Che Guevara: Revolúcia

Benicio Del Toro a role pro něj přímo stvořená. Je to sice klišé nad klišé, ale během filmu mě snad jedinkrát nenapadlo, že ten Del Toro hraje dobře, já jsem prostě viděl Che Guevaru, respektive uchrchlaného zpoceného santusáka s doutníkem v koutku. Ach, vidět tak ty zklamané dívčí výrazy, kde že je ten hezounek v baretu z legendární fotky. Vytknout by se dala dost roztroušená struktura vyprávění, která chvilkama zbytečně odvádí pozornost od toho důležitého, jen abychom byli stále ujišťováni, že film si zakládá na historických událostech. Jenže dokumentů na toto téma jsou mraky, proč to cpát i do filmu. Přitom scény vyloženě dramatické a filmové jsou nejlepší a nejzábavnější. Proto jsem se také tetelil blahem v poslední třetině, kdy došlo na prachobyčejnou řežbu, výborně natočenou řežbu! Tak s chutí do druhého dílu..... (20.07.2010)

Fidel Castro pri prepade vojenskej základne v úvode ako sniper za veľa nestál, ale revolúcia i organizovanie mu už išlo oveľa lepšie. Pre Castrovu pravú ruku - "Che-ho" by ste ťažko hľadali ideálnejšieho predstaviteľa ako Benicia Del Tora. Spolu so Soderberghom, ktorého filmy majú v poslednej dobe dosť kolísavú kvalitu, stavili na istotu. Životopisné filmy sú iba málokedy sklamaním a postava Che-ho si o to pýtala. Sme svedkami zrodu nadšencov, ktorí postupne získavajú podporu obyvateľstva a z opatrného partizánskeho boja v horách môžu postupne ako silnejú schádzať nižšie do údolia a rozpútať pravú revolúciu. Vo filme je mnoho politiky, ale našťastie prevažuje organizácia a partizánska vojna v lesoch. Benicio i akčné scény sú skvelé, chýbal mi iba bližší pohľad na minulosť Guevaru, ale inak spokojnosť. 80%. (26.08.2012)

Místy příliš dokumentaristické a celkově nevyrovnané. Navíc nemohu odolat a nesrovnat s Frantíkem Richetem a jeho rovněž dvoudílným dílem - Mesrine: Part 1 - Death Instinct + Mesrine: Part 2 - Public Enemy #1. Přestože je tohle Soderbergh, otevřeně se přiznávám, že se jedná o nebe a dudy, kde je Che Guevara zatím to horší. Abych jen nehanil, Benicio Del Toro samozřejmě zaslouží velkou pochvalu za svůj zdařilý herecký výkon. Che rozhodně není masovým hollywoodským trhákem, což by někdo po sérii Dannyho parťáků mohl i čekat. Che je jistým odklonem od mainstreamu a počet hodnotících zde i na IMDB včetně zaplněnosti kinosálů při projekci filmu je toho důkazem. Tento snímek je a bude viděn jen určitou vyprofilovanou skupinou diváku se zájmem o tuto postavu/historii a zbytek bude povětšinu zklamán, protože se nedočká argentinské verze Ramba. Druhá část by si mohla své místo znatelně upevnit nebo sáhnout ještě k vyššímu hodnocení, ale dle jistých indicií se obávám, že se tak nestane a diváci revolucionáře s klidným svědomím přeskočí nebo si raději pustí konzistentnější The Motorcycle Diaries o mladém lékaři cestujícím po Latinské Americe na staré motorce Norton 500 a nutno dodat, že je pronásledován krásnou hudbou. (6/10) (16.01.2009)

Myšičko, máš recht, Benicio umí hrát, až z toho všechno bolí (taktně pomlčím o tom, že mě po těch podezřele dlouhých 126 minutách nejvíc bolelo to, na čem sedím). Soderberg pochopil, že méně je někdy více a spoutal látku, která hrozila překypět a připálit se, do dokumentární formy, která sedla daleko víc než nějaký pseudohistorický opus soudruha Che a která i těm, kteří mají na kubánskou revoluci a další podniky vzešlé z životních postojů Fidela a jeho ne/věrných svůj názor, umožňuje mnohé pochopit (na rovinu, patřit k jeho stoupencům, uvedl by mě Guevarův projev v OSN do totální nirvány bez toho, abych předtím musela absolvovat stovky životů ve všech podobách, takhle jsem půl uznale a půl zděšeně střídavě přikyvovala té inteligenci a umu a střídavě vrtěla hlavou nad tím, jak mimo se inteligence a um někdy zaměří). Jinak asi jediný životopisný film, v němž hrdinovo neustálé chrchlání není příznakem tubery, ale astmatu. A zda jsem pochopila, proč Che a spol. budovali pro své děti socialismus? Samozřejmě. Protože si ti parchanti nevděční nic jiného nezasloužili. (31.08.2009)

První část dvoudílného Soderberghova filmu o životě slavného revolucionáře a posla lepších zítřků se, no, táhne. Procházení džunglí se zastávkami na venkově tvůrci prokládají objímáním, vítáním mnohých a tlacháním a filosofováním s Fidelem a Raulem Castrovými. Občas při tom někdo někoho zastřelí, jindy se káže o morálce a oddanosti myšlenkám, pak zadumaný Che Guevara hovoří o revolučních krocích. Prvnímu dílu biografického eposu citelně chybí třecí plochy, pro mnohé masový vrah a nebezpečný fanatik je tu za laskavého a vstřícného muže, ovšem záhy je toho revolučního „blábolení“ přespříliš. Postupně opakujícím se výjevům z každodenního života vojáků v divočině chybí prostě něco navíc, stejně jako to celé postrádá soudržnost. Pohled do důležité životní etapy charismatického symbolu vzpoury vyznívá naneštěstí povrchně. Druhý díl jsem si tak trochu nechal ujít. (21.09.2022)