Bratia

Jim Sheridan netočí špatné dramatické filmy, tudíž jsou jeho Bratří spíše sázkou na jistotu než-li krokem do neznáma s nejistým výsledkem. Možná jsou až neprávem opomíjeným snímkem, který má tu smůlu, že se jedná o remake s evropskými kořeny. Pravdou je, že až příliš často sklouzávají k líbivosti s pomocí místy ne úplně vhodného soundtracku. Ale díky sympatiím k hereckému obsazení jsem si ve výsledku nemohl pomoci. Uvažoval jsem o řadě hereckých kombinací, které se zřejmě nikdy nestanou skutečností, ale někdy se přeci jen poštěstí a vidět na plátně vedle sebe Tobeyho, Natalii a Jakea je nejenom smrtící kombinace, ale i zatraceně těžký a neprůstřelný kalibr. Navíc Tobey už opravdu není tím Spidermanem a je jen dobře, že se hnul z místa a pomalu komiksový kabát věší na hřebík. Bratři tak za sebou zanechávají líbivá rádoby dojemná dramata Johna Lee Hancocka a Nicka Cassavetese. Sheridan dobře udržel otěže až do mrazivého konce, kde čekají jen ti opatrně optimističtí U2. PS: Poster alá 3-Iron si ale mohli v propagaci odpustit :) (08.02.2010)

Jim Sheridan má na kontě pár vydařených snímků, z nichž těmi nejlepšími jednoznačně jsou ty s Danielem Day-Lewisem. Mám za to, že Sheridan není až zase tak moc dobrý režisér. Spíše si umí vybrat zajímavé scénáře a hlavně obsadit do svých filmů zdatné herce, na jejichž umu pak film stojí. To platí i v Bratrech. Gylenhall, Maguirre i Portmanová podávají v rámci svých rolí přesvědčivé výkony a film je tak hlavně o nich. Jen mi uniká smysl tohom proč se tyto filmy, navíc ještě za čerstva točí znovu. Původní Bratry jsem sice neviděl, ale vůbec nepochybuju o tom, že budou lepší. Kdyby tato americká verze filmu nevznikla, nikomu by nechyběla. (20.06.2011)

Skvělé herecké výkony, o tom to vlastně všechno je. Zkušený Jim Sheridan se narozdíl od autorky originální verze Susanne Bier jednoznačně rozhodl pro plynulý a ortodoxně melodramatický styl – Bratři jsou řemeslně vychytaní a dotažení, dokáží přesně zasahovat první signální, ale po po jejich shlédnutí zůstává podivná prázdnota. Ten film pod popově načinčanou fasádou totiž neskrývá nic než jakýsi opatrný pacifismus a jednoduchou psychologii. Hudba U2 se k něm hodí pěkně. Všechna ta učesanost a decentní morální apely je totiž snadno zaměnitelná s ideovou nevyhraněností. (07.02.2010)

Nebudu hned psát jak si hned musim sehnat original abych porovnal. Ne, nemam to zapotrebi. Tohle bylo ok a tak mi to vyhovuje. Ze zacatku jsem si teda rikal, ze Tobey Maguire muze mit vyholenou palici, nejaky ty svaly a vousy, ale porad bude vypadat jako zaostalej osmnactiletej dement. Nakonec se teda ukazalo, ze za tou slupkou se skryva pistici psychopat, kteryho postihla valka. Jake Gyllenhal jako vzdy perfektni a ta bublina kolem Portman me porad nechyta. Tri, tri a pul. (08.01.2010)

Túto drámu zdobia naozaj hviezdne mená a divák v podstate dostane to čo očakával. Rodinná dráma, ktorú poznamenal nečakaný návrat za zajatia v Afganistanu je v prvom rade o vzťahoch. Jednoznačne musím pochváliť všetky scény z Afganistanu, ktoré dvíhajú film z priemeru. Nadpriemerné sú aj herecké výkony všetkých zúčastnených, ale najviac priestoru dostáva T. Maguire. Scéna s balónom za stolom je jedna z naj. Pri sledovaní som si uvedomil ako dozrela N. Portman od čias Leona. Scéna s políciou v závere mi už prišla akosi nasilu a už-už som si mayslel, že skončí tragicky, čo mi väčšinou vyhovuje, ale tu by mi to nejako nesedelo. Samotný záver ma preto potešil, a áno treba sa s tým naučiť žiť. Hoci v tomto prípade pri spomienke na nebohého kamaráta s ktorým padol do zajatia, to bude naozaj ťažké. Dánsky originál je o dosť civilnejší a uveriteľnejší než americký remake, ale uznávam, že remake je to slušný a takmer identický. Takmer. 70% (12.09.2010)