Střepy v hlavě

Že mám slabost pro americké horory (ano, vím, že není) s dobrou kamerou, typickými lekačkami a předvídatelnou pointou není žádná novinka. Logika místy skřípe, ale i tak - v posledních pěti letech nebylo ticho snad nikdy tak tíživé, Lena Headey je hezká skoro jako Jennifer Connelly a závěrečné zacyklení je fajn. A že má Sean Ellis talent se ví už od Cashbacku. (21.03.2009)

Obsahovo vyprázdnená nuda, nehodná žánrového označenia horor. Režisér si tu možno vyskúšal ako oblbnúť diváka (a som prekvapený, že oblbol aj tunajších hororových harcovníkov), ale žiaľ zostal verný svojmu debutu. Čiže čo sa scenára týka, nabudúce poprosím viac atmosféry a menej "artu". Filozofických presahov mám už totiž po krk. Možno, že MIRRORS sú "primitívnejšie", ale tému "zrkadla" zvládajú - na môj vkus - lepšie. (20.3.2009) (20.03.2009)

Slastně pomalý mysteriózní softhorror s klidnou a pečlivou kamerou, pohledným vizuálem, působivou zvukovou stopou a krásnou Lenou Headey, které to s krvavým očičkem slušelo ještě víc než obvykle. Takže forma bez jediného kazu. Lehoulince lynchovský příběh mě taky hodně zaujal, je to přesně ten druh introvertních surreálních(*) příběhů, které mám tolik rád. A jako bonus jsem si rozšířil své znalosti psychických poruch o Capgrasův syndrom, což je fakt hodně zajímavá záležitost. Takže mi nezbývá než pětit, velepříjemný a meditativní filmový zážitek. Škoda jen, že s tak krátkou stopáží, vždyť zápletka nabízí spoustu dalších možností pro rozšíření scénáře. Jediná moje výtka patří (výborné) scéně s dvojnicí v koupelnovém zrcadle, která je bezostyšně obšlehnutá z Below (2002), nebo o rok mladšího korejského Geoul sokeuro / Mirrors. (*Já bych nejradši napsal 'surreálných', ale údajně je to správně takhle.) (14.05.2015)

Ponurá zimomriavková jazda v kulisách zamračeného Londýna, ktorá je o to zaujímavejšia, že celý čas neviete, čo sa vlastne deje. Tajuplná, strašidelná, pocitová, vsádzajúca na výborné kamerovo-strihačské fígle, zvukové ruchy a lakačky, ktoré prichádzajú skôr a odinakiaľ, než by ste čakali. Byť zmysluplného záveru, ktorý by z filmu spravil smutnú drámu o skrytom, temnom rodinnom tajomstve (miesto nevysvetliteľnej, mysterióznej "haluze" v štýle Aktov X), dám plný počet. Mimochodom, presne takto som si onehdy predstavoval Ajove Mirrors. (01.09.2011)

Ten nápad o zrcadlových odrazech pronikajících do našich životů je poměrně neotřelý, parádní a vlastně i pojat docela mrazivě. Jen mě trošku ubíjelo to ultrapomalé tempo, které by bylo fajm, kdyby nebylo pomalé zase až tak moc, že mě uspávalo. Což mi trochu kazilo tu mnohdy lynchovskou atmošku. Lena je úžasná, ty haluzově snové sekvence jsou parádní, ale na můj vkus jsem si film musel několikrát vracet. (03.03.2014)