Poslední údolí

"Všechno ve jménu božím. Celé národy byly vyvražděny ve jménu božím..." Zdařilý historický snímek zasazený do doby třiceleté války nepostrádá typické velkolepé bojové scény plné krvavých obětí, ale daleko více mne oslovily dialogy na pozadí ústředního konfliktu dvou náboženských ideologií. Do vesnice se svým odílem připutuje Rytíř, který si nechává říkat Kapitánem, s nekompromisním postojem, ctíc zásadu plnit svoje povinnosti až na cynické úrovni ("Dělám jenom to, co je nezbytné... nic víc. Když je nezbytné zabíjet, zabíjím... bez přemýšlení."). Přesto z něj a celkově té jeho zásadové povahy a způsobu, jakým se nejen před tulákem Vogelem prezentuje, jde jisté charisma. Kapitán se pro mne záhy stal sympatickým hrdinou, kterému jsem fandil a mnohé jeho výroky mají nesmírně nadčasový ráz, zejména ty směřující proti (nejen) náboženskému fanatismu, nebezpečnému z jakékoliv strany "ideologické barikády", které pak trefně a mrazivě podtrhuje další vývoj příběhu s upalováním za podezření z čarodějnictví... Poslední údolí je filmem, který rozhodně stojí za vidění, minimálně kvůli silné myšlenkové rovině a pro spřízněné diváky určitě i kvůli hereckému výkonu Michaela Caina. Líbila se mi i vedlejší romantická linka kolem vztahu Kapitána ke chudé Erice, jež nabídla minimálně dvě nezapomenutelné scény... jednu s hrou s kostkama a druhou na závěr. Ale celkově jde o filmový kus, který mi asi stačil vidět jednou. 75% (26.07.2020)

Mno jo, jak tak pozeram, tak 30 rocna vojna 1618 - 1648 bola plna zabijania, vrazd, kradezi, a nasilie Europe suverenne vladlo. Len tak mimochodom, obete 30 rocnej vojny sa pocitaju na okolo 6 milionov ludi, co mozno kludne porovnat s holokaustom. Nejak ta nabozenska pakaz sa predsa musi rozptylit, nielen byt stale zviazana nabozenskymi predpismi , ne ? 77 % (16.09.2017)

Velká studia se nikdy pečlivostí, pokud jde o historické reálie, nevyznačovala a to se dá vztáhnout i k Poslednímu údolí. Spousta detailů, ale i zásadnějších věcí ohledně myšlení a konání postav trpí ahistoričností, je to zkrátka scénáristův konstrukt ve stylu "to se bude v 2. polovině 20. století dobře prodávat a vzbudí patřičné emoce, tak to tam strčíme". Jen čistě namátkou důstojník by se ke své faktické pozici ateisty veřejně v době náboženských válek a hranic s kacíři nepřiznával - už jen proto, že by ztratil respekt u svých podřízených a dal do ruky mocnou zbraň svým soupeřům o nadvládu nad vesnicí. Přesto všechno patří tento film k tomu výrazně lepšímu, co v oné době na historické téma vzniklo. Protiválečný étos je zřejmý, ve snímku jsou zajímavé postavy a dramatický konflikt funguje. Střetnutí víry a politické moci na jedné straně, stejně jako konflikt idealismu a cynického pragmatismu, přináší filmovému fanouškovi spoustu zajímavých scén a katarzi. Navíc má film v podobě Michaela Caina a Omara Sharifa i hvězdné herecké obsazení. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že náš Karel Zeman dokázal ve své Bláznově kronice válečné běsnění zobrazit za zlomek nákladů filmařsky objevněji, s nadhledem a humorem. Na druhé straně, James Clavell vyšel vstříc příznivcům dobrodružné podívané a do svého snímku začlenil nejen řadu šarvátek žoldnéřů, ale i krvavou bitvu o velké město. Celkový dojem: 75 %. (24.06.2011)

Na rok výroby 1971 se setkáváme s velice zdařilým a nadčasovým snímkem. Netvrdím, že se postavy ve filmu chovají úměrně první polovině 17. století, ale to snad ani není možné po tvůrcích chtít. Postavy sice mají naprosto moderní uvažování, ale přece jen jsou respektovány určité hranice (církev, Bůh, modlářství, konflikt protestantů s katolíky, ve kterém nakonec už nikdo nevěděl kdo je kdo). Musíme si uvědomit, že tehdejší průměrný věk nebyl vysoký a jestliže válka trvala třicet let, bylo mnoho lidí, kteří nic jiného než válku vůbec nezažili. Proto se mezi lidmi množily apokalyptické vize, vznikaly sekty, lidé se stávali otrlými zabijáky atd. Žoldnéřské tlupy pobíhající po Evropě nerozlišovaly, ke které straně kdo patří, neboť nebyly placeny skoro vůbec a žily spížováním z okolní krajiny. Pokud se tedy objevil někde velitel, který byl schopen takovéhoi úsudku, jako v našem filmu, byl to skutečně "velký muž". Šlo o to, přežít třeba jen o pár dní navíc, což byl ten "dar života", o kterém se ve filmu hovoří. Ohledně tématu doporučuji také velmi zdařilý film Komediant Otakara Vávry, ten je snad ještě syrovější. 85% (27.10.2014)

Docela netypický válečný film, který se odehrává někdy kolem roku 1643 (usuzuju podle opakovaných odkazů na 12 let staré vyplnění Magdeburgu) v zapadlé horské vesničce v Bavorsku. Jedna rovina je střet nejméně čtyř pohledů na svět - oportunistického a cynického žoldáka "kapitána", potulného učitele, který přišel ve válce o všechno, starosty - v zásadě kapitánova civilní varianta -, a místního kněze. Tvůrci se do filmu ať už napřímo, nebo prostřednictvím dialogů a vzpomínek, snažili dostat maximum věcí, které tehdy tvořily svět - aktuální (násilí a vojenské loupeživé bandy, mor, hlad, válka jako celek) i dlouhodobější (boj o moc, náboženství a jeho souvislosti vč. čarodějnictví, mezilidské vztahy). Musím říct, že se mi to hodně líbilo, Omar Sharif je dobrý, ale Michael Caine zahrál tak, že i když je jeho postava vlastně podstatou zla, dřív nebo později mu začnete tak nějak fandit a tu vypálenou vesnici z úvodu filmu mu nakonec i prominete. :-)) Za zmínku rozhodně stojí i hudba Johna Barryho, která se mi líbila tak, že ji mám i na profilu. Jediná věc, kterou bych tvůrcům trochu vytknul, je dost silné proticírkevní ladění, které si mohli u filmu ze 17. století odpustit, ale tak hrozné, abych nedal 5*, to zase není. (22.08.2010)