Střepy v hlavě

Audiovizuální courák, který se vleče z Hlaváku do Berouna hodinu a půl. Normálně se jedná o hezkou cestu, ale pokud stavíte u každé boudy, tak se stává unavující a to i přesto, že okolí je stále hezké. Škoda, že Ellis nenašel nějaký zrychlující prvek, protože i přes krátkou stopáž se Střepy občas táhly. To sice zachraňoval výborný scénář a skvělá Lena, ale ani to nepomohlo zaplnit ta hluchá místa. Škoda. 60% (01.08.2013)

Thriller založený na atmosféře, který mi svou formou i obsahem připomínal všechny ty zbytečné předělávky asijských hororů, které stejně vznikly jen pro to, že američani neradi titulky. Až mě zarazilo, že jsem nepřišla na žádného asijského předchůdce i u tohoto kousku, který je podle mě úplně stejně zbytečným, jako všechny ty americké temné vody, nenávisti, kruhy, zmeškané hovory atd. atd. (27.11.2010)

Britský tvůrce Sean Ellis se předvedl neuvěřitelně příjemným snímkem Cashback, kde si umně pohrával s formou. Vizuálně atraktivní režii nabízí i tentokrát, jen totálně změnil žánr a přispěchal s tichým, atmosférickým hororem. Výsledek je ale přes slibný námět hodně rozporuplný.. spousta náznaků, spousta nedořečeného a nakonec docela guláš. Když už Ellis klouže mimo divácká chápání, tak ho naštěstí podrží herci, zejména spolehlivý Richard Jenkins a tajemná kráska Lena Headey.. (24.08.2010)

Nasaju kouř do plic a nechám ho tam stát, když dostane se do mozku, začne si se mnou hrát, to pak mám zas ty svoje šílený stavy, dělám co mi řeknou ty hlasy z mojí hlavy... Ale jo, mrazivá atmosféra se tomu upřít nedá, příběh docela zajímavý, pár fajn bubu scén a pozadí... ehm, pozadí Londýna, ofkórs, taky pěkný ;-) Ale zároveň i docela nůďa a takovej ten pocit 'who cares', bude vám asi jedno, kdo, kde, kdy a proč. A to není nikdy moc dobře... (19.08.2015)

Nadhodnocuju o celou jednu hvězdu a je dost dobře možné, že ji dřív nebo později uberu. V tuhle chvíli ale nemůžu než konstatovat, že mi ten film sednul skoro dokonale téměř ve všech ohledech, především pak pomalým budováním atmosféry a tíživou vláčností. A tou krásnou, hořkou pointou. Nemluvě o síle všeho toho studeného, hutného ticha. Ono, když se do takového ticha něco tříštivě rozbije, echa v hlavě rezonují dlouho a silně - a klidně se bez uzardění přiznám, že kolem zrcadel posledních pár dní procházím obezřetněji, než je u mě obvyklé. (27.07.2014)