Réžia:
Sean EllisScenár:
Sean EllisKamera:
Angus HudsonHudba:
Guy FarleyHrajú:
Lena Headey, Richard Jenkins, Ulrich Thomsen, Melvil Poupaud, Asier Newman, Michelle Duncan, Peta Longstaff, Ziad Alyan, Lucy Bingham, Marie Flood (viac)Obsahy(2)
Zrcadlo se rozbilo - a z jejího života se stala noční můra. Na oslavě narozenin svého otce prožije Gina zvláštní věc - zničehonic se rozbije zrcadlo. A pak se začnou dít podivné věci. Při cestě do práce se Gině zdá, že vidí sama sebe, jak řídí auto. Následuje tedy záhadnou ženu a v nepozornosti způsobí dopravní nehodu. Ztratí částečně paměť a její život se promění v podivnou noční můru... Jediným klíčem je rozbité zrcadlo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (260)
Tak tohle byla docela velká nuda a div, že jsem u sledování nakonec neusnul. Nějak vůbec nechápu co měl vlastně znamenat ten konec a neuškodilo by v průběhu filmu jisté prvky nějak vysvětlit a nebo alespoň naznačit o co se jedná. Dále dílo postrádá jakékoli napětí a docela mne rozčilovaly ty neustálé zpomalené záběry na onu klíčovou bouračku. Příjde mi, že tvůrci kompletně promarnili potenciál tohoto díla, neboť by to v lepším provedení lehce dosáhlo i na čtyři hvězdy. V poslední řadě mi ještě přišel zcela nesmyslný fakt, že hlavní herečka byla po celou dobu hodná a citlivá a nakonec si vzpomněla, že je vlastně pěkná svině, což vedlo k neuvěřitelné a řekl bych až nereálné změně osobnosti. Neboť jakmile si vzpomněla, stala se zlou a najednou se chovala divně a podezřele. Velké zklamání na kterém jsem našel dobrý leda nápad, který však byl uchopen zcela špatně (jak jsem již zmiňoval výše) a celkem povedená byla scéna ve sprše. Snad jen díky těmto dvěma bodům dávám dvě hvězdy. 36% PS: Bezpochyby nejslabší část mého hororového týdne. Štěstí jen, že se nejednalo o zlatý hřeb večera, ale pouze o výplň. ()
Skvělý a pozoruhodný kousek! Trošku mě mrzí zdejší podhodnocení, protože se dle mě jedná o nedoceněný nebo možná nepochopený mindfuck. Nenašel jsem tu moment, kdy by jsem se nudil a hodně mě nadchla celková atmosféra. Hlavně v čele s překrásnou a charismatickou Lenou Headey. Mínus bych ale viděl v ne tolik rozpracovaném příběhu, protože nad filmem po celou dobu vlál jakýsi prapor nedotaženosti. I ten rozjezd a gradování je velmi pozvolné (zhruba hodina než se něco začne dít), což není zde zásadně jako chybný aspekt. Je tu opravdu několik hodně pěkných nápadů ze kterých mě zamrazilo, ale nechci být v tomto případě takový škarohlíd, protože snímek Střepy v hlavě vůbec špatný nebyl a nespadá v mém žebříčku do průměru ani omylem. ()
Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý - mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději. Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe -- Edgar Allan Poe --. Tento týden jsem viděl dva filmy, které se dotknou tématů zrcadel, dvojníků a autonehod, spojených se smrtí. Ten první film nese název Zrcadla, kde se duše mrtvé dívky mstí za svou smrt a druhý film je Chrysalis, kde se setkáváme z dvojníky a taky se smrtí. No a dnes je to film Střepy v hlavě ve kterém jsou dvojníci vystupující ze zrcadel. Spojit tyto tři, v celku průměrné filmy, v jeden celek možná by z toho byl dobrý, až nadprůměrný horor. Gina McVey ( dvojrole - Lena Headey ) v tom má zmatek a bylo docela zajímavé sledovat jak se její osud vyvine. A hlavně, kde je druhá Gina ? Asi nejlépe vystihuje tento film úvodní citát od E. A. Poa. ()
Nikdy som si nemyslel, že "ticho" bude tak znepokojujúce. Film s neskutočnou atmosférou, ktorá má vtiahla hneď na začiatku a po celý film držala v napätí. Briti a Francúzi opäť ukázali, že vedia natočiť inteligentný horor bez litrov krvi. Možno malá výčitka za časté opakovanie niektorých scén, ale inak skvelé! ()
Slastně pomalý mysteriózní softhorror s klidnou a pečlivou kamerou, pohledným vizuálem, působivou zvukovou stopou a krásnou Lenou Headey, které to s krvavým očičkem slušelo ještě víc než obvykle. Takže forma bez jediného kazu. Lehoulince lynchovský příběh mě taky hodně zaujal, je to přesně ten druh introvertních surreálních(*) příběhů, které mám tolik rád. A jako bonus jsem si rozšířil své znalosti psychických poruch o Capgrasův syndrom, což je fakt hodně zajímavá záležitost. Takže mi nezbývá než pětit, velepříjemný a meditativní filmový zážitek. Škoda jen, že s tak krátkou stopáží, vždyť zápletka nabízí spoustu dalších možností pro rozšíření scénáře. Jediná moje výtka patří (výborné) scéně s dvojnicí v koupelnovém zrcadle, která je bezostyšně obšlehnutá z Below (2002), nebo o rok mladšího korejského Geoul sokeuro / Mirrors. (*Já bych nejradši napsal 'surreálných', ale údajně je to správně takhle.) ()
Reklama