Scarface

Zas raz perfektný herecký výkona Al Pacina a výborná krimi dráma pri ktorej mi ale stále niečo chýbalo.........................Soundtrack Giorgio Moroder: 1. Scarface (Push It to the Limit) - Paul Engemann [3:02] ,2. Rush Rush - Deborah Harry [3:37] ,3. Turn Out the Light - Amy Holland [3:30] ,4. Vamos a Bailar - Maria Conchita [3:41] ,5. Tony's Theme - Giorgio Moroder [3:10] ,6. She's On Fire - Amy Holland [3:43] ,7. Shake It Up - Elizabeth Daily [3:44] ,8. Dance Dance Dance - Beth Andersen [2:34] ,9. I'm Hot Tonight - Elizabeth Daily [3:13] ,10. Gina's and Elvira's Theme - Giorgio Moroder [5:01] (26.07.2011)

Mrzí mě, že jsem Zjizvenou tvář neviděl dřív. Při sledování jsem ale na druhou stranu mohl nádherně vzpomínat na doby mého mládí, kdy jsem v jednom kuse hrál GTA: Vice City, jelikož celý ten herní příběh byla okopírovaná právě Zjizvená tvář...včetně hudebního doprovodu. A to mě potěšilo nejvíc. To mi těch 170 minut nakonec uběhlo opravdu snadno. Al Pacino tu totiž předvedl tak neskutečný výkon, že na to nešlo koukat jinak, než s otevřenou držkou. Šel přes mrtvoly, přes hodně mrtvol a vůbec ho to nerozhecovalo. To až samotný závěr, který se rozparádil do absolutního maxima. Zjizvená tvář je těžká gangsterská klasika. Dost možná nejkrutější, ale i nejpravdivější, jelikož i takoví lidé na světě jsou. Co žijou z neštěstí druhých, jdou přes mrtvoly, jen za účelem svého štěstí. Minimálně divák se zkušenostmi s těmito lidmi musí tento film ocenit dvakrát více než já. (20.01.2010)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)

Parádní gangsterka se sociálním přesahem, který stále rezonuje. Životem jiskřící biják (Miami se dodnes nezměnilo) o rodině, touze po moci, fetu a paranoie, která tímhle mixem vzniká. Samozřejmě parádní Pacino, ale i dokonalá bitch Michelle a labužnicky natočená vyjednávání a akční scény, které mají napětí na rozdávání. (28.07.2019)

Extravagantná, brutálna, takmer trojhodinová gangsterka bez duchovného rozmeru a výraznejších emócií (v porovnaní s neskoršou Carlitovou cestou), z ktorej som však ani na sekundu nespustil zrak a nevystrihol by som z nej jedinú scénu. Pocitovo trvala dve hodiny. Po všetkých filmárskych stránkach brilantné dielo. Kde sú oscarové nominácie minimálne pre Ala Pacina a kameramana?! (14.10.2005)