Střepy v hlavě

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - Hlava jako střep - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě The Broken dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům. (08.12.2013)

Že mám slabost pro americké horory (ano, vím, že není) s dobrou kamerou, typickými lekačkami a předvídatelnou pointou není žádná novinka. Logika místy skřípe, ale i tak - v posledních pěti letech nebylo ticho snad nikdy tak tíživé, Lena Headey je hezká skoro jako Jennifer Connelly a závěrečné zacyklení je fajn. A že má Sean Ellis talent se ví už od Cashbacku. (21.03.2009)

Tak tohle byla docela velká nuda a div, že jsem u sledování nakonec neusnul. Nějak vůbec nechápu co měl vlastně znamenat ten konec a neuškodilo by v průběhu filmu jisté prvky nějak vysvětlit a nebo alespoň naznačit o co se jedná. Dále dílo postrádá jakékoli napětí a docela mne rozčilovaly ty neustálé zpomalené záběry na onu klíčovou bouračku. Příjde mi, že tvůrci kompletně promarnili potenciál tohoto díla, neboť by to v lepším provedení lehce dosáhlo i na čtyři hvězdy. V poslední řadě mi ještě přišel zcela nesmyslný fakt, že hlavní herečka byla po celou dobu hodná a citlivá a nakonec si vzpomněla, že je vlastně pěkná svině, což vedlo k neuvěřitelné a řekl bych až nereálné změně osobnosti. Neboť jakmile si vzpomněla, stala se zlou a najednou se chovala divně a podezřele. Velké zklamání na kterém jsem našel dobrý leda nápad, který však byl uchopen zcela špatně (jak jsem již zmiňoval výše) a celkem povedená byla scéna ve sprše. Snad jen díky těmto dvěma bodům dávám dvě hvězdy. 36% PS: Bezpochyby nejslabší část mého hororového týdne. Štěstí jen, že se nejednalo o zlatý hřeb večera, ale pouze o výplň. (01.07.2021)

Než v hlavě spíš Střepy na podlaze.. Ellis zasazuje mrtvolné postavy do neživotného světa plného napětí, otázek a lekaček. Pohrává si s divákovým očekáváním a klišé (co se stane, až se otočí zpátky?), ale především brilantně režíruje a celou dobu "baví". Ať už je pointa jakákoliv, tenhle film má blízko k nejvyššímu ohodnocení. (09.10.2012)

Ponurá zimomriavková jazda v kulisách zamračeného Londýna, ktorá je o to zaujímavejšia, že celý čas neviete, čo sa vlastne deje. Tajuplná, strašidelná, pocitová, vsádzajúca na výborné kamerovo-strihačské fígle, zvukové ruchy a lakačky, ktoré prichádzajú skôr a odinakiaľ, než by ste čakali. Byť zmysluplného záveru, ktorý by z filmu spravil smutnú drámu o skrytom, temnom rodinnom tajomstve (miesto nevysvetliteľnej, mysterióznej "haluze" v štýle Aktov X), dám plný počet. Mimochodom, presne takto som si onehdy predstavoval Ajove Mirrors. (01.09.2011)