Prekliaty ostrov

Scorsese stále umí navodit patřičnou atmosféru, řemeslně je hračička a i mu všichni výtečně hrají, takže jen o té pointě to není. Naštěstí, protože jinak by již po deseti minutách nebylo na co koukat. Přesto neodbytný pocit, že tohle měla být epizoda Příběhů ze záhrobí a nikoli regulérní stočtyřicetiminutový celovečerák, se mi z hlavy dostat nepoštěstilo. Nebýt úvodního příjezdu na ostrov a závěrečných cca třiceti vteřin, tak si z toho nepamatuji lautr nic. (19.02.2010)

Celosvětově divácky úspěšný film. Mám dvojaké pocity. Za prvé snímek má dokonalou noir atmosféru díky precizní Scorseseho reži a výtečné Richardsonově kameře, rovněž je dobře vybrána lokace tajemného ostrova na vysokých útesech a k tomu v době hurikánu. Ale za druhé nemám rád ve filmech Deux ex machina, kdy po dvou hodinách sledování vyšetřování detektiva s parťákem je vše náhle jinak, půlka filmu se vlastně nestala a nejen v mé hlavě zůstává směs zážitků se zmatkem, mínusem je podle mne nejednoznačný závěr umožňující dvojí výklad. Nezbývá než ocitovat Gellnerovu báseň: "Všichni mi lhali, všichni mi lhali, blázna si ze mne dělali." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=5iaYLCiq5RM (01.01.2013)

Mějte mě třeba za naprostého filmového barbara, ale tohle je moje vůbec první setkání s režisérem Scorsesem. Avšak hned je z toho velký filmový zážitek. Už od první minuty se v Prokletém ostrově buduje správná mysteriózní atmosféra, která vydrží až do samotného konce. Příběh sice neskončil úplně dle mých představ, ale na druhou stranu mě režisér napínal až do poslední scény, jestli to dopadne tak či onak (tím chci říct, že je sice pointa docela dobře čitelná, ale nebyl jsem z ní až tak zklamaný). Jinak filmu vlastně ani nemůžu moct vytknout (výborní DiCaprio, Kingsley, skvělá hudba, mrazivé napětí, atd.), protože i délka filmu mi nevadila, a to díky fantasy prostřihům/flashbackům, které podle mě snímek dobře oživovaly. I přes ten závěr hodnotím plným počtem, protože jinak mě tento film dostal a považuju ho za 1 z nejlepších mysteriózních thrillerů za posledních několik let. (01.05.2010)

Podobný pocit nadšení z dokonalé filmařiny jsem u nových filmů zažil naposled u Inglourious Basterds. Už u úvodního příjezdu na ostrov mi bylo jasné, že tohle bude výjimečný film, naladěný na stejnou notu jako já. Někdy to prostě člověk pozná hned podle první scény. Scorsese mistrně buduje atmosféru (záběry na detaily, údernou hudbou, vizuálními vychytávkami - různé svinstvo poletující vzduchem), přičemž jsem nezaznamenal snad ani jeden atmosféricky slabší úsek - Shutter Island je nasycený stotřicetiminutový roztok deprese, mystéria a šílenství. K naříkání některých diváků nad neoriginální, respektive předvídatelnou pointou se sluší poznamenat, že to, co oni pokládají za pointu, není pointa, nýbrž pouze vyřešení klasické dějové mystifikace (v tomto ohledu ten film nutně může mít jen dva způsoby řešení - takže není žádná machrovina tu jednu správnou "odhalit"), které následně poslouží jako půda pro pointu skutečnou, nenápadnou, originální a velmi chytrou. Když to shrnu, tak je pro mě Shutter Island zajímavějším filmem než všechny Martyho slavné gangsterky. (25.02.2010)

Shutter Island je tak trochu ako vybrané depalmovky – nevyhovie každému, ale koho chytí, toho položí na lopatky... Začalo to plavbou a príjazdom na tajuplný ostrov, ktoré čo do kamery, strihu a použitia hrozivej retro hudby v štýle Miklósa Rozsu predstavujú rovnako hodnotný študijný manuál k vytvoreniu absolútne pohlcujúceho filmového openingu, akým je úvodné vylodenie vo Vojakovi Ryanovi. A skončilo to ani nie tak pointou, ktorá otočila naruby predošlý dej (tento námet ostatne nie je vo svete filmových scenárov až tak originálny), ale jej dodatkom – poslednou scénou a vetou filmu, ktorá “ten thriller s DiCapriom, na ktorý sa pohrnú masy” vyniesla o tri poschodia vyššie. Všetkému medzi úvodom a záverom sa dá vytknúť miestami gýčovitý nádych, prehnane dezorientovaná orientácia medzi realitou a halucináciami (ktorá nastoluje zopár kostrbato zodpovedateľných otázok), alebo chladný prístup k postavám. Lenže to všetko je súčasťou prefíkanej hry režiséra, ktorému nejde o zimomriavky z maniakov v celách bloku C, ani o sentimentálne dojatie nad osudom hlavnej postavy. Pretože tento režisér hrá na úplne iné husle. +++ Po druhom zhliadnutí sa mi triasli ruky ako po vyfajčení krabičky cigariet od doktora Cawleyho. Výnimočný film z inej, nadzmyslovej dimenzie. (15.02.2010)