Juno: Nezrelá na dieťa

„Ale jemu to aj tak došlo...“ Mamou v šestnástich ma dojalo viac, ale aj keď na konci začala Juno konečne „riešiť svoje veci“ a keď z dvier vypálil nabalený J.K. Simmons smer nemocnica, mal som slzy na krajíčku. Bohužiaľ, JUNO je jeden z mála filmov, ktorý ma dokázal rozplakať, ale pritom „zvyšok filmu“ nebol žiadny zázrak. Hoci je Jason Reitman diabolský talent (kreslené úvodné titulky som si pozeral štyri razy po sebe), krytý producentom Johnom Malkovichom (!), čakal som čosi lepšie resp. EŠTE lepšie. Neviem, či to bolo spôsobené mojimi veľkými očakávaniami, sterilnými hereckými výkonmi (okrem Simmonsa a jeho Allison Janneyovej, ktorí výborne stvárnili „normálnych rodičov“) alebo protivnou a prehnane sarkastickou ústrednou hrdinkou. Nepochybujem, že na svete sú milióny takýchto potvor a ostatne čo by ste čakali od bláznivej nabúchanej tínedžerky (odpustite slovník, ale Juno by to tak povedala). Ale JUNO nie je dokument a stráviť hodinu a pol v spoločnosti protivného dievčaťa nie je nič milé. Pripomínalo mi to bohužiaľ WRESTLERA: strojený pokus Hollywoodu o „špinavú“ nezávislosť, malo to svoje momenty, ale nie veľa. Chcel som JUNO milovať, ale nechala si to pre Bleekera. (27.05.2011)

Americkou senzaci Juno lze bez dlouhého tápání zařadit někam k oscarovým „malým“ snímků jako bylo Ztraceno v překladu, Bokovka nebo Malá Miss Sunshine. Po pro mne nepřesvědčivé lobbistické satiře Thank You For Smoking přichází syn legendárního komedianta s úsměvným dramatem, kterak jedna dívka (nad Ellen Page bez váhání smekám) neposlouchala rad rodičů. Komplicem tohohle „průšvihu“ je ušlápnutý milovník Tic-Taců a maratónec Paulie. Co teď s tím? Pomůže plakátový páreček adoptivních rodičů? Znamenité dialogy v relativně předpověditelném snímku, který se zásadních témat bohužel jen dotýká, nikam je neposouvá a diváka prakticky nechá chladným. Přesto pokud máte až nad hlavu letních blockbusterů, je to přesně film pro vás!! I když myslím, že na každého bude působit jinak – ostatně tak to má být. (20.02.2008)

Scénář: Diablo Cody .. Co znamená být sexuálně aktivní? ___ Ta známá Bettie Page. Ou, pardon, Ellen Page !! :-) Teď už tuto kouzelnou mladou herečku těžko někdo přehlédne! Již v její výrazné prvotině Hard Candy jsem obdivoval její výkon, který výrazně držel uvěřitelnost zápletky v přijatelných rovinách. Ellen je prostě jiná. ___ Příjemná, skvěle napsaná, nezávisle vzhlížející jednohubka se zajímavým, leč vlastně obvyklým životním tématem - těhotenství. Pravda, jen ten věk matky zarazí.. Je příjemné, jak Jason Reitman zvládl vtipně a odlehčeně tohle téma podat, chvílemi jsem neměl daleko jak ke smíchu, tak i dojetí. Zpracování je hřejivé, barvité, zatraceně pohodové a i díky hudbě zkrátka příjemné. I přesto že Ellen všechny zastiňuje, tak snad poprvé mi (zvláště) Bateman s Garner upřímně nevadili. J.K. Simmons bohužel nedostal prostor ke svému exhibicionismu a Michael Cera je prostě loser Cera. ___ Další remake ve stylu Departed (nepřiznaná kopie) a Akademie i tamní publikum sedí na zadku (a přitom by stačilo rozšířit si obzory za oceán a to z obou jeho stran..). Ellen Page je boží, ale jinak jsou nominace docela mimo, zvláště v režii to je přímo urážka pozice, kterou měl po právu obsadit Ridley Scott. (26.01.2008)

V Juno jásám jen nad Juno. Obyčejný malý milý film, který je hypeován v podstatě jen kvůli neodolatelné Ellen Page, jejíž charisma se tu opětovně zpeněžuje. Má to své momenty a roztomilý celkový feeling, oscarovou nominaci za scénář ale považuju za nepěkný omyl, jemuž nezabránily ani násilně nastrčené voice-overy nebo občas dost škobrtavé popkulturní narážky. Juno okolo mě jen profrčela, aniž by zanechala cokoliv, na co budu s láskou vzpomínat i za týden ... za měsíc... Asi je na mě příliš přítulná. Ta inteligentní nezávislá optika mi připadala až příliš jemná, důrazem na milé detaily a pohodu až příliš hladivá a užvatlaným soundtrackem až příliš vlezlá. Ale možná je to tím, že je mi tenhle typ poetiky cizí. Možná je to tím, že mám radši film loserský nežli chcípacký. Možná tím, že si vždycky radši vyberu Zbouchnutou než Juno (a ano, vím, že je to srovnávání hrušek s jablky). Každopádně úspěch Juno ukazuje, že dnešním hitům schází realita a jemná člověčina. A když tu díru někdo zalepí něčím víceméně banálním, co hladí po srsti, poletují pozlacené sošky... (18.02.2008)

Inteligentní? Ano. Osobitý? Ano. Zajímavý? Ano. Opravdový? Ano. Pohodový? Ano. Pět kladů, pět hvězdiček? Ale, kdepak. Z Juno mám podobný pocit jako před rokem z Malé Miss Sunshine; malý film, který potěší řadu diváků, ale mě nechává naprosto chladnou, protože se mnou nijak nepohne. Do takového Ztracena v překladu nebo Americké krásy má prostě pořád hodně hodně hodně hodně moc daleko. Po měsíci s z něj stěží vybavíte jediný moment. Tedy pokud budete vůbec vědět, jak se ten film sakra jmenoval... Dodatek 25. července 2010: V rozporu s předchozím stanoviskem přiznávám, že od dob, kdy jsem tento film viděla během léta 2008 ve Španělsku (tehdy u nás ještě známý kvůli své pozdější premiéře nebyl), uplynuly už dva roky a něco málo si s Juno pořád pamatuju. Potřebu vidět ho znovu jsem ale nepocítila. I když možná po letech změním názor. (11.08.2008)