Thor

Ach, ty komiksy. Ty mi dávají. Ve finále o krapet menší blbost, než jsem očekával. Bohužel hlavně hodně nekonzistentní. Snímek je totiž bohužel poměrně neucelený a moc neví, kde je mu lépe. Hybridní Thor je nicméně velmi sympatický archetyp svalnatého hrdiny, který naštěstí mile a obratně dávkuje nekřečovitý humor (zvlášť dobře působí v civilní části). Potěší i svérázně pojaté vizuální efekty a Doylova hudba. Natálka tentokrát bohužel na půli cesty.. Asi budu jeden z mála, kterého vůbec neznervózňuje pomalu se blížící datum premiéry Avengers.. (13.11.2011)

Viz Radek99. Možná je mé zklamání způsobené přílišným očekáváním na základě slušných až nadšených ohlasů, ale i když jsem čekal jenom oddechový letní blockbuster, překvapilo mě, jak moc je to myšlenkově mělké a snadno zapomenutelné. Jediným kladem je nadhled Kennetha Branagha, který si moc dobře uvědomoval, jakou stupiditu točí, a nebral se moc vážně. Na druhou stranu toho žánrového balastu a patosu je tam na můj vkus příliš. Opravdu jsem nečekal, že se mi víc budou líbit Snyderovi Strážci... Celkový dojem: 40 %, a to ještě směrem k plusu ovlivnila mé rozhodování půvabná Natalie Portman. (06.10.2011)

Přímočařejší, ale poctivý komiksový film. Upřímně, říkal jsem si, jakým způsobem se tvůrcům podaří propojit severskou mytologii a superhrdinské téma. To, že snímek režíroval Kenneth Branagh, není podstatné, pro něj ovšem to byla jistě režisérská škola. Tenhle film je vyvážený ve všech ohledech, nejvíce jsem si užil klasické vedlejší postavy, hrdinovu dívku a rozumného postaršího muže - Natalii Portman a Stellana Skarsgårda. Dalším na řadě je první Kapitán Amerika! (23.04.2019)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)

Nad Ass-gardem se schyluje k Homoragnaroku. A bodejť by ne! Vymydlení a naondulovaní Assové v kostýmech jako z gaykarnevalu se špičkují s ledovými obry, kterým ukradli holomráz a z Ódina se stal pacifistický Ghándí, jehož jediným cílem je věčný mír a láska mezi bohy a potvorami. Valhalla mu těžce zeje, protože každý Viking, co se tam kdy dostal, se raději nechal rychle pokřtít a riskl to v křesťanském pekle, kde u brány zajisté nestojí vyteplený dvoumetrový negr ve zlatém brnění s žužu módními kontaktními čočkami a kde nemusí nastoupit v bitevním šiku po boku rachitického ťamana, který svou přítomností dokonale naplňuje hollywoodskou rasovou kvótu. No, naštěstí je tu Thor! Bez trička sice vypadá jako stažený králík, co si zrovna odskočil z reklamy na spodní prádlo Victoria Secret a jeho heterosexualita je prudce diskutabilní, nicméně zato má Mjölnir, strašlivé bojové kladivisko, které určitě s pištěním vyrval z ruky přihřátého renesančního umělce, jenž s ním dotesával jemné detaily "monstrózních" přirození antických soch. Takový ultradrsný macho si nezaslouží nic menšího, než genderově vyvážit hustě přehrávající Portmanovic obludkou! Kennetha určitě nakrmili historkou, že tuto taškařici pro poďobané pubescenty objevili archeologové v latríně jednoho domu v Henley street ve Stratfordu, a když z ní odstranili nánosy hoven, zjistili nade vší pochybnost, že se jedná o prvotinu šestiletého Williama, který se již v tomto útlém věku snažil popsat podivnosti v státě Dánském. Akorát na to ještě neměl lebku. A mě nezbývá, než závěrem parafrázovat Třetího Ríšu: "Království za pořádně temnou komiksovou adaptaci s přístupností R a horší..." (08.08.2011)