Bojovník: Brat proti bratovi

Trochu pridlhé, no o to efektívnejšie, predstavovanie postáv v úvode... veľmi uveriteľné, hlavne vďaka slušnému výkonu hercov... skvelá hudba a neskutočne dobré spracovanie, hlavne strih... to sú dôvody, pre ktoré som im to celé zhltol aj s navijakom, a to aj napriek predvídateľnému deju a scenáru plného lacného klišé. (02.01.2012)

Rodinné drama na jehož pozadí se odehrává boj v ringu (nebo naopak?) Nadprůměrný sportovní snímek to určitě je (a to to říkám já, antisportovec), ale do plného počtu mi přeci jen něco scházelo. Možná je to těmi charaktery, které jsou ploché a šíleně nevýrazné, nic o nich pořádně nevíme (až na neustále omílaná fakta) a já si tak nedokázala najít oblíbenou postavu, nebo se do někoho vcítit. Tommy je jen hora masa, která se cpe prášky a má být údajným válečným hrdinou. Brendan zase nesympatický učitel, který chce zaplatit účty. Jediný, kdo mi byl skutečně sympatický tak byla Jennifer Morrison. A na konci jsem fandila Tommymu a nějak jsem nechtěla uvěřit té jeho prohře, přestože to bylo předvídatelné (to by diváci přece nebyli spokojení, kdyby jeden z hlavních hrdinů přišel o dům...). Holt Hollywood z toho přímo čiší. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to nebavilo a při každém boji jsem nebyla nervózní za aktéry :) A vážně je to snad jediný sportovní film, který mě dokázal zaujmout přes dvě hodiny. Plný počet je tedy až moc, ale tři hvězdičky zase málo, takže..:) PS:A navíc se mi podařilo dostat přítele na 140 minut od PC:)) (20.06.2012)

Hrubokrkí drsňáci zmietaní emóciami v podaní bravúrnych výkonov vychádzajúcej hereckej elity. Práve ich fyzický prejav, obzvlášť Toma Hardyho, a odovzdanie sa postavám a príbehu, robia tento ináč jednoduchý a neoriginálny film tak silným. Veríte im každé slovo, cítite tiahu ich odcudzenia, a o to viac precítite záver filmu, ktorý sa nedá prežiť bez slzy v oku. Veterán Nick Nolte je im dôstojným spoluhráčom a rejža Gavin O'Connor sprievodcom s jasnou víziou. Geniálne obsadený herecký film. (01.01.2012)

Těžko věřit, že jde ještě dnes do sportovního dramatu, tím spíš o boxu, dostat tolik energie. O'Connor nejen že velmi hravě překovává Hokejový zázrak, ale klasického Rockyho minimálně dorovnává. Nejlepší jsou věci, co nemusí být vyřčeny, ale všichni je chápeme. V tu chvíli je Warrior nejsilnější. Rozhodně ale Warrior zůstává mainstreamovým dramatem a jako k takovému se k němu musí přistupovat! (10.12.2011)

Vítám ozvláštnění schématu „dostanu přes držku – dám přes držku – jsem vítěz“ rozdělením pozornosti mezi oba aktéry finálního střetu, kteří jsou navíc bratři (takže trocha biblické symboliky navrch). Současně mne mrzí nevyužití zápletky ke generování větší ambivalence. Zdůrazněním rodinného podtextu a záslužnou učitelskou prací jsme nenápadně směrování k tomu, abychom zatínali pěsti, když pěstí dostane Brendan, ne Tommy, jemuž je systém ukradený (což se přece nesluší). Film ani neukazuje zoufalost z věčného kolotoče proher a vítězství jako Wrestler. Tam, kde bylo Aranofského drama kritické, je Warrior patetický. Od bezduchého mlácení neodrazuje, agresivní hudbou k němu spíše podněcuje. Dobrovolná sebedestrukce navíc představuje pro oba bratry od začátku jedinou možností, jak zachovat (případně vylepšit) svou existenci. Film v zájmu vlastní dramatické funkčnosti jinou možnost nepřipouští. Brendan zápasí, aby uživil rodinu, Tommy zkrátka proto, že mu adrenalin dodává sílu (citlivěji tuto poválečnou neschopnost přestat válčit vystihl The Hurt Locker), což je další důvod, proč mít víc pochopení pro Brendana. Výkon Toma Hardyho mne přesto přiměl litovat, že celý film není věnován pouze jemu. Sebegeniálnější herec ale nezamaskuje mechanickou výstavbu dramatu: syn nemá rád otce, otec se ztříská, syn otce polituje a svou frustraci ventiluje, když během zápasu rozdrtí soupeře. Takhle krásně jednoduše to ve filmech chodí, kdesi v nitru možná dokonce toužíme, aby tomu tak bylo, ale emocionální působivost rádoby psychologického filmu tím trpí. Dobře Warrior dělá, když přibližně po osmdesáti minutách na nějaké psychologické nimrání rezignuje a dále už jenom z různých úhlů ukazuje, jak do sebe dva chlapi mlátí a kopou a jak je ostatní pozorují. Zápasy jsou zrežírované stejně neinvenčně jako dialogové scény, jež nás ubíjejí věčným střídáním záběru s protizáběrem. Kamera buď zůstává mimo klec, a/nebo se snaží napodobit nepřipravené záběrování televizních kameramanů a simulovat tím zkušenost z domácího, případně živého sledování podobných mačů. Násilí O’Connor neestetizuje jako třeba Scorsese v Zuřícím býkovi, nečiní z něj jednání vymykající se všednodenní zkušenosti, čím vlastně jen podporuje znecitlivělost diváků, dojem, že jde o něco běžného. Zkrátka – a bohužel – nekritický film. 70% Zajímavé komentáře: novoten, Arbiter, SarumanKo, Triple H (09.10.2018)