Juno: Nezrelá na dieťa

Vynikající svébytná komedie s fantastickou Ellen Page, prvotřídním nápadem přetaveným do výborného scénáře a s citem natočené Reitmanovou zkušenou rukou, obohacená o skvěle zvolený soudtrack. Ne každý rok se objeví alespoň jedno podobné citlivé drama, které se dokáže alespoň částečně oprostit od zavedených klišé, či je patřičně skrýt, a to víc je Juno cennější kousek, který pobaví a přitom vás zahřeje u srdíčka...90% (19.05.2014)

"Začala jsem řešit věci, které jsou daleko za mou zralostí." Existují inzeráty na děti? Jistě, vždyť dítě je čtvrtým nejžádanějším artiklem hned po psech, leguánech a zánovních rotopedech. Juno zkrátka nabízí divákovi důležité informace, ale já už ho mám tak opotřebovaného, že by mi na něm kondom s banánovou příchutí snad ani nedržel. V tom šlo zkrátka poučení mimo mne, ale od Junina otce bych se měl naučit, jak se stavět k průšvihům svých potomků. Ten to dával v takovém klidu, že mi byl velkou inspirací. Nicméně důležité je to, že na svět se předčasně klube dítě, nešťastníků, kteří disponují línou spermií, je vždycky dost a mně nečinilo nejmenší obtíže se při tom bavit.. (11.07.2017)

Ellen Page od Hard Candy fandím, aby se co nejrychleji prosadila do první ligy. Díky bohu za supervýdělečnou indie hitovku Juno, která ji vystřelila téměř až k nebesům, nominace na Oskara budiž důkazem (i když se spojením Oskary a Juno bych byl opatrnější, zase taková pecka jako podobné oskarové indie filmy - Bokovka - to není). Jako její "protipól" tentokrát stanul Michael Cera (Superbad musím taky zkouknout) a působil z celého filmu asi nejpřirozeněji. Mým absolutním favoritem se však stal Jason Bateman s výbornou rolí jako přestárlý nerd, skládající hudbu k reklamám a mající vynikající hudební vkus. Jason Reitman jako jeden z nejnadějnějších režisérů dneška opět (po Děkujeme, že kouříte) přidává svému dítku punc hřejivé a uvěřitelně roztomilé podívané s pořádnou dávkou nadhledu a naprosto úžasnými dialogy. Juno se stala nejspíš mou nejoblíbenější komedií za rok 2007 a nemalý podíl na tom mají všichni zmínění. (11.03.2009)

V Juno jásám jen nad Juno. Obyčejný malý milý film, který je hypeován v podstatě jen kvůli neodolatelné Ellen Page, jejíž charisma se tu opětovně zpeněžuje. Má to své momenty a roztomilý celkový feeling, oscarovou nominaci za scénář ale považuju za nepěkný omyl, jemuž nezabránily ani násilně nastrčené voice-overy nebo občas dost škobrtavé popkulturní narážky. Juno okolo mě jen profrčela, aniž by zanechala cokoliv, na co budu s láskou vzpomínat i za týden ... za měsíc... Asi je na mě příliš přítulná. Ta inteligentní nezávislá optika mi připadala až příliš jemná, důrazem na milé detaily a pohodu až příliš hladivá a užvatlaným soundtrackem až příliš vlezlá. Ale možná je to tím, že je mi tenhle typ poetiky cizí. Možná je to tím, že mám radši film loserský nežli chcípacký. Možná tím, že si vždycky radši vyberu Zbouchnutou než Juno (a ano, vím, že je to srovnávání hrušek s jablky). Každopádně úspěch Juno ukazuje, že dnešním hitům schází realita a jemná člověčina. A když tu díru někdo zalepí něčím víceméně banálním, co hladí po srsti, poletují pozlacené sošky... (18.02.2008)

Inteligentní? Ano. Osobitý? Ano. Zajímavý? Ano. Opravdový? Ano. Pohodový? Ano. Pět kladů, pět hvězdiček? Ale, kdepak. Z Juno mám podobný pocit jako před rokem z Malé Miss Sunshine; malý film, který potěší řadu diváků, ale mě nechává naprosto chladnou, protože se mnou nijak nepohne. Do takového Ztracena v překladu nebo Americké krásy má prostě pořád hodně hodně hodně hodně moc daleko. Po měsíci s z něj stěží vybavíte jediný moment. Tedy pokud budete vůbec vědět, jak se ten film sakra jmenoval... Dodatek 25. července 2010: V rozporu s předchozím stanoviskem přiznávám, že od dob, kdy jsem tento film viděla během léta 2008 ve Španělsku (tehdy u nás ještě známý kvůli své pozdější premiéře nebyl), uplynuly už dva roky a něco málo si s Juno pořád pamatuju. Potřebu vidět ho znovu jsem ale nepocítila. I když možná po letech změním názor. (11.08.2008)