Prekliaty ostrov

Skoro mě mrzelo, že jde jen o další variantu na vnitřní svět vzpírající se realitě, protože atmosféra staré temné pevnosti a celkové ladění filmu jasně vybízely k nějakému pěknému krvavému operačnímu sálu, kde se do hlav zaráží kdeco. Hodně zajímavá hudba (taková zvláštní směs toho, co znělo třeba v Hitchcockových filmech nebo v Osvícení a moderních tónů), někdy zřejmě schválně viditelná zadní projekce, prototypy podivných bytostí v kobkách, všechno úžasně vybalancované tak, aby to ještě bylo děsivé a ne už přehnané. Na druhou stranu film zůstal nohama na zemi a jeho psychologická stránka mi přišla výborně propracovaná. Pravda je, že to co se Danielsovi reálně stalo, mi přijde mnohem hrůznější, než nějaké filmově okázalé experimenty s lidmi. Naprostá paráda jsou bez výjimky všechny herecké výkony od hlavních rolí po ty nejmenší a naprosto jistá Scorseseho režie. Z každého záběru je zřejmé, že je na plátně přesně to, co Scorsese chce aby tam bylo. I když má film výborný zvrat i pointu, nestojí zdaleka jen na tom, že tam nějaký (nečekaný?) zvrat a pointa jsou, ale hlavně na jejich opodstatněnosti a logice. Při opakovaných shlédnutích člověk naprosto docení, jak se film s divákem k finálnímu prozření blíží, přičemž se celkem ani moc nesnaží svádět na falešné stopy, právě naopak vše zapadá naprosto logicky, např. chování dalších postav okolo Teddyho (zejm. Mark Ruffalo). I o ostatních hercích je třeba pět jen chválu. Takhle po všech stránkách propracovaný a promyšlený film zaslouží maximální ocenění. Plně na úrovni Klubu rváčů, jediná nevýhoda Prokletého ostrova je, že přišel až jako druhý. Rozhodně největší filmový zážitek za minimálně 5 let. (12.03.2010)

Abych byl upřímný, tak Scorseseho díla v novém tisíciletí (kromě The Departed) šla dost mimo mě. Proto jsem přistupoval k Shutter Island dost skepticky .... Tentokrát jsem ale už od prvních záběrů zjišťoval, že Scorsese je v úžasné formě a že mě čeká vyjímečný zážitek. To, co se ve mě dělo po dopadu významu poslední věty, zažívám u filmů vůbec nejraději .... Pokud bych svůj zážitek mohl k něčemu přirovnat tak snad k honu na zajíce. Scorsese mě v průběhu více než dvou hodin mistrovsky nadháněl. Já se všem jeho "střelám" vyhýbal a ujišťoval jsem se v tom, jak je ve svém honu předvídatelný. Těsně před koncem jsem si oddechl s tím, že jsem si hon užil a hlavně ho přežil. Při poslední větě jsem si ale uvědomil, že mám kulku v srdci .... (29.03.2010)

Klíčové otázky zní: nabídne Prokletý ostrov něco víc než jen dobře vystavěnou, ale pozoruhodně nevyrovnanou žánrovou historku? Není pocit zmatenosti, který nastupuje po jeho shlédnutí, vlastně jen odrazem vnitřní prázdnoty vyprávěného? Dokáže šokující pointa nejen vysvětlit, ale i ospravedlnit všechny podivuhodnosti (logické, časoprostorové i ideové) předchozího děje? Nemohu říci, že bych byl blíže odpovědi ANO... Což je v případě filmu M. Scorseseho dosti tristní výsledek. Navzdory absorbující atmosféře, navzdory DiCapriovi, navzdory pár opravdu skvělým momentům jsem dalek toho, abych tvůrčí hru, jakkoli ji dokážu přijmout, též ocenil. Spíše bezradně kroutím hlavou nad dílem, které je mnohem více efektním trikem než promyšlenou manipulací. Možná kdyby se film zdržel zbloudilých pokusů o přesah a bez mučení si přiznal, že je POUZE čístou a v jádru tupoučkou žánrovkou, odcházel bych z kina spokojenější. (15.02.2010)

Shutter Island je tak trochu ako vybrané depalmovky – nevyhovie každému, ale koho chytí, toho položí na lopatky... Začalo to plavbou a príjazdom na tajuplný ostrov, ktoré čo do kamery, strihu a použitia hrozivej retro hudby v štýle Miklósa Rozsu predstavujú rovnako hodnotný študijný manuál k vytvoreniu absolútne pohlcujúceho filmového openingu, akým je úvodné vylodenie vo Vojakovi Ryanovi. A skončilo to ani nie tak pointou, ktorá otočila naruby predošlý dej (tento námet ostatne nie je vo svete filmových scenárov až tak originálny), ale jej dodatkom – poslednou scénou a vetou filmu, ktorá “ten thriller s DiCapriom, na ktorý sa pohrnú masy” vyniesla o tri poschodia vyššie. Všetkému medzi úvodom a záverom sa dá vytknúť miestami gýčovitý nádych, prehnane dezorientovaná orientácia medzi realitou a halucináciami (ktorá nastoluje zopár kostrbato zodpovedateľných otázok), alebo chladný prístup k postavám. Lenže to všetko je súčasťou prefíkanej hry režiséra, ktorému nejde o zimomriavky z maniakov v celách bloku C, ani o sentimentálne dojatie nad osudom hlavnej postavy. Pretože tento režisér hrá na úplne iné husle. +++ Po druhom zhliadnutí sa mi triasli ruky ako po vyfajčení krabičky cigariet od doktora Cawleyho. Výnimočný film z inej, nadzmyslovej dimenzie. (15.02.2010)

„V sobotu sa do školy nechodí.“ – „V mojej áno.“ Je to príliš dobré na len 60%. Snímka ponúka starostlivo budovanú atmosféru (síce na úkor tempa, ale to svojím spôsobom nemusí nutne byť zápor), zaujímavé herecké výkony (okrem sympaticky arogantného DiCapria stojí za zmienku i umiernený Mark Ruffalo alebo po dlhom čase konečne zasa kvalitný Ben Kingsley, no spomenúť musím aj Maxa von Sydowa, Michelle Williams, Emily Mortimer, Patriciu Clarkson, Jackieho Earla Haleyho, Teda Levina, Johna Carrolla Lyncha a určite i Eliasa Koteasa), pôsobivú vizuálnu stránku a, samozrejme, šokujúce záverečné rozuzlenie. Práve vďaka nemu si miestami možno až prehnane a zbytočne pomalú snímku pozriete druhýkrát (a začnete si všímať detaily, ktoré vám predtým unikli). Pritom pred-finálny twist je urobený tak šikovne, že nemáte šancu nájsť scénu, ktorá by vám definitívne potvrdila (alebo naopak vyvrátila) váš názor na to, kto bol v skutočnosti kto. Proste stále neviete, na čom ste. A to dokonca ani v scéne, ktorá sa na prvý pohľad javí ako "jasná". No pri detailnejšom preskúmaní pod mikroskopom ju zhodnotíte ako scénu, ktorá vôbec nič nevysvetľuje, iba to ešte viac komplikuje. Prekliaty ostrov je film, v ktorom existujú dve diametrálne odlišné možné roviny, alternatívy vedľa seba bez toho, aby si navzájom odporovali. (27.05.2011)