Dvanásť

12 rozhněvaných mužů jsem do dnešního dne neviděl, takže nemám srovnání, ale Michalkovova moderní verze je velmi kvalitní a je to jeden z mých nejsilnějších zážitků, jaké mi sledování filmové tvorby v posledním roce přineslo. Výborné herectví, jaké se vidí opravdu zřídka, dobře napsané charaktery, které mapují řez současnou ruskou společností a hodně vypovídají o atmosféře moderního Ruska, vypjatý dramatický konflikt , který do posledního momentu nechává diváka v nejistotě a nutí ho přemýšlet. Výborná kamera a chytrá režie, která střídá statické záběry z tělocvičny s flashbacky z válkou zmýtaného Čečenska. Mimochodem, bojové scény tvoří sice jen velmi malou část filmu, ale patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech na poli válečného filmu vzniklo. Scénář rafinovaně, jen zvolna odhaluje pohnutky a charakteristiky jednotlivých postav porotců i samotný kriminální čin. Ve dvou nebo ve třech případech sice režisér zašel ve své snaze o zatraktivnění děje příliš daleko, např. scéna s nožem přesekávajícím cigaretu je přehnaná, ale Michalkovovi se musí přiznat skutečné mistrovství a jeho film patří přes drobné nedostatky k tomu nejlepšímu, co momentálně evropská kinematografie dokáže vyprodukovat. Celkový dojem: 90 %. (25.06.2009)

Správa, že Michalkov ide režírovať ruský remake Lumetovej klasiky, mi pripadala dosť wtf. Prečo by to robil? Asi bude mať niečo za lubom. To, čo si vybral zo starého filmu, funguje výborne. Podobné charaktery postáv a zápletka. Bohužiaľ sa rozhodol film urobiť omnoho dlhším, ako by mu slušalo a toto naťahovanie brzdí tempo, ktoré tak slušalo filmu z dávnej histórie. Lenže potom príde záver, premyslený šokujúci zvrat dodá filmu nový rozmer a tak môžem zabudnúť na spomínané nedostatky a film vrele doporučiť. (21.05.2012)

Maximálně v 1% případů nejsou remaky filmů zybtečné. Film 12 rozhodně patří do této minority a obhajuje své právo na existenci. Vsazení děje do ruských reálií se vším všudy je tak zásadní změnou, že větší snad ani být nemůže. Film je totiž prodchnut ruským duchem a tak není jen fascinující krminálkou, ale i výpovědí o nátuře ruského člověka. Film tak skvěle funguje jako detektivka, jako drama a někdy také jako sociologická sonda. Ne vždycky mi sedne ruské hrerctví, ale zde jsem neměl s žádnou postavu nejmenší problém a tak jediné co filmu vytýkám je občasná přitaženost za vlasy, resp. malá věrohodnost, některých motivů a činů. Michalkov je prý silný přívrženec Putina, dílo by ale mělo být posuzováno nezávisle na svém autorovi a to se mi doufám podařilo. (12.08.2010)

„Včera jsem si ukopl palec, takže hlasuju pro nevinen.“ – „Inu što, padumajem“. Michalkov vzal původní, do podoby klenotu dokonale vybroušený příběh, rozmlátil ho na kousky, ty pak zamíchal a shrnul na jednu hromádku. Pak vzal dvanáct ruských monologů, některé geniální jiné nesmyslné, které nasypal na druhou hromádku. Pak si sedl, bral namátkou tu z jedné, tu z druhé strany, a postupně z nich slepoval film. Výsledkem je téměř tříhodinových nelogický chaos, plný typicky ruských žvástů, ze kterého se zcela náhodně a bez nějakých souvislostí či logiky, občas vynoří kousky původního příběhu. Jednotliví porotci, většinou poněkud bizarní figurky, mění hlasy zcela chaoticky a bez zjevného důvodu, vypráví historiky, které jsou v některých případech fascinující, jindy pitomé, a většinou s případem nijak nesouvisí a nemají žádnou argumentační hodnotu. Přesto na jejich základě ti lidé mění své hlasy o vině a nevině. Stejně nesmyslná mi ovšem přišla i závěrečná argumentace porotce Nikity Michalkova, který zaujal snad jen tím, že vypadal jako Sean Connery. To vše doplněno prostřihy do minulosti obviněného, které samy o sobě nejsou nijak zvlášť objevné. Pro mě jednoznačně zklamání. A to jsem se tak těšil. (21.05.2015)