Max Manus

Velký norský hit je svižně odsýpající žánrovkou v hollywoodském stylu, ale bez otravného patosu a pitváním se v psychologii. Nic, co by zůstalo v hlavě delší dobu, ale je příjemné zjistit, že na severu umí točit stejně efektně jako Amíci. V Norsku se evidentně žánrové kinematografii daří a je škoda, že si Max Manus nenašel cestu do českých kin. (22.07.2009)

zaujímavý nórsky snímok. dopre padne vidieť niečo z filmov o protifašistickom odboji aj z iných krajín. Naviac keď tento bol dopĺňaný aj takými ľudskejšími črtami". To čo prežíval Max ho natrvalo poznačilo. Nedivím sa že ospevovaný takmer národný hrdina sa tak často po vojne utápala v alkoholovom mori zabúdania aj keď sa to nikdy na furt nepodarilo. Nezávidím mu. (02.02.2015)

Je naprosto neomluvitelné pokusit se natočit film o národním hrdinovi, když na natáčení neumíte sehnat peníze. Musíte se potom vyhnout veškerým akčním scénám, tudíž přijdete i o napětí. Přesně tohle se stalo snímku Max Manus. A vrcholem všeho je závěrečná projížďka, kde bylo třeba ušetřit i na komparzu a tak byl nahrazen gumovými panáky. Film postrádá nejen napětí, ale postavy jsou i neživotné a nelze se s nimi ztotožnit. Tragická filmařina. (13.12.2018)

Jistě se najde spousta škarohlídů, kteří budou tvrdit, že Skandinávie podlehla Německu příliš snadno nebo dokonce dobrovolně. Po pravdě. Na začátku války nebyla v Evropě síla, která by se mohla postavit Wehrmachtu s jeho moderní koncepcí bleskové války. To je třeba mít na paměti a nezlehčovat význam norského odboje. Max Manus je norským národním hrdinou, stejně jako u nás Kubiš s Gabčíkem. Byl to člověk, který věřil v porážku Německa a dělal pro ni maximum. Velmi dobře natočený film, který nezkresluje historický význam (snad jen krom finské anabáze). Herecký výkon Aksela Hennieho dává jeho postavě lidský rozměr, který jednoznačně překračuje standart historického životopisného filmu. 70% (23.07.2012)

Když jsem tak koukal na třetí sérii Battlestar Galactica, zachtělo se mi popatřit nějaký odbojářský film z druhé světové. I padl jsem nikoli za vlast, ale právě na tento film, anžto jsem si vzpoměl, že před časem jsem slyšel, že Švédové - totiž pardon, Norové (to víte, to už je taková Věc) něco takového točí. Tož, špatné to nebylo, ale válečné kříže, tedy hodnotící hvězdy, to získává spíše za komornější prvky a poukaz na některé morální aspekty odboje (třeba když po útoku na lodě je v přístavu zastřeleno několik dělníků, zatímco odbojáři slaví). Akční scény bohužel působí i přes slušnou technickou stránku trochu naivně, např. ta naháněčka mezi motorkou a kolem, kdy střelec z mg-34 Manuse netrefí, zatímco on stengunem kulometčíka ano střelbou naslepo dozadu (jeden norský list to v recenzi popsal jako "norský Rambo", tak daleko bych ovšem zas nešel). Ostatně celkově na mě okupace působila dost mírně, třeba v porovnání s tím, jak je líčena atmosféra protektorátu v Atentátu. Nutno říct, že se objevilo pár kritických historických hlasů, norský vojenský historik Lars Borgersrud (nutno dodat, že je prý považován za kontroverzního) např. tvrdí, že Manus ve skutečnosti v Zimní válce vůbec nebyl na frontě. Na druhou stranu při prvním útěku z Norska Manus prchal přes Švédsko a SSSR, těžko říct, jestli z toho něco dovozovat. Takže nakonec ano, slušný film na jedno podívání, ale např. zmiňovaný Atentát je o dost výš, i holandská Černá kniha se mi líbila víc, byť je někdy její akční stránka ještě nevěrohodnější. Ještě budu muset dát konkurenční dánský Plamen a Citron a hlavně Armádu stínů. (30.10.2011)