Poslední údolí

Vzhľadom k tomu o čom film je a čo ropráva patrí k najkrutejším filmom, aké som kedy videl. Tým ako je nakrútený už menej, pretože dnes tak populárneho explicitného násilia sa príliš nedočkáme, ale niečo by sa našlo. A že to funguje lepšie, ako vo väčšine diel súčasného naturalizmu, je zbytočné písať. Vojna je kolotoč násilia (viac menej nekonečný), kde málokto rozozná jeho počiatok a málokto vie, za čo bojuje alebo začal bojovať. Skutočne nič pre kresťanov ani pre priaznivcov akéhokoľvek vierovyznania, scénou filmu môže byť pre mnohých práve výbuch jednej z postáv, ktorá si dovolí v 17. storočí povedať svoju ateistickú pravdu. Na začiatku sme svekami brutálneho vyvraždenia dediny a následne aj s týmito vykonávateľmi strávime ďalšie dve hodiny a budeme prehodnocovať to, čo je dobro a zlo. A na žiadnu pravdu právd neprídeme. V kinematografii málo frekventovaná téma 30 ročnej vojny, o to je pre mňa Posledné údolie (aj informačne) hodnotnejšie. 90% (13.09.2017)

Krásný historický film pro fajnšmekry, který vám nedá nic zadarmo. Není to žádný popcorn, ale náročnější skoro art z Třicetileté války s výrazným charismatem Michaela Cainea, Omara Sharifa a nádhernými ženami v krásné přírodě bavorských Alp. Režii má pevně v pažích můj oblíbený spisovatel a autor Shoguna James Clavell. Naprosto boží je hudba bondovského Johna Barryho. Nádherný film o hnusné době. 9/10 (14.09.2023)

,,MODLITBA, POKIAĽ VIEM, JE LEN ILÚZIA." __ Po dlhšom čase sa aj mne podarilo vidieť tohoto nenápadného favorita databáze a aj keď som to troška zvažoval Posledné údolie si plné hodnotenie zaslúži, nakoľko ako pred rokmi aj dnes je ho možné označiť za mimoriadny film (pritom zvláštne, že nedosiahol žiadneho ocenenia). Okrem nepopierateľnej filozofickej roviny by som jeho jeho klad videl v krásnom nádychu mysticizmu, ktorý ruku v ruke s vizuálnym štýlom predvádzajú neopakovateľné predstavenie. Radu úvah a diskusií o otázkach viery a náboženstva medzi katolíkmi a protestantmi je potom (možnom s menšou nadsázkou) prirovnať k neskoršiemu Menu ruže. Celkovo je film postavený na zrkadlení cirkevného a svetského života a ich vzájomných stretov. Spomínaná Barryho hudba je síce pekná a vie dotvoriť atmosféru, je v nej ale cítiť ovplyvnenie jeho skorším ,,Levom v zime" (napr. nástup zboru v pekných úvodných titulkoch). K tejto skutočnosti ale výhrady nemám. A ešte by som sa pridal k poznámke liquido26 - naozaj priam ľubozvučná angličtina. (05.11.2009)

Je málo historických filmů, na které se díváte a říkáte si "Jo, takhle to tenkrát muselo vážně vypadat". Poslední údolí k nim patří. Třicetiletou válku ukazuje jako konflikt, jenž dokázal rozdělit světadíl na dva tábory plus několik menších a poštvat proti sobě lidi, které do té doby nezajímalo nic než vlastní dům a pole. Pochybovat o smyslu toho všeho mohl každý. Zároveň ale musel být připravený na prostý fakt, že bude-li mu někdo chtít podříznout krk, nic mu nezabrání. Takhle nějak asi smýšlí postava Michaela Cainea, který se někomu pro roli Kapitána může zdát zvláštní volbou, nicméně jeho první scéna všechny obavy zažene (o scéně poslední nemluvě). Poslední údolí má ale kromě Cainea velkou výhodu i v jeho proti / spoluhráči Omaru Sharifovi a v přesném Nigelu Davenportovi alias Gruberovi. Překvapila mě rozhodně Clavellova režie - bitvy jsou nekompromisně drsné a špinavé, scény jako morová jáma nebo upálení čarodějnice (od Kladiva na čarodějnice nejlepší scéna tohoto druhu, jakou jsem viděl) zase nezapomenutelné. No a pak je tu samozřejmě John Barry. Bez jeho špičkové hudby by filmu velká část té úžasné atmosféry chyběla. Takže pokud se vám líbí Barryho Lion In The Winter nebo Mary, Queen Of The Scots, rozhodně po tomhle soundtracku sáhněte. Ve svém žánru se jedná o nezpochybnitelnou dokonalost. Poslední údolí si plný počet zaslouží. (14.03.2011)

Poslední údolí, kterému se milosrdně vyhýbala válka. Ale jak se později ukáže, nevládla v něm až taková idylka, jaká se nabízela při pohledu zvenčí. I tady žili jenom lidé - spolu se svou slepou vírou, s nezbytným pokrytectvím i problematickými vztahy. Před zimou se za dramatických okolností nečekaně objeví vojáci - ale díky vzdělanému tulákovi jménem Vogel přijdou (alespoň navenek) v míru. Skryté i zjevné bitky plné taktických ústupků tak spolu obě strany svádějí převážně jen slovy, přičemž ke střetům dochází i uvnitř obou táborů - a je jen otázkou času, kdy nejisté příměří skončí. V konfrontaci jednotlivých názorů a rozdílných životních postojů lze nalézt všeobecně platné pravdy, které v kolotoči dějin obyčejně nemívají ani tu nejmenší šanci ... A Bůh ? Ten se jen dívá. Jestliže je opravdu vševědoucí a vševidoucí, s největší pravděpodobností nad námi už dávno zlomil hůl. Protože zákonitě musel zjistit, že jsme se mu nijak zvlášť nepovedli. Víceméně stvořil neopravitelný zmetek - otázkou zůstává, jestli "k obrazu svému". (22.06.2011)