Scarface

(1001) Vzhledem k tomu, že film odchoval několik generací, které si potom poslušně lepily za zdi svých pokojů plakát s nasratým Al Pacinem, očekávala jsem, že za tím rebelským ztotožňováním bude nějaké filmem zprostředkované meritum. A hořce jsem splakala nad výdělkem. Tony Montana je kompletní neotesanec bez jakékoliv jiné dimenze nebo vykupujících kvalit a film tuto jeho plochost formálně kopíruje. Počáteční snaha spojit starší story s aktuálním společenským tématem hodně brzo vyšumí a nastupují skoro tři hodiny bezhlavé adorace prázdnoty a tuposti (?!), která ani nějak zvlášť negraduje nebo nemění úhel pohledu. Hudba mi přišla hodně, hodně přežitá a takové věci jako optimistická montáž nástupu k moci, svatby a finančního sukcesu by se snad měly zakázat zákonem. Mé zklamání je o to silnější a podivnější, že původní Hawksův Scarface je jednou z mála gangsterek, které si svým přístupem a zpracováním regulérně vydobyly můj seriózní respekt. (10.09.2016)

Já jen pořád tak úplně nedokážu pochopit tu obrovskou oblíbenost gangsterek - filmů, kde divák musí sympatizovat s arogantními (a často jinak úplně neschopnými) kriminálníky, kteří se u výkonu svého "povolání" tváří, jako kdyby dělali tu nejvíc cool věc na světě. Já takovéto chování z duše nemůžu vystát v jakékoli formě, proto mě tento druh filmů pravidelně nechává chladným. Nejinak tomu bylo u Scarface. Výsledné tři hvězdy jsou ale docela silné, ultimátní přestřelka ve finále byla moc pěkná. (16.06.2009)

Scarface patří mezi filmy, které předchází jejich pověst a taky jejich pověstná kvalita. Al Pacino v postavě arogantního a sebevědomého budoucího krále drogového světa. Jeho Tony Montana je vybroušená postava, která se nebude zamlouvat každému, ale už jen díky jeho brutálnosti a sebevědomí ( kdo by si málem nechal kvůli pár tisícům dollarům uříznout motorovkou ruku?) vás jeho postava ohromí. Málo diváků ho bude milovat a oslavovat, ale na každého rozhodně udělá nezapomenutelný dojem. Pro mě se postavou Tonyho Al Pacino dostal na hranici svých možností, kterou když v některém okamžiku překročí začne přehrávat a celá postava jde do kytek. Scénář, který nad hromádkou kokainu psal Oliver Stone není podle mě tak drsný a krvavý jak se všude říká, ale pravděpodobně jsem jen viděl dost a nerozhodí mě každá kapka krve nebo kulka v hlavě. Michelle Pfeiffer je skoro nerozpoznatelná a mnohem více viditelní je budoucí držitel Oscara F. Murray Abraham. V Scarface vidí černošká komunita poslední 10-15 let ikonický film, ale mě právě hudba velmi zklamala a vůbec do filmu nesedí. Asi tady Brian ztratil rozum, protože si hudbou zahrává s filmovými bohy, ale má štěstí, že většina diváků mu to promine už jen kvůli ďábelskému Pacinovi. Většinou se říká, že režisér dělá herce, ale v případě De Palma Pacino je podle mě herecké eso stěžejní opěrný bod pro tvorbu De Palmy, který není tak úžasný režisér, jak o něm někteří tvrdí. Délka 170 minut je docela smrtelná a jistě by šla zkrátit, ale z většiny De Palmových filmů je cítit snaha nezkracovat příběh, což rozhodně v některých okamžicích překáží a brzdí celý film. Film je víc akční než Carlitova cesta a také slovník hlavní postavy je o hodně drsnější. Jsou to dva pohledy na jednoho herce, který je jednou agresivní zvíře ve světe plném drog a podruhé citlivé zvířátko, které konečně pochopilo o čem je život. Každý ať si vybere po svém, co mu svědčí. (31.07.2007)

Mrzí mě, že jsem Zjizvenou tvář neviděl dřív. Při sledování jsem ale na druhou stranu mohl nádherně vzpomínat na doby mého mládí, kdy jsem v jednom kuse hrál GTA: Vice City, jelikož celý ten herní příběh byla okopírovaná právě Zjizvená tvář...včetně hudebního doprovodu. A to mě potěšilo nejvíc. To mi těch 170 minut nakonec uběhlo opravdu snadno. Al Pacino tu totiž předvedl tak neskutečný výkon, že na to nešlo koukat jinak, než s otevřenou držkou. Šel přes mrtvoly, přes hodně mrtvol a vůbec ho to nerozhecovalo. To až samotný závěr, který se rozparádil do absolutního maxima. Zjizvená tvář je těžká gangsterská klasika. Dost možná nejkrutější, ale i nejpravdivější, jelikož i takoví lidé na světě jsou. Co žijou z neštěstí druhých, jdou přes mrtvoly, jen za účelem svého štěstí. Minimálně divák se zkušenostmi s těmito lidmi musí tento film ocenit dvakrát více než já. (20.01.2010)

Extravagantná, brutálna, takmer trojhodinová gangsterka bez duchovného rozmeru a výraznejších emócií (v porovnaní s neskoršou Carlitovou cestou), z ktorej som však ani na sekundu nespustil zrak a nevystrihol by som z nej jedinú scénu. Pocitovo trvala dve hodiny. Po všetkých filmárskych stránkach brilantné dielo. Kde sú oscarové nominácie minimálne pre Ala Pacina a kameramana?! (14.10.2005)