Svetová vojna Z

Světová válka Z přináší velkolepý, dynamický akční nářez s mezinárodním obsazením, kterému kraluje Brad Pitt. Jestli jsem si myslela, že zombie z Úsvitu mrtvých jsou ti nejrychlejší nemrtví filmového plátna, nyní musím změnit názor. Zombies z World War Z jsou ti nejagresivnější, nejrychlejší a nejvýkonnější parchanti, jací se v tomto žánru kdy objevili. Jejich rychlost i (akrobatické) schopnosti skutečně berou dech:) Navíc, v jakém jiném filmu uvidíte partu chlapů, jak zombíky nahání na kole?:) Příběh je sice postaven na tradičním scénáři, kdy multi talentovaný taťka od rodiny musí svoji rodinu uchránit před katastrofou globálních rozměrů. Otravné děti a nijak výrazná manželka do scénáře také patří, na scéně však nebudou příliš často, takže se tyto "(ne)potřebné" postavy dají vydržet. Pak je to všechno na Bradovi a ostatních členech vládních složek a ostatních útvarů. Máme tu skupinu sexy vojáků, vědce kdesi v Británii a šikovnou izraelskou vojandu. Bradův vztah s ní pro mě měl mnohem větší chemii, než jeho vztah k manželce, který se jaksi pohyboval ve stavu "nemastný-neslaný". Scéna, "Army of Zombies breaking the Wall" je dokonale apokalyptická. Soundtrack je skvělý. Film se mi moc líbil. A to jsem kdysi dávno Zombíky vůbec nemusela. Ke zhlédnutí doporučuji Upřímný trailer:) (06.03.2016)

Spíše než přímo tématika zombie je pro mě zajímavý motiv "šíření nákazy" či "virus ohrožující lidstvo". Přes obrovské problémy při natáčení vznikl nakonec nad očekávání velmi podařený film. Moc se mi líbil úvod a pak hlavně celá jeruzalémská sekvence - zde se podařilo navodit rychlost šíření nemoci a zoufalost utíkajících, scéna má výborný rytmus. Výborné jsou ale i další části - letadlo, projížďka na kolech. Zajímavě a funkčně se střídají panoramatické přehledné velkozáběry a akční chaos zblízka. Mnoho lidí zde má problém se závěrem filmu, kde se prudce změní tempo, prostředí i styl vyprávění. Film obecně v důsledku chaosu při natáčení chvílemi celkem radikálně střídá styl. Já s tím ale kupodivu neměl problém, i ten závěr jsem si užil, i když varianta masové scény v Moskvě by byla ještě dokonalejší. Pitt výborný a skvělá hudba Marca Beltramiho. (12.10.2013)

Vzpomínám si na časy kdy zombíci nebo co to je za hovada, byli tak pomalí, že než se z hrobu dostali k živýmu člověku, stačil bych přečíst všechny knížky Václava Klause pozpátku a zombík by ještě pořád pajdal někde na silnici. Leč doba se nám zrychlila a pro zombíky to platí několika násobně. Dneska jsou rychlý jak kráva co má v prdeli trysky. Celej tenhle biják má neskutečně vyrovnaný rychlý akční scény a scény pomalé, kecací s prostorem pro výborný herecký projev Brada Pitta. Obzvláště začátek, kdy je Brad v roli táty ochránce je radost pozorovat jeho gesta, je vidět že Angelinka si pro svoje óbr faganstvo vybrala fakt dobrýho taťku. Když jsem zmínil scény s tempem šneka a nazval je kecacíma, vůbec to neznamená že to je nějaká nuda, naopak u mě převažovali nad těma akčníma, protože u těch si kameraman bohužel asi připomínal svůj dlouhodobý pobyt na houpačce nebo když si v dětství hrál ze zoomen dalekohledu a bohužel se mu tohle všechno vybavilo právě při natáčení akčních sekvencí zetkový války. Na druhou stranu mám proto jistý pochopení, protože ty akční scény jsou záměrně dělaný v obrovským tempu, kterou podporuje výborná hudba, nulový dialogy, prostě bum, bum, prásk, prásk případně ham, ham. Ve filmu jsem nenašel jediný hluchý místo a výškový záběry na řádící zombíky ve městech jsou naprosto skvělý. Zkrátka tady v tom filmu nuda žádnou party nepořádá. (26.06.2013)

Předchozí Forsterův počin KAZATEL KALAŠNIKOV při své o něco málo víc než než dvouhodinové stopáži precizně dodržoval pravidla hollywoodského načasování a výstavby, když byl rozdělen do čtyř půlhodinových aktů a od patnácté minuty s každou další půlhodinou docházelo k dílčímu bodu obratu ve vyprávění. Vznik SVĚTOVÉ VÁLKY Z provázely ale problémy v podobě střetu režiséra a herecké hvězdy, scénář byl několikrát přepisován, natočená druhá polovina se přetáčela a dotáčely se scény do úvodu. Produkční problémy vysvětlují, proč je poslední Forsterův snímek tak strukturně rozpadlý. Při skoro dvouhodinové délce je na místo standardních čtyř rozdělen do tří aktů (35, 30 a zbylých víc jak 40 minut), která mají držet pohromadě díky postavě Gerryho a zapojením motivů z jeho osobní linie (rodina, návrat k ní)._____ Netradičně vystavěné a jako celek nesoudržné dílo působí spíš jako procházka historií zombie subžánru - podobně jako fungovalo QUANTUM OF SOLACE, vznikající během scenáristické stávky, ve vztahu k bondovskému universu. První dva akty jsou v rámci zombie subžánry ozvláštňující svým soustřeďováním se na vývojový vzorec vyšetřování na místo putování a příklonem k makroperspektivě. Ovšem s třetím aktem se změní perspektiva z makroroviny do mikroroviny, od vývojového vzorce vyšetřování se upustí nahrazením cíle v profesní rovině (na místo hledání pacienta 0 se objevuje vakcína) a promění se i stylistické strategie (na místo rychle stříhaných akčních pasáží, v nichž se střídají detailní záběry s nadhledy, zatímco se důsledně pracuje s mimoobrazovým prostorem a pokaždé se zesiluje jiný prvek stylu od svícení ke zvuku, se stříhá pomaleji a dění se inscenuje do více plánů). Škoda, protože vypadat kinoverze jinak, mohlo jít o soudržný a výborný film, který se v závěru nevzdává svého politického přesahu adorovaním rodinných hodnot, má nekonvenční zakončení a neodchyluje se od makroperspektivy jakožto hlavního ozvláštnění zombie flicku. Doufám v režisérský sestřih na B-R, po kterém je možné přehodnocení. (02.07.2013)

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)