Prekliaty ostrov

Vynikající pokus o restauraci amerického chápání filmu 50. let s úchvatnou formální stránkou, jak také jinak, když režisérem je Marty alias Martin Scorsese, pan Režisér. Strhující hudba, dokonalá kamera s těmi správně zvolenými filtry, všechny ty nájezdy a gradace (zvláště začátek filmu je dokonalý), úžasná střihová skladba, ohozy a atmosféra noir filmu, déšť, alkohol, temná minulost, deprese, bezvýchodnost... Osobně jsem měl ale trochu problém s obsahem a s přílišnou vykalkulovaností dějové linky, chápu, že závěrečná pointa je nutná pro zachování rámce, který byl běžný době a žánru, oceňuji dobové dozvuky nacistických hrůz, závodů ve zbrojení a zlomu spojeného s příchodem nových ,,overkill" zbraní a zvláště dobovým ohrožením komunismem, tou až hysterií, honem na čarodějnice, mccarthismem, praktikami senátního podvýboru pro vyšetřování tzv. neamerické činnosti, touhle temnou stránkou moderních amerických dějin, tu paranoiu a zvláštní pocit ohrožení, který na vlně protikomunistických nálad rozžehl senátor McCarthy a poté celý proces zvrhl v teror celé americké společnosti...to vše jsem jsem kvitoval s povděkem a vnitřní spokojeností, nemohl jsem se ale zbavit dojmu, že imitovaná béčkovost žánrových snímků 50. let je tu spíše na škodu, než ku prospěchu věci. Lituji, že Marty nenatočil něco více nadžánrového, ne jenom mistrnou repliku, ale moderní poklonu ctěnému žánru s reflexemi a rastrem 21. století... (24.03.2010)

Abych byl upřímný, tak Scorseseho díla v novém tisíciletí (kromě The Departed) šla dost mimo mě. Proto jsem přistupoval k Shutter Island dost skepticky .... Tentokrát jsem ale už od prvních záběrů zjišťoval, že Scorsese je v úžasné formě a že mě čeká vyjímečný zážitek. To, co se ve mě dělo po dopadu významu poslední věty, zažívám u filmů vůbec nejraději .... Pokud bych svůj zážitek mohl k něčemu přirovnat tak snad k honu na zajíce. Scorsese mě v průběhu více než dvou hodin mistrovsky nadháněl. Já se všem jeho "střelám" vyhýbal a ujišťoval jsem se v tom, jak je ve svém honu předvídatelný. Těsně před koncem jsem si oddechl s tím, že jsem si hon užil a hlavně ho přežil. Při poslední větě jsem si ale uvědomil, že mám kulku v srdci .... (29.03.2010)

Mějte mě třeba za naprostého filmového barbara, ale tohle je moje vůbec první setkání s režisérem Scorsesem. Avšak hned je z toho velký filmový zážitek. Už od první minuty se v Prokletém ostrově buduje správná mysteriózní atmosféra, která vydrží až do samotného konce. Příběh sice neskončil úplně dle mých představ, ale na druhou stranu mě režisér napínal až do poslední scény, jestli to dopadne tak či onak (tím chci říct, že je sice pointa docela dobře čitelná, ale nebyl jsem z ní až tak zklamaný). Jinak filmu vlastně ani nemůžu moct vytknout (výborní DiCaprio, Kingsley, skvělá hudba, mrazivé napětí, atd.), protože i délka filmu mi nevadila, a to díky fantasy prostřihům/flashbackům, které podle mě snímek dobře oživovaly. I přes ten závěr hodnotím plným počtem, protože jinak mě tento film dostal a považuju ho za 1 z nejlepších mysteriózních thrillerů za posledních několik let. (01.05.2010)

Martin Scorsese snad poprvé nevypráví příběh, ale lepí scénky, které jsou spíše vizuální masturbací jeho a kameramana. Snaživí herci (DiCaprio tradičně skvělý, Mark Ruffalo i přes zbytečné upozadění taktéž) vedou fajn dialogy, ale děj se nikam neposouvá, snímek tak postrádá jakékoliv napětí a postavy tonou ve zmateném pobíhání po ostrově a levných vzpomínkách na Dachau. A čekat téměř dvě hodiny na pointu mi přijde sakra laciné na to, že to měl režisér původně prodat jako vyšperkovaný thriller roku. Při vší úctě k mistrovi… špatný (a únavně skrz naskrz pronuděný) film. (21.03.2010)

Shutter Island je tak trochu ako vybrané depalmovky – nevyhovie každému, ale koho chytí, toho položí na lopatky... Začalo to plavbou a príjazdom na tajuplný ostrov, ktoré čo do kamery, strihu a použitia hrozivej retro hudby v štýle Miklósa Rozsu predstavujú rovnako hodnotný študijný manuál k vytvoreniu absolútne pohlcujúceho filmového openingu, akým je úvodné vylodenie vo Vojakovi Ryanovi. A skončilo to ani nie tak pointou, ktorá otočila naruby predošlý dej (tento námet ostatne nie je vo svete filmových scenárov až tak originálny), ale jej dodatkom – poslednou scénou a vetou filmu, ktorá “ten thriller s DiCapriom, na ktorý sa pohrnú masy” vyniesla o tri poschodia vyššie. Všetkému medzi úvodom a záverom sa dá vytknúť miestami gýčovitý nádych, prehnane dezorientovaná orientácia medzi realitou a halucináciami (ktorá nastoluje zopár kostrbato zodpovedateľných otázok), alebo chladný prístup k postavám. Lenže to všetko je súčasťou prefíkanej hry režiséra, ktorému nejde o zimomriavky z maniakov v celách bloku C, ani o sentimentálne dojatie nad osudom hlavnej postavy. Pretože tento režisér hrá na úplne iné husle. +++ Po druhom zhliadnutí sa mi triasli ruky ako po vyfajčení krabičky cigariet od doktora Cawleyho. Výnimočný film z inej, nadzmyslovej dimenzie. (15.02.2010)