Thor

Nad Ass-gardem se schyluje k Homoragnaroku. A bodejť by ne! Vymydlení a naondulovaní Assové v kostýmech jako z gaykarnevalu se špičkují s ledovými obry, kterým ukradli holomráz a z Ódina se stal pacifistický Ghándí, jehož jediným cílem je věčný mír a láska mezi bohy a potvorami. Valhalla mu těžce zeje, protože každý Viking, co se tam kdy dostal, se raději nechal rychle pokřtít a riskl to v křesťanském pekle, kde u brány zajisté nestojí vyteplený dvoumetrový negr ve zlatém brnění s žužu módními kontaktními čočkami a kde nemusí nastoupit v bitevním šiku po boku rachitického ťamana, který svou přítomností dokonale naplňuje hollywoodskou rasovou kvótu. No, naštěstí je tu Thor! Bez trička sice vypadá jako stažený králík, co si zrovna odskočil z reklamy na spodní prádlo Victoria Secret a jeho heterosexualita je prudce diskutabilní, nicméně zato má Mjölnir, strašlivé bojové kladivisko, které určitě s pištěním vyrval z ruky přihřátého renesančního umělce, jenž s ním dotesával jemné detaily "monstrózních" přirození antických soch. Takový ultradrsný macho si nezaslouží nic menšího, než genderově vyvážit hustě přehrávající Portmanovic obludkou! Kennetha určitě nakrmili historkou, že tuto taškařici pro poďobané pubescenty objevili archeologové v latríně jednoho domu v Henley street ve Stratfordu, a když z ní odstranili nánosy hoven, zjistili nade vší pochybnost, že se jedná o prvotinu šestiletého Williama, který se již v tomto útlém věku snažil popsat podivnosti v státě Dánském. Akorát na to ještě neměl lebku. A mě nezbývá, než závěrem parafrázovat Třetího Ríšu: "Království za pořádně temnou komiksovou adaptaci s přístupností R a horší..." (08.08.2011)

Thor je fajn, ale 3D je fakt zbytečný, stejně jako dabing. Z drobností mě potěšilo hádání, jestli jsem opravdu viděl Jeremyho Rennera, Rene Russo v malé roličce hrdinovy matky a taky Foo Fighters a jejich Walk ve scéně v hospodě a poté v závěrečných titulcích. Mně prostě stačí někdy málo. P.S. S dvouletým odstupem ještě příjemnějši zážitek než v kině a těšení se na dvojku. (27.04.2011)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)

Obavy ze stylizace se díky bohu rozplynuly prakticky okamžitě a to, co se v ukázkách jevilo být gay papundeklem se ve finále přetransformovalo ve skutečně hmotný fantasy svět. Nic to ale nemění na tom, že Thor je víc, než cokoliv jiného nezávadná blbinka, která se zdá být velkolepá, ale z půlky se odehrává na greenu a z půlky na písku, která mě bavila (především proto, že se nebere vážně a dělá si srandu sama ze sebe) ale po skončení z ní nezůstalo nic, než naprosto bad ass Idris Elba a pár filmařsky velmi zajímavých momentů, které byly originální, nové a pro mě působivé, ale netrvaly dostatečně dlouho, aby mě posadily na prdel... (28.05.2011)

Při Grabtharově kladivu… Pardon. Při Thorově kladivu, tohle se ti Kennethe povedlo! U scén s nádechem osudovosti jsem o pana režiséra strach neměl, to spíše u akce, ale i tu zvládl přesvědčivě. Severská mytologie protkaná duchem renesance, z pohledu byznysu chytrá marvelovská provázanost (Hawkeye J.Renner!), přesně dávkovaná nadsázka a prchlivý Hromovládce v celé své zpupnosti - alespoň do té doby, než se mu zapálí osvalená lejtka a zachlastá se svým prapravnukem Stellanem. Pokud by z jedné z devíti větví stromu Yggdrasil vyrašil další podobný počin, vůbec bych se nebránil.. Nevíte někdo, jestli se dá Mjollni koupit v Baumaxu? (09.05.2011)