Elitné komando

Rio de Janeiro je rájem jen na první pohled. Má totiž i obří chudobu, velkou míru kriminality a děsivý obchod s drogami a zbraněmi. A tu a tam se nespokojenost lidí nebo střety gangů utrhnou ze řetězu a ulice města připomínají válečnou zónu. Od (dočasného) uklidnění situace je tu BOPE. Speciální jednotka, která pomůže, když běžné ozbrojené síly nedokáží stav zvládnout. Což se děje docela často. Nekorektně čistí slumy a režisér José Padilha docela hlasitě vykřikuje věci, které se obvykle někde v soukromí šeptají. Když začnou hovořit zbraně, je dynamický, brutální a realistický. Výsledek je určitě zajímavý, ale že by mě vyloženě uchvátil a nalákal na druhé shlédnutí po letech, tak to určitě ne. A co takhle emoce? (06.07.2020)

Film, který převrací vzhůru nohama zažité povědomí Evropana o etickém úzu... Jak velmi je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Syrový, temný, probouzející se vulkán. Když vidím TOHLE, uvědomuji si, jak je drtivá většina amerických akčních filmů mělká a plochá. Z Tropa de Elite doslova sálá vjem autentičnosti, není to konstrukt akčního schématu určený pro zábavu obézních žroutů popcornu. Tohle není natočeno pro pobavení cynického středostavovského západního publika...To má o čemsi vypovídat... Film logicky (zemí původu jistě) ukotvený poblíž fenomenálního Města bohů, nazírající však skutečnost jakoby z druhé strany, sociální vykreslení situace v příměstských slumech tu není prvořadé, v Tropa de Elite jde především o postižení toho obrovského tlaku stresu na příslušníka elitní jednotky. Už úvodní, skvěle nastříhaná, expozice z taneční party s textem písně ,,Dokonce i BOPE se třese, když pochoduje na kopec. Protože jim to nandáme, armádě i policajtům" je více než příznaková. Všechny ty chudinské čtvrti s vlastními zákony, lidská džungle prolezlá korupcí, drogami a zločinem... Odvážit se do favely hraničí se sebevraždou. Sám příběh vlastně ani není důležitý, důležitá je absurdita prostředí, kde relativní jsou jsou veškeré civilizační principy i ideje a ideály, kde není rozdíl mezi dobrem a zlem, mezi správným a špatným, kde každý člověk je jenom predátor...nebo jeho oběť... Skutečný akční film... Podobné filmy: Město bohů, Ônibus 174 (04.01.2008)

Brazilské slumy jsou ovládány drogovými kartely. Kvůli všudypřítomné smrti sem nechodí ani policajti. Přesto spolu tyto dvě organizace musejí vyjít. A v Riu se na čestnost nehraje. ČESTNOST ZNAMENÁ VÁLKU!!!..... Chcete drsnej realistickej příběh? Ty z Brazílie patří k těm nejlepším. Jako by reportážní vyprávění kapitána Nascimenta, kterak za sebe hledal náhradu k BOPE - elitní jednotce policie. Upozorňuje na praktiky a chování příslušníků státní policie, kteří neřeší problémy systému, ale svoje a přesvědčivě dokazuje, proč je BOPE užitečná. Otázkou je, zdali to není lidem v této ,,zvrácené společnosti“ jedno. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (25.01.2010)

Rio de Janeiro není jen sluníčkové město s Ježíšem na kopci. Favelami protékají drogy (a odpadky), policejními kapsami zase peníze. Proto jsou tu pánové z BOPE, kteří dělají to co je třeba, jakýmikoli nezbytnými prostředky. Režie parádní, vizuálně nápadité a scénář zajímavě rozvíjí hned několik myšlenek s velkým sociálním přesahem. Ať už jde o dušení igelitovým pytlíkem nebo boje cti proti systému (a samozřejmě zachování stávajícího pracovního poměru) vždycky tne do živého. Takže kam jste to chtěli jet na dovolenou? Do Ria? (29.05.2013)

Na hrubé pytle ze slumů hrubá záplata lebky probodnuté dýkou - až si člověk vzpomene na jednu z epizod Itchy a Scratchy a nápis na policejním voze: "To protect and sever". Hoši z BOPE dávají policejní brutalitě nový rozměr a řekněme si otevřeně, že třeba taková výslechová metoda "Najdi pravdu v mikrotenovém sáčku" respektuje základní lidská práva stejně jako chlapci z favel životní styl straight edge. Vítejte v Riu! Filmařsky znehodnoceno hodně slabou první půlkou, kdy se Nascimentův voiceover marně snaží zakrýt nevhodně zvolenou strukturu vyprávění - výsledkem je pak celková neucelenost a mizerný emoční dopad. Příběh o elitních černokošiláčích, co si do akce neberou helmu ani pouta, navíc může svádět k myšlence, že to celé Padilha natočil s na bok učesanou patkou a malým hřebínkem pod nosem, ale neměl bych mu to za zlé, protože: a) kriminalita v rodném městě ubírá na liberálním přesvědčení, b) vyprofiloval se jako naprosto ideální režisér pro nového, podobně orientovaného, Robocopa. Osobně si myslím, že by toho detroitského plecháče uvítal i doma v Riu, kde by k těm opáleným Clarencům Boddickerům pravidelně pronášel své: „Dead or alive, you're coming with me!“ (06.09.2012)