Střepy v hlavě

Obsahovo vyprázdnená nuda, nehodná žánrového označenia horor. Režisér si tu možno vyskúšal ako oblbnúť diváka (a som prekvapený, že oblbol aj tunajších hororových harcovníkov), ale žiaľ zostal verný svojmu debutu. Čiže čo sa scenára týka, nabudúce poprosím viac atmosféry a menej "artu". Filozofických presahov mám už totiž po krk. Možno, že MIRRORS sú "primitívnejšie", ale tému "zrkadla" zvládajú - na môj vkus - lepšie. (20.3.2009) (20.03.2009)

Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý - mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději. Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe -- Edgar Allan Poe --. Tento týden jsem viděl dva filmy, které se dotknou tématů zrcadel, dvojníků a autonehod, spojených se smrtí. Ten první film nese název Zrcadla, kde se duše mrtvé dívky mstí za svou smrt a druhý film je Chrysalis, kde se setkáváme z dvojníky a taky se smrtí. No a dnes je to film Střepy v hlavě ve kterém jsou dvojníci vystupující ze zrcadel. Spojit tyto tři, v celku průměrné filmy, v jeden celek možná by z toho byl dobrý, až nadprůměrný horor. Gina McVey ( dvojrole - Lena Headey ) v tom má zmatek a bylo docela zajímavé sledovat jak se její osud vyvine. A hlavně, kde je druhá Gina ? Asi nejlépe vystihuje tento film úvodní citát od E. A. Poa. (19.02.2011)

Britský tvůrce Sean Ellis se předvedl neuvěřitelně příjemným snímkem Cashback, kde si umně pohrával s formou. Vizuálně atraktivní režii nabízí i tentokrát, jen totálně změnil žánr a přispěchal s tichým, atmosférickým hororem. Výsledek je ale přes slibný námět hodně rozporuplný.. spousta náznaků, spousta nedořečeného a nakonec docela guláš. Když už Ellis klouže mimo divácká chápání, tak ho naštěstí podrží herci, zejména spolehlivý Richard Jenkins a tajemná kráska Lena Headey.. (24.08.2010)

Po prvom pozretí som bol sklamaný a rozčarovaný. Aj samotné sledovanie snímky pre mňa bolo vyčerpávajúce a z mnohých scén som bol nasr...dený. Proste ma to nebavilo a udelil som len 2*. Nasledujúce roky som ale Črepy v hlave nedokázal dostať z hlavy. Mali v sebe niečo, čo ma zaujalo. Len som nevedel, čo presne to je. Prečítal som si rôzne recenzie a teórie, potom som si film pozrel ešte raz... a s každou ďalšou minútou som bol nadšenejší! Prvé pozretie je skutočne čudné, ale ak filmu dáte ešte jednu šancu, budete scenár vnímať z úplne iného uhla a poriadne si túto mrazivú hororovú jazdu užijete. Súhlasím s tými, že príbeh je veľmi jednoduchý a zrozumiteľný, ale dodávam, že až po druhom pozretí. Riadne znepokojivé a nepríjemné. Fakt si to pozrite ešte raz a potom pri repríze pochopíte, o aký nechutný psychohoror sa v skutočnosti jedná (a prečo sú niektoré zdanlivo obyčajné scény mrazivejšie, než typické krvavé hororové scény). (15.01.2017)

Soustředěná režie Seana Ellise je v současných žánrových vodách k nezaplacení příjemnou změnou, ne-li přímo zářnou výjimkou, značící mj. komplexní režijní způsobilost. Zvolna budovaná atmosféra skrze rozvážný rytmus a uvážlivou práci s audiovizuálem, bez zaváhání či obvyklých žánrových přečinů a se smyslem pro detail i pro náležitě efektivní provedení takových (v žánru dlouho neiniciovaných, zaprášených) artefaktů typu „opakovaný flashback, rozkrývající zásadní dílek v dosud zastřeném účelu hrdiny“ (viz. Harmonika v Tenkrát na Západě). O to více zamrzí, že scénář neiniciativně staví na již provětrané šabloně, jejímž prohlédnutím film víceméně vyloží všechny karty (nemluvě o závěrečné, rovněž nepůvodní odbočce, po které vyvstávají otázky i tam, kde jich nebylo třeba). 7/10 (04.01.2010)