Vojvodkyňa

Vévodkyně stojí někde v půli mezi seriózním historickým dramatem o fungování aristokratických rodin v 18. století a mezi zfilmovanou dobovou bulvární historkou o záletnictví v nejvyšších kruzích. I kdyby se filmař nakrásně chtěl maximálně držet reality a přesnosti v zobrazení společenských vztahů příslušné éry, narazí na zásadní problém. Taková realita a myšlení jsou totiž dnešnímu divákovi bytostně vzdálené, a proto je nepřijme. Máme zkrátka tendenci posuzovat svět minulosti dnešníma očima. Tvůrci stojí v manželském sporu na straně Vévodkyně ztvárněné půvabnou Keirou Knightleyovou, i když dobová morálka stála jednoznačně na straně jejího manžela, který se choval podle dobových zvyklostí. Manželství se zakládala z ekonomických, provozních a reprodukčních důvodů. Plést do toho city byla čistá pošetilost. Na sexuální povyražení a citové vazby sloužili jiní. Na tom, že manželství představovalo mnohem spíš než pohodovou záležitost firmu se sešněrovanými pravidly a nevlídnou atmosférou, měla podstatný podíl i absolutní absence sexuální výchovy a požadavek panenství. Při zachování určité diskrétnosti měly nicméně majetné vrstvy dostatek možností k rozptýlení, byť genderově byli coby živitelé zvýhodněni muži. Kdyby měli lidé oné doby možnost spatřit naši současnost, zhrozili by se, jak lehkovážně přistupujeme k instituci manželství, na které stála tehdejší společnost. Vévodkyně je kostýmní velkofilm, kde je na co koukat a co obdivovat, počínaje velmi solidní výpravou a hereckými výkony předních evropských herců konče. Z komentářů je cítit, že někteří by ocenili spíš styl Jane Austenové a víc romantického ducha, ale taková prostě byla doba. Já měl spíš problém se scénářem, na kterém se ještě dalo víc zapracovat a rozvinout charaktery. Celkový dojem: 65 %. (14.03.2016)

Hezky natočený film s jalovým příběhem a krásnou Keirou Knightley. Fakt, že jde o "based on a true story", je v tomto případě spíš přitěžující... Postavit scénář pouze na synuchtivé posedlosti pana vévody (Ralph Fiennes) a cudném přístupu k promiskuitě dobové šlechty mi přišlo málo - vzhledem k tomu, jaký byl politický vliv hlavní hrdinky, jaká byla její vášeň pro hráčství apod. Těchto témat se scénář dotkl (pokud vůbec) jen letmo. Film končí obligátním výčtem dalších osudů hlavních hrdinů, kdo kdy umřel apod. a pak si divák může už jen povzdechnout: "A to bylo všechno?" Oscarově hezké kostýmy, krásná Keira, přesvědčivý Ralph, ale jinak (pro mě) nuda... (01.03.2009)

Freedom is absolute....Tradičněji, vážněji a s anglickým chladem portrétovaná souputnice Marie Antoinette- bez rockových riffů, fontán šampaňského a rozevlátě opulentnímu stylu. Ale dřeň zůstává stejná- hledání svobody v okovech manželství, povinnost předat genetickou informaci mužskému potomkovi v posteli dle metody: close your eyes and think of England, manžel, který projevuje city zásadně psům a dívka, která má navzdory sešněrovaným korzetům volnou duši. Příliš volnou na pozvolna probouzející se 18. století. Nádherně oduševnělá Keira Knightley vdechla své nešťastné Georgianě veselý dívčí půvab Elizabeth Bennet i tragický osud Celie z Atonement- a desítky podob mezi nimi. Je- li tenhle zručně, ale nikterak vynalézavě natočený historický memoár čtivý a oživlý, pak především díky ní. Trvalo ještě více než sto let, než první ženy získaly volební právo. 75% (26.01.2009)

„Když přijde, upírají se na ni všechny pohledy. Když nepřijde, je předmětem konverzace.“ Keira Knightley na sebe plným právem stahuje veškerou pozornost a vyniká-li toto veskrze obyčejné kostýmní drama něčím, pak jí. Ze stejné doby a o podobném osudu bych dal přednost formálně mnohem odvážnější Marii Antoinettě. 70% Zajímavé komentáře: Renton, Nathalie, Lavran, gejzuško (21.02.2009)

Další z plejády životopisných historických snímků má dvě výrazné plus – kostýmy a Keiru Knightley. Právě té korzet opět náramně padnul a holt se v historických látkách cítí jako doma (snad pozná chvíli, kdy je třeba nějaké té změny). Její Georgiana, vévodkyně z Devonshiru, je svobodomyslnou dospívající dívkou, která se ráda obklopuje společností, večírky a hazardem. Právě společnost ji miluje, na večírcích je středem pozornosti a hazardem se baví a zabíjí nudu. A ještě k tomu fušuje do politiky a dokáže polemizovat nad nejrůznějšími tématy. Jaká to troufalost.. V honosných šlechtických sídlech tak sledujeme její počáteční naivitu, slepě věřící tomu, že vévoda, za kterého se provdá, ji bude zahrnovat láskou, péčí a dlouhým povídáním při svíčkách. Jenže vévoda je uzavřený morous, který má Georgianu pouze jako robota na zplození syna-dědice. A ještě k tomu má být poslušná.. jenže to při vévodově povaze a záletnictví není moc reálné, tudíž se mileráda ocitne v náručí budoucího předsedy vlády, který je srdcem romantik a ještě k tomu fešák..V neuspokojivém manželství a svázaná dobovými konvencemi ji soustředěná Keira Knightley dodává pestrou škálu hereckých poloh. Předvádí plně dospělý výkon a je radost ji sledovat. I Ralph Fiennes dokázal s minimem dialogů vytřískat ze své vlastně zákeřné postavy maximum. Jen tvůrci někdy bohužel tápou, zda chtěli víc portrétovat, poukázat na problém žen ve společnosti, které chtěly být tolik samostatné nebo jen necelé dvě hodinky bavit lehce nadprůměrnou romantikou.. Režisér na to nejde zle, jen zvolil poměrně chladnou notu a jeho vypravěčství trochu chybí schopnost přitáhnout diváka. Nespletete si ji tak třeba s barevně dokonale přeslazenou Marií-Antoinettou, protože to byl v rámci historických dramat totálně odvážný projekt, odehrávající se ve versailleským řádem sužovaném prostředí. I tak má Vévodkyně, nejklasičtější z klasických, co nabídnout. Nenudí (třeba jako nedávná a hvězdně obsazená Králova přízeň), má spád, poplete hlavu vymazlenými kostýmy i ukázněným soundtrackem. (07.05.2010)