Scarface

Zjizvená tvář možná není tak brutální a propracovanou podívanou, jakou jsem očekávala, i tak se jedná o mistrovský kousek gangsterského žánru a díky režijnímu umu Briana De Palmy a fenomenální kreaci Al Pacina se snímek zcela právoplatně řadí mezi klenoty světové kinematografie. Hudební doprovod, jehož melodie jednoho tónu, stále se opakujícího zneklidňujícím způsobem dokola, je typově podobná hudbě z Carpenterovy The Thing, je rovněž dokonalý. A ve scéně, v níž závěru filmu Al sedí ve svém koženém křesle a do toho hraje tato melodie, mě silně mrazilo... (18.01.2013)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)

Já se ptám proč? Proč už Brian De Palma netočí tak geniální filmy, jako byly Carlitova cesta a Zjizvená tvář? Asi proto, že v nich nehraje Al Pacino, jenž ve dvou dříve zmiňovaných exceloval. Zjizvenou tvář řadím nad Carlita, neboť Scarface navíc přidává i brutalitu a akci (samozřejmě je zbytečné zmiňovat, že jde o akci kvalitní). Tony Montana se s nikým nepáře, má rozhodně největší kuráž v okolí, se kterou vaši hlavě v klidu doporučí návštěvu vaší vlastní zadnice, aby vyzkoušela, jestli se vejde... A ké správnýmu drsňákovi patří smyslná a nelidsky přitažlivá kost, kterou Michelle Pfeiffer rozhodně je (nikde krásnější nebyla.. no, možná ještě jako Frankie). Závěrečná scéna je zároveň nejsilnější a nejeemotivnější složkou filmu. Po scéně (i během ní) I still standing! You think you can take me? You need a fucking army if you gonna take me! mě pěkně mrazilo v zádech. Jen samotná věta "Mě kulky neublíží" a pohled na zfetovaného Tonyho - dlouho po přečtení titulků jsem koukal na prázdnou obrazovku přahrávače, dlouho... (03.08.2007)

Extravagantná, brutálna, takmer trojhodinová gangsterka bez duchovného rozmeru a výraznejších emócií (v porovnaní s neskoršou Carlitovou cestou), z ktorej som však ani na sekundu nespustil zrak a nevystrihol by som z nej jedinú scénu. Pocitovo trvala dve hodiny. Po všetkých filmárskych stránkach brilantné dielo. Kde sú oscarové nominácie minimálne pre Ala Pacina a kameramana?! (14.10.2005)

De Palmovy filmy je dobré vídat především v originále a ve velkém, jinak ztrácejí hodně ze své síly. Tuto novou Zjizvenou tvář je třeba brát hlavně jako ultimátní poctu Howardu Hawksovi, Jamesi Cagneyovi a všem těm tvrdým hochům z originálního světa klasických hollywoodských gangsterek. A když je tu navíc možnost pokochat se kostnatou feťačku Michelle Pfeiffer, která tímto filmem vyhrála celou svou kariéru a zavřela dveře za Pomádou 2, nemám co vytknout. Jenom připomínám velké varování před DVD dabingem. (09.02.2010)