Smrť čaká všade

Snad jediná výtka: myslím, že v reálu se hraje víc na "jistotu" a míň riskuje. Ale jinak. Tohle není nablýskaná vlastenecká reklama na U. S. Army ani uvzdychané melodrama, kde se oduševněle touží po dívce tam doma. Místo toho tenhle syrový realistický film nabízí jako Churchill krev, pot, slzy a dřinu, neokázalé chlapáctví (natočené ženskou, sakra, ta evidentně nemá potřebu si něco dokazovat), scény, při nichž by bylo slyšet špendlík spadlý na zem, a sympaticky málo keců. Na pochopení charakteru hrdinů není potřeba dlouze a moudře tlachat, stačí pár vět a výborné herectví beze slov. Stejně tak válka, o které se tu nemluví, která se tu prožívá na vlastní kůži. Několik pěkných detailů jako čištění zakrvaveného zásobníku (něco podobného jsem chtěl v nějakém filmu vidět). Ve filmu je velmi málo hudby, což je další plus, přispívá to k napětí i k realistickému vyznění. P. S. Souboj ostřelovačů z Ryana se může jít vycpat. (12.03.2010)

Nádherný naturalistický pohled na aktualne nejvetsi vojensky konflikt. A je mnohem uveritelnejsi nez napr. Saving Private Ryan a to diky skvelemu soundtracku, velice dokumentarni kamere a celkovemu pohledu na spinavy Bagdad a suchou nehostinnou poust kolem.. Musim rict, ze bych v kuzi tech US marine opravdu byt nechtel. Odhlednout od toho, ze bych umrel nejspise prvni den, bych to nezvladl ani psychicky a to jak to skoncilo je jasny dukaz proc nikdy nebyt vojakem. Bigelow je hodna byt exmanzelkou camerona, po tomhle dilu si musim sehnat i dalsi jeji filmy.. Jeremy Renner je opravdu sympatickej hoch, i kdyz na oscara asi ten vykon prece jen nebyl.. :-)) 9/10 PS: skvele slow motion zabery a celodenni odstrelovani jsou dve nejlepsi veci.. (28.02.2010)

Distribuční cesty nezávisle produkovaných snímků mohou být, jak jsem se mohl přesvědčit vskutku nevyzpytatelné. Zážitek režisérky Kathryn Bigelow, byl strhující. Neodtrhl jsem ani zlom vteřiny detailností skvostu, který nám představila na stříbrném podnose. Výborné herecké obsazení Renner (výborný)! Oscary jsou zasloužené a třepavá realistická kamera mě ohromila, se střihem a režií doplnění prostředí těžké války v Iráku, neboli 365 dnů do návratu. Představivostí prostoru věčné paranoie – prostoru, kde budík časované nálože tiká potenciálně na každém rohu, pod tričkem každého na první pohled nevinného civilisty. I přesto všechno samozřejmě velká poklona pro režisérku K.Bigelowou, ale o malinko více jsem to tento rok přál Tarantinovi (Inglourious Basterds). HURT LOCKER je příliš prázdný......... (05.02.2012)

Že by mě tohle oceňované oskarové drama srazilo do kolen, to rozhodně říct nemůžu, a do mé topky válečných filmů se taky nezapíše, na to příliš absentuje souvislá dějová linka a postavy jsou, snad s výjimkou hlavního hrdiny, opravdu jen načrtnuté. Jde vlastně o zachycení několika útržkovitých scén z působení jednotky zaměřené na zneškodňování náloží. Absolutně lze ocenit autentičnost ve smyslu zachycení celkové atmosféry v Bagdádu a Iráku zasaženém občanskou válkou. Ve srovnání se snímkem Kathryn Bigelow působí hollywoodské tzv. válečné filmy, jako např. Tři králové, spíš trapně. S autentičností jednotlivých scén a příhod hlavního hrdiny to už taková sláva nebude, jak napsal můj oblíbený uživatel flanker27, v reálu se určitě hraje daleko víc na jistotu a podobný sólista holdující adrenalinu by neměl pochopení ani u svých kolegů z jednotky ani, a to především, u svých velitelů. Odhaduju, že nejméně třikrát by si z předvedených eskapád vykoledoval ukončení mise. Americké jednotky jsou specializované a obvykle v případě mimořádných situací povolávají příslušné speciální jednotky na jejich vyřešení, aby se pyrotechnici pletli do práce ostřelovačům nebo čistili přilehlé sektory od teroristů, je pouhá fikce. Ocenit se na tomhle dramatu dá taky absence obvyklého vlasteneckého patosu, profláknutých klišé a především politické korektnosti. Kathryn Bigelow se vyhla i zbytečným naturalistickým nechutnostem, válka v jejím pojetí je stres, únava, stálé napětí, špína a čekání na konec mise. Celkový dojem: 80 %. (01.04.2010)

Full Metal Jacket nového tisíciletí – militantního, cynického a dravého. Kulervoucím způsobem natočené dokudrama o lidech závislých na válce, o přerostlých klucích, pro které je normální život až příliš normální. Bigelow naložila vozík plný naturalismu, žhavé irácké atmosféry a brilantních hereckých výkonů. Takhle dynamicky natočené váleční drama tu chybělo od dob, kdy Scott střílel na jestřáby. Podobně jako on i Bigelow nechává stranou morální hodnocení konfliktu, ale jde hloub do psychiky postav a neodpouští si i solidní porci ironie (něco, co mi u Černého jestřába přeci jen chybělo). Dvě hodiny skvěle porcují syrové bojové scény a zapocené dialogy veskrze průměrných vojclů. The Hurt Locker se nesnaží dobrat podstaty irácké války, ale jen vystihnout podivnou duši válečníka. A v tomhle ohledu odvedla Kathryn Bigelow lepší a vnímavější práci než její mužští kolegové. Krom koulí má totiž i zatracenou empatii... The Hurt Locker je pro mě jedním z amerických vrcholů roku 2009. Ne-li číslem 1. (08.02.2010)