Prekliaty ostrov

Velmi hustá atmosféra podpořená perfektně zvoleným prostředím skalnatého osamělého ostrova zatíženého anglickým počasím. Perfektní výkon Leonarda DiCapria, který se mi s každým novým filmem líbí čím dál víc a smělými kroky míří stále výš v pomyslném žebříčku současných herců. Navíc mysteriózní téma, které, když se dobře udělá, patří mezi moje nejoblíbenější... Bohužel ale občas se mi zdálo, že se scénář zamotával tak trochu sám do sebe a děj se někdy jen obtížně posouval kupředu. Rozhodně jsem se nenudila a "Prokletý ostrov" považuji za dobrý film, který jsem rozhodně neviděla naposledy. Nicméně na 5* to u mě prostě není. (19.04.2010)

Ještě den po projekci těžko hledám slova. Vymazlený scénář stále vrtá v hlavě, herecké výkony mám před očima a Martin Scorsese po průměrném Letci a šlápnutí vedle jménem Departed boduje tak, až mi bere dech. Hraje si na Hitchcocka, na Kubricka, křičí do světa lásku ke starým filmům a každých pár minut mě ždíme. Jednou ze mě samou bezmocí málem dostane slzy, o pár minut později mě gradovanou tísnivostí skoro zabije. A celou dobu má nade mnou neskutečnou kontrolu a vodí si mě po všech koutech Shutter Islandu, jak jen chce. Na stará kolena naprostý vrchol jeho filmografie a zároveň diamant, ke kterému se ve vzpomínkách vracím jako k málokterému jinému. (18.03.2010)

Tak spojení Scorsese a Caprio funguje i u mysteriózního hororu, což se tak úplně čekat nedalo, ale bylo to fakt hutně tajemný a atmosférický, nicméně závěrečná pointa nepatří zrovna k těm nejoriginálnějším a pár scén, rekrutujících se převážně z flashbacků DiCapria, je dost nepřesvědčivě zahraných, ale všechno to vynahrazuje perfektní temnej nádech celýho filmu a prostředí psycho léčebny pro vrahy, který je pro tyhle mysteriózní horory jak dělaný. (18.03.2010)

Skvělá atmosféra, výborní herci a to nejen ti hlavní představitelé, v čele samozřejmě vede DiCaprio - ten zraje jako víno a hraje tu dost komplexní postavu, dále mě nadchlo velmi lahodné prostředí psychiatrického léčebného ústavu na odlehlém ostrově a to vše navíc diriguje taktovka jednoho z nejlepších režisérů minulosti, současnosti a snad i budoucnosti, pana Scorseseho. První co vás jistě zaujme je kupodivu Teddyho kravata, ta je opravdu strašná a nejeden módní návrhář by se obracel v hrobě. Říkáte si, proč proboha takovou výstřednost, kterou byste čekali spíše na někom jako je Joker z Batmana, vůbec má na sobě. Samozřejmě to má svůj důvod, ale ten se dozvíte až mnohem později. Jak už jsme zvyklí, příběh se zdá být zprvu zdánlivě banální a pátrání po pohřešované pacientce jako jednoduchá rutina, ale vyšetřování se (ne)očekávaně začne komplikovat. Obdivoval jsem vymazlenou kameru, vizuální zpracování a krásy nehostinného prostředí ostrova. Teddyho halucinace, sny a válečné flashbacky také nadmíru zdařilé a hned po hereckých výkonech, jsou asi tím nejlepším, co může film nabídnout. Vizuální stránka je navíc doprovázena patřičným ambientním hudebním doprovodem, takže souhra obrazu se zvukem je místy skoro dokonalá. V tomto směru ale exceluje hlavně Max Richter, kterého jsem objevil teprve až s příchodem filmu Waltz with Bashir a i když tu má v podstatě jen jedinou skladbu - "On the nature of daylight", dokázala mě zkrátka dojmout i božsky ukolébat současně a hned jsem se naladil na tu správnou strunu. Drobné výtky mám spíše jen k samotnému zakončení. Kdyby se Teddy třeba probudil na operačním sále, stačila by už jen jedna šokující věta na dovysvětlenou a bylo by vymalováno. Takhle mi ta závěrečná 1/3 snímku připadala až moc natahovaná a zároveň i zbytečně detailně dovysvětlená. Shutter Island není bezchybný, nemám však mnoho, co bych mu mohl vytknout. (9/10) (15.02.2010)

Shutter Island je tak trochu ako vybrané depalmovky – nevyhovie každému, ale koho chytí, toho položí na lopatky... Začalo to plavbou a príjazdom na tajuplný ostrov, ktoré čo do kamery, strihu a použitia hrozivej retro hudby v štýle Miklósa Rozsu predstavujú rovnako hodnotný študijný manuál k vytvoreniu absolútne pohlcujúceho filmového openingu, akým je úvodné vylodenie vo Vojakovi Ryanovi. A skončilo to ani nie tak pointou, ktorá otočila naruby predošlý dej (tento námet ostatne nie je vo svete filmových scenárov až tak originálny), ale jej dodatkom – poslednou scénou a vetou filmu, ktorá “ten thriller s DiCapriom, na ktorý sa pohrnú masy” vyniesla o tri poschodia vyššie. Všetkému medzi úvodom a záverom sa dá vytknúť miestami gýčovitý nádych, prehnane dezorientovaná orientácia medzi realitou a halucináciami (ktorá nastoluje zopár kostrbato zodpovedateľných otázok), alebo chladný prístup k postavám. Lenže to všetko je súčasťou prefíkanej hry režiséra, ktorému nejde o zimomriavky z maniakov v celách bloku C, ani o sentimentálne dojatie nad osudom hlavnej postavy. Pretože tento režisér hrá na úplne iné husle. +++ Po druhom zhliadnutí sa mi triasli ruky ako po vyfajčení krabičky cigariet od doktora Cawleyho. Výnimočný film z inej, nadzmyslovej dimenzie. (15.02.2010)