Nanga Parbat

Po nemeckom filme Nordwand vznikol ďalší výborný horolezecký film. Nanga Parbat (8125 m) je deviaty najvyšší vrchol na svete, ale pravdepodobne najnebezpečnejší. J. Vilsmaier po Stalingrade zrejme natočil svoj najlepší film a krásne zábery Himalájí mu v tom výrazne pomohli. Exteriéry celkovo sú silnou zbraňou filmu, tu sa prejdeme aj zaujímavými, nižšie položenými miestami v Pakistane a obetavosť Pakistancov zažije na vlastnej koži aj hlavný hrdina, ktorý im vďačí za život. Film sa síce venuje dvom bratom, ale aj tak som mal pocit, že ich vzťah by chcel pár minút naviac. Mnoho podobných úspešných i tragických výstupov zažili aj naši česko-slovenskí horolezci a Tatranské expedície, len škoda, že nemáme peniaze na ich sfilmovanie. Slováci I. Fiala a M. Orolin vystúpili na Nanga parbat v roku 1971. Viem o jednom silnom príbehu, z ktorého by mohol byť bombový film. Mohol, ale nikdy nebude...80%. (09.01.2013)

Záběry velehor sice opravdu vypadaly jako z National Geographic, jak někdo poznamenal, ale byly ohromující. Hudba krásně dolaďovala celkovou atmosféru filmu. Nejvíce to bylo patrné v záběrech, kde se nemluvilo. Je to pěkně natočená pocta bratrům Messnerovým. Mě vůbec nevadilo, že je film vyprávěn retrospektivně a že začátek je takový jaký je. Přesto jsem chtěla vědět, co se zatím vším vlastně skrývá a jak to s nimi bylo. Takže v tom žádný problém nevidím. Viděna dabovaná verze. Já jsem od filmu nic zvláštního neočekávala a dostala jsem víc než jsem si myslela. (07.03.2013)

Více dokumentaristiky než dramatu. Krásné záběry na Himálaje, docela podrobný popis, jak to v horolezeckých výpravách chodí, ale pocitově mne to minulo. Jestli vztahy v horách fungují tak, jak se popisuje, pak jsem získal dojem, že se jedná o spolky soupeřivých individualistů, kteří jeden druhému pomohou, jen když by vypadalo blbě před světem, kdyby pomoc odmítli, ale kdyby bylo jen na nich... Ale možná se to německým filmařům jen tak úplně nepovedlo. (08.06.2014)

Film mě zklamal. Jednak tím, že se mi nelíbí že hraje výhradně podle Messnerových not a to i přes můj obdiv k němu. A dále tím, jak sterilně působí lezecké scény z Himalájí. Je zde minimum záběrů horolezců v himalájské krajině, naopak je zde spousta detailních scény obličejů herců. Některé scény působí vysloveně studiově a to je u filmu s takovouto tématikou, který je navíc natočený v roce 2010, vysloveně na závadu. Takový Nordwand je kvalitou těchto záběrů o několik tříd výš. Dokonce ani sníh zde nevypadá opravdově. Ale takové scény z lezení v Alpách jsou bezchybné. Jakmile jsou záběry z terénu drží si film slučnou úroveň, ale se přechodem do studia nastává kvalitativní pád (23.05.2011)

Nečakajte veľkolepé himalájske dobrodružstvo. Nanga Parbat má bližšie k filmom Wernera Herzoga, než k nemeckému konkurentovi Nordwand, ktorý strhne a rozplače masy divákov. Vilsmajer nejde cestou epického rozprávania, príbeh podáva skratkovito. Ani k postavám sa bohvieako nepriblíži. Výstup na horu, na ktorý som sa tešil najviac, je odbytý za dvadsať minút a ani pri ňom nemáte pocit, že ste s postavami na osemtisícovke. Film pôsobí dosť štúdiovo, chýba mu interakcia hercov (resp. kaskadérov) so skutočným Nanga Parbatom. Niet dôvodu nemyslieť si, že to celé bolo nakrútené v Alpách. V tomto bola americká K2 výpravnejšia, „himalájskejšia“. Na druhú stranu sa tu vezieme na skutočnom príbehu (ktorého filmovania sa účastnil sám Messner), takže sa nemusíte báť prehnaného hrdinstva, patetizmu či slzopudných scén. Snímka spomaľuje, naberá dych a osudovosť až v poslednej tretine, ktorá líčí zostup z hory. Vtedy sa schyľuje k o nej tragédii, ktorá poznamenala život kráľa horalov. Až tu dostáva hlbší rozmer, osobitosť a silnú atmosféru, v čom jej výrazne pomáha Santaolallova hudba. (04.04.2011)