Střepy v hlavě

nu, což tak pojednou nezačít s pozitivy, třebas základní kostra příběhu má něco do sebe a nasnímáno je to vskutku perfektně (ačkoli to jsem očekával, neboť důvodem, proč jsem si tenhle film pustil byl předchozí režisérův Cashback). Jenže... Ono je to tak nudné! Kdyby někdo výsledný dílo pokrátil o dvacet minut, možná bych skonči i u 4 hvězdiček, ale takhle jsem se musel přemáhat, abych nepřeskakoval scénu za scénou. Ze začátku se sice zjevuje velmi dobrá atmosféra, ale postupně upadá a upadá a upadá a upadá a upadá..... Až na dno plné bezbřehé nudy, kde jsou konečné titulky vysvobozením. Což je škoda, neboť pointa je velice zajímavá, leč dokonale zabitá (24.02.2013)

Výborné záběry s kamerou a skvělá práce s nůžkami (střih) ve výborné režii Seana Ellise. Atmosféra působí velmi tiše a je ostrá jako břitva. Nádech ZRCADEL v lepším provedení, kdy nás tajuplná atmosféra dostane daleko více, než očekáváme. L.Headleyové jsem téměř podlehl. THE BROKEN je lepší než ZRCADLA, protože v ZRCADLECH očekáváme daleko více, než se skutečně dostaví a navíc THE BROKEN má výbornou pointu. 70% 3* spíše 4* hvězdičky. (06.08.2012)

Skvělý a pozoruhodný kousek! Trošku mě mrzí zdejší podhodnocení, protože se dle mě jedná o nedoceněný nebo možná nepochopený mindfuck. Nenašel jsem tu moment, kdy by jsem se nudil a hodně mě nadchla celková atmosféra. Hlavně v čele s překrásnou a charismatickou Lenou Headey. Mínus bych ale viděl v ne tolik rozpracovaném příběhu, protože nad filmem po celou dobu vlál jakýsi prapor nedotaženosti. I ten rozjezd a gradování je velmi pozvolné (zhruba hodina než se něco začne dít), což není zde zásadně jako chybný aspekt. Je tu opravdu několik hodně pěkných nápadů ze kterých mě zamrazilo, ale nechci být v tomto případě takový škarohlíd, protože snímek Střepy v hlavě vůbec špatný nebyl a nespadá v mém žebříčku do průměru ani omylem. (21.03.2015)

Soustředěná režie Seana Ellise je v současných žánrových vodách k nezaplacení příjemnou změnou, ne-li přímo zářnou výjimkou, značící mj. komplexní režijní způsobilost. Zvolna budovaná atmosféra skrze rozvážný rytmus a uvážlivou práci s audiovizuálem, bez zaváhání či obvyklých žánrových přečinů a se smyslem pro detail i pro náležitě efektivní provedení takových (v žánru dlouho neiniciovaných, zaprášených) artefaktů typu „opakovaný flashback, rozkrývající zásadní dílek v dosud zastřeném účelu hrdiny“ (viz. Harmonika v Tenkrát na Západě). O to více zamrzí, že scénář neiniciativně staví na již provětrané šabloně, jejímž prohlédnutím film víceméně vyloží všechny karty (nemluvě o závěrečné, rovněž nepůvodní odbočce, po které vyvstávají otázky i tam, kde jich nebylo třeba). 7/10 (03.01.2010)

Ponurá zimomriavková jazda v kulisách zamračeného Londýna, ktorá je o to zaujímavejšia, že celý čas neviete, čo sa vlastne deje. Tajuplná, strašidelná, pocitová, vsádzajúca na výborné kamerovo-strihačské fígle, zvukové ruchy a lakačky, ktoré prichádzajú skôr a odinakiaľ, než by ste čakali. Byť zmysluplného záveru, ktorý by z filmu spravil smutnú drámu o skrytom, temnom rodinnom tajomstve (miesto nevysvetliteľnej, mysterióznej "haluze" v štýle Aktov X), dám plný počet. Mimochodom, presne takto som si onehdy predstavoval Ajove Mirrors. (01.09.2011)