Navíc jak Lena Headey, tak Michelle Duncan „stojí“ za zvýšenou pozornost (především u pánů). (15.12.2012)

Ponurá zimomriavková jazda v kulisách zamračeného Londýna, ktorá je o to zaujímavejšia, že celý čas neviete, čo sa vlastne deje. Tajuplná, strašidelná, pocitová, vsádzajúca na výborné kamerovo-strihačské fígle, zvukové ruchy a lakačky, ktoré prichádzajú skôr a odinakiaľ, než by ste čakali. Byť zmysluplného záveru, ktorý by z filmu spravil smutnú drámu o skrytom, temnom rodinnom tajomstve (miesto nevysvetliteľnej, mysterióznej "haluze" v štýle Aktov X), dám plný počet. Mimochodom, presne takto som si onehdy predstavoval Ajove Mirrors. (01.09.2011)