Spálené životy

Nepříjemně skládaná mozaika se žádnou, ale naprosto žádnou pointou - to jest vážně otřesná kombinace. Arriaga se navíc svou vlastní skokovou medicínou docela dobře opil. Totiž když Mariana svý dcerce vykládala, že se ve svých 16 letech bála, že dopadne jako ona, asi tim přece nemyslela tu jednu neúmyslnou vraždu, jako spíš svou děvkovitost o pár let později ... hm? Jako by se scénář spichoval na koleni během dvou tří dnů, vážně. Jedinym pořádnym pozitivem pro mě teda zůstává normálně vyspělej výkon debutantky Jennifer - protože Zimmer s Theron se vskutku nepředřeli a Basinger ukázala tak maximálně něco málo z ochotnický tvorby muzea Madame Tissaud. (06.08.2013)

Ak si niekto vyberie v ponuke dvd alebo tv tento film, zrejme pozná Arriagov scenáristický rukopis a vie, čo od filmu môže očakávať. Arriaga natočil znova scenár so svojím ľahko rozpoznateľným rukopisom, takže opakuje aj mierne chybičky, ako je predvídateľnosť niektorých scén a zvratov. Zato ten záverečný je v jeho podaní inováciou, niečím, čo som absolútne v priebehu sledovania netušil a ukazuje, ako to mal od začiatku detailne premyslené. Iba škoda, že sa rozkmotril s Innarituom, pretože ten je výraznejším režisérom. Arriaga neponúka žiadnu svojskú filmovú reč, na druhej strane je tým pádom viac civilný. Spätne by sa po Hunger games mohol stať tento film malým hitom vo videopožičovniach, ak by si mládež chcela pozrieť herecké začiatky ich nového ženského idolu Jennifer Lawrence. V podstate klasická hollywoodska melodráma natočená ako americký nezávislý film. (18.07.2012)

- menší spoilerování - Spálené životy jsou film, kterému bych chtěl dát pocitově nejvyšší hodnocení, ale ve skutečnosti to udělat nemůžu. Režisér Arriaga, scenárista všech těch Iñárrituových filmů s paralelními dějovými linkami, které se pak v určitém bodě protnou, vystavěl podobným způsobem i svůj režijní debut. Co se však zprvu zdá být vyprávěním paralelním, to se postupně ukazuje jako příběh o jedněch a těch samých lidech, jejichž osud je vyprávěn záměrně nelineárním způsobem. Tady podle mě vyvstává klasická otázka: Je zapotřebí ten příběh vyprávět způsobem, který nejprve mate diváka, aby mu v určitém bodě připravil wow efekt prozření? Nemůžu se totiž zbavit pocitu, který mi říká, že to je celé až moc velký kalkul a snaha na diváka levně zapůsobit. Zároveň mi to ale k pojetí celého filmu tak úplně nesedí. Příběh sám o sobě je zajímavý a troufám si říct, že by byl ještě působivější, kdyby byl odvyprávěn klasickým chronologickým způsobem. Tvůrci i divák by se tak mohli soustředit čistě na drama uvnitř samotného děje bez odvádění pozornosti zvolenou formou. Ten zoufalý osud všech přítomných postav mi silně připomínal filmy Andreje Zvjaginceva (úvod filmu navíc svojí lokací a náladou připomíná jeho Leviatan) a právě ta všudypřítomná niterná tragičnost je podle mě tím hlavním tahounem celého snímku a je i tím, co ve mně asi ze Spálených životů zůstane. Arriaga má k dispozici výborné herce, ale i mezi nimi podle mě jednoznačně vyčnívá výkon Jennifer Lawrence v jedné z jejích prvních rolí. Elswitova kamera výborně pracuje s lokacemi a jejich vlastnostmi a vhodně tak dokresluje atmosféru vyprávění. Ve výsledku mám tedy Spálené životy tendenci chválit, nicméně zvolená narativní forma je pro mě jediným, ale docela výrazným otazníkem celkového dojmu. I tak je ale Arriagaův režijní debut výrazným filmovým zážitkem. 7/10 (22.07.2018)

Nezávislý americký film o jedné fatální vraždě má diskontinuální organizaci děje s dvěmi větvemi paralelního vyprávění, které tedy nejsou lineární, ale skáčou v čase do minulosti a zpět do přítomnosti, aby se následně prolnuly ve finále. Tyto postmoderní manýry nebudou vyhovovat každému, už jen proto, že není snadné se v tomto mixu orientovat a zde je navíc evidentně autorovým záměrem správně složit poslední díl této skládačky až v závěru filmu. Bez ohledu na tyto osobní preference by tento film mohl zaujmout příznivce psychologického dramatu i opravdu hodně netradiční detektivky. Produkce: 2929 Productions (29.09.2018)

V podstatě když si vzpomenu, co bylo v tomhle filmu, tak mě napadá jedině nahá Charlize. Jo, krásná je, dokonce překrásná, ale jinak je to film dost o mexickém hovnu. Žádná postava tam není vyloženě sympatická, protože je to buď nevěrná kurva nebo dávačka kurva, nebo osmahlej mexikánec evokující české cigánstvo (až na to, že mexikánci pracovali). No a jinak jsem horlivě čekal na konec... Jo a herci v mládí a pak v další životní etapě na sebe nebyli vůbec podobní... (31.08.2009)