Scarface

Extravagantná, brutálna, takmer trojhodinová gangsterka bez duchovného rozmeru a výraznejších emócií (v porovnaní s neskoršou Carlitovou cestou), z ktorej som však ani na sekundu nespustil zrak a nevystrihol by som z nej jedinú scénu. Pocitovo trvala dve hodiny. Po všetkých filmárskych stránkach brilantné dielo. Kde sú oscarové nominácie minimálne pre Ala Pacina a kameramana?! (14.10.2005)

Já se ptám proč? Proč už Brian De Palma netočí tak geniální filmy, jako byly Carlitova cesta a Zjizvená tvář? Asi proto, že v nich nehraje Al Pacino, jenž ve dvou dříve zmiňovaných exceloval. Zjizvenou tvář řadím nad Carlita, neboť Scarface navíc přidává i brutalitu a akci (samozřejmě je zbytečné zmiňovat, že jde o akci kvalitní). Tony Montana se s nikým nepáře, má rozhodně největší kuráž v okolí, se kterou vaši hlavě v klidu doporučí návštěvu vaší vlastní zadnice, aby vyzkoušela, jestli se vejde... A ké správnýmu drsňákovi patří smyslná a nelidsky přitažlivá kost, kterou Michelle Pfeiffer rozhodně je (nikde krásnější nebyla.. no, možná ještě jako Frankie). Závěrečná scéna je zároveň nejsilnější a nejeemotivnější složkou filmu. Po scéně (i během ní) I still standing! You think you can take me? You need a fucking army if you gonna take me! mě pěkně mrazilo v zádech. Jen samotná věta "Mě kulky neublíží" a pohled na zfetovaného Tonyho - dlouho po přečtení titulků jsem koukal na prázdnou obrazovku přahrávače, dlouho... (03.08.2007)

Hodně, hodně zvláštní gangsterka, pro mě osobně absolutní vrchol žánru. Přesto pro řadu jiných lidí jeho naprostý propad, hodně jich vám řekne, že se s tím filmem nedokáže ztotožnit, protože jim ta syrovost, chladnost, brutalita a naprosté vynechání emocí celkem vadí. A tím rozpory ohledně toho, o čem a jaká vlastně je Zjizvená tvář, rozhodně nekončí. V roce 1983 za ni byl Brian De Palma nominován na post nejhoršího režiséra (Maliny), dnes se najdou tací, včetně mě, kteří by nejradši udělili filmu několik Oscarů. Stejně tak se najdou lidé, kteří budou pořád dokola omílat, jak by se měla Zjizvená tvář zkrátit, stejně tak tu bude jiná skupina, kam patřím i já, která by film klidně ještě o půl hodinky prodloužila. A rozpory se nevyhnuly ani jejímu pochopení. Zatímco scénárista Oliver Stone kontakty s podsvětím sice měl, celý film považoval jen za pouhou satiru na život gangstera a tím pro něj zůstává i dodnes. A pak se zeptáte na názor kriminalisty a ti vám dosvědčí, že je to jeden z nejrealističtějších snímků o amerických gangsterech 80. let, dokonce i v hierarchii vysoce postavení kriminálnící dnešní doby si hlavní postavu Zjizvené tváře - Tonyho Montanu - často berou za vzor. A to jsem se ještě nezmínila, že Tony mimo celé kultury Ameriky 80. let (a tím myslím skutečně vše; od hudební scény až po módu) zaujal i Saddama Husajna. Takže, víte co, vykašlete se na to, jak někdo tenhle film vnímá. Ačkoliv na jedné věci se často shodnou všichni: Al Pacino je ve Zjizvené tváři naprosto bezkonkurenční a snad nikdo by jeho postavu nedokázal zahrát líp. (17.07.2007)

Původní, příběhově přímočarou, gangsterku Howarda Hawkse rozvedli scénárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma do velkolepého díla, které zalidnili postavami, propracovali charaktery a taky bohužel hodně zpoplatnili době, která si to dle antikomunistického diktátu prezidenta Jimmyho Cartera žádala. Tony Montana, uprchlík z Kuby, které pevně vládl Fidel Castro, je symbolem protikomunistického odboje, který lidu uctívajícímu červenobílé pruhy s bílými hvězdami na modrém podkladu toliko imponuje. Ale každý, kdo se dokáže přes toto dobové zakopnutí tvůrců přenést, ten si tuto impozantně vystavěnou „cestu na vrchol“ vychutná. Stoneovi se výborně podařilo vyhnout se „kmotrovskému“ vykreslování postav, kde i proměnu „těch dobrých“ v „ty zlé“ už dokážeme dopředu částečně odhadnout. Zde si nikdo nemůže být ani na minutku jistý, zda-li se někdo změní a hlavně proč. Nejobsáhlejším a nejproblematičtějším vývojem tak prochází samotný Tony Montana, v naprosto famózním podání Ala Pacina, na kterém Stone reflektuje působení těch nejprimitivnějších dobových faktorů jako drogy nebo peníze. Brian De Palma to navíc pojal jako stylizovanou cestu, ve které je třeba použít i toho nejbrutálnějšího násilí (motorová pila nebo závěr nechť mi dají za pravdu). Takže jako celek film působí jako velkolepě obsáhlá freska, která se však dokáže zabývat i těmi nejniternějšími detaily. Scarface se sice nedá označit jako jedna z možných definicí gangsterského žánru, ale za jeden z pilířů rozhodně ano, což rozhodně není málo. (24.07.2005)

Dorostl jsem k tomu. Najednou vidím plastickou kroniku násilí, dokonale vtahující báchorku o vzestupu a pádu, navlečenou na živé kulisy tvořené americkým snem a zuřivým uchvacováním moci v zemi zaslíbené. Pacino nabíjí neodolatelným charismatem i absolutního hajzla, jakým Tony Montana nepochybně je, díky tomu nejen ty drastické scény z hlavy nedostanete. (05.04.2015)