1612: Útok križiakov

Je to skôr fantasy ako historický film.Určite to nie je historický epos,ako sa niekde udáva.Prvá polovica ja slabšia,ale potom je to už lepšie.Ale niektoré akčné scény tu sú naozaj dobré.Napätie tu ale je hodne slabé.A čo sa týka toho jednorožca,tak toho si mohli naozaj odpustiť.Bol tam skôr na smiech.Najlepšie momenty z filmu sú boje okolo pevnosti,tie sú fakt dobré.Ak niekomu nevadia historické nepresnosti,tak sa to dá pozrieť. (06.05.2009)

Hovoriť o tomto filme, že sa mu dá toho viacej vyčítať než chváliť by nebolo úplne miestne, je však pravdou, že ak by bol režisér nápaditejší a scenár prepracovanejší výsledok mohol byť ohromujúci. Porovnávanie s rovnako starým Mongolom je z mojej strany diskutabilnejšie; i keď je tu Bodrovov film dosť podobne hodnotení na mňa spravil oveľa lepší dojem ako 1612 a pokiaľ ide napr. o Ohňom a mečom tak kvality tohto filmu sú oproti 1612 nespochybniteľné. Škodou filmu je že inak dosť zaujímavá látka tu bola podaná spôsobom len pre určitý región a možno ani niektorým Rusom či Poliakom už zašlá sláva nič nehovorí; tobôž nie zvyšku krajín do ktorých sa film distribuoval, takže zisťovanie na koľko je historicky presný nie je pre našinca ľahké. I samotný názov filmu nič bližšie neprináša. Veď komu sa už pri vyslovení letopočtu 1612 vybavia súvislosti uvádzané vo filme? To čo treba na filme pochváliť je jeho slušná výpravnosť (pre nás určite hanba, že Bathory i keď z väčším rozpočtom s týmto filmom v mnohom prehráva) veľmi pekne približujúca dobu, taktiež aj slušná kamera, ktorá najväčší priestor dostáva hlavne pri nasmímaní davových a bojových scén. Osobitú kapitolu potom tvorí krásna brutalita príbehu umožňujúca veľmi dôrazne spoznať ako to vyzerá keď vás trafí delová guľa, niekto vám usekne nohu, či ruku a pod. V tejto oblasti sú potom vynikajúco spracované bojové scény (hlavne bitka o ruskú pevnosť), ktoré aj cez svoju reálnosť dávajú filmu i emotívnejšie vyznenie; no a nijak nevadia ani mýtickejšie pasáže. Tu však klady filmu asi končia a handicapmi 1612-tky sú jednak rozvláčny a hlavne v prvej polovici nudnejší dej, taktiež i väčšina hercov hrá tak leda bolo, čo dozaista zamrzí. No a nijak tomu nedopomáha ani množstvo postáv pri ktorých sa dá hovoriť o ich zbytočnosti (vatikánsky mních, starý svätec...). Nanič je tu aj strih, ktorý skôr veľa vecí pokazí čo je úžasne vidieť v záverečnej bitke o Moskvu, kde ani nevieme ako sa zrazu Zebrowski ocitol na šibenici. To či je film veľmi antipolský rozoberať nebudem, skrátka film musí mať svojich dobrých a zlých. Vo výsledku tak skôr zamrzí, že sa nevyužil ponúkaný potenciál čo by z filmu spravilo veľkolepý historický epos, ale to už moc kecám. Takže asi toľko o tomto filme. (15.11.2008)

Doba Lžidimitrijů, smrti mladého cara Fjodora Borisoviče (chápu, odpůrce zabít, ale proč při tom nejde zachovat jeho lidskou důstojnost?), jeho matky, Lžidimitrije (fůůůj, to jak pro svou věc zahořel a pak se rozptýlil bylo eklhaftní) a následných bojů byla nepřehledná. Jednotlivé kliky, frakce, malá a velká nepřátelství jsou chaos i dnes, natož v dobách, kdy bylo poměrně snadné se za někoho vydávat a případného protivníka zabít s tím, že než se jeho kolegové dozvědí o smrti svého vůdce (spojence, sympatizanta), tak může utéct den, ale taky rok. My little unicorn se mi vyloženě líbil, měl sloužit (nebo já ho tak chápala) jako symbol naděje, víry v lepší příští, krásy a štěstí, samozřejmě, že musel vypadat jako vánoční hit od Mattela. Andrejko tak vypadal taky (toho jednorožce bych brala, Andrejku ne, by se svými nápady z celého sídliště udělal kůlničku na dříví). Přítel Kostka byl lepší přítel než věrný Pátek. Kníže Požarskij byl echt ruský medvěd, podle něj by od minuty mohli malovat bohatýry. Bojové scény byly výborné, polibek smrti patřičně odporný a Xenie Borisovna jako poloviční Tatarka byla pozoruhodně blonďatá a modrooká. (08.11.2011)

Spíše než o epické historické drama šlo o takovou romanticko-dobrodružnou pohádku (neštítící se ovšem explicitní krvavé brutality) s fantasy prvky zastoupenými kýčovitými prostřihy na pobíhajícího, naději (či co) symbolizujícího jednorožce a posmrtnou výuku umění meče. Po kostrbatém "flashbackovém" začátku se dějová linka narovnala a v příjemném tempu a lehkém proruském pátosu doklusala až k celkem velkolepé bitvě – dobývání/bránění hrádku, slušnému závěrečnému souboji s charizmatickým zlotřilcem Michała Żebrowskiho i uspokojivému uzavření. (05.10.2020)

Svérázná kombinace pohádky, dobrodružného a pseudohistorického filmu ve stylu telenovely pro teenagery. 1) Líbila se mi vícejazyčnost a moderní kamera, střih i režie._____ 2) Pěkní 25letý Pjotr Borisovič Kislov (sluha Andrej) a 24letý Artur Sergejevič Smoljaninov (tatarský sluha Kostka) rovněž dodávají snímku alespoň trochu šarmu._____ 3) Překladatelé názvu se zřejmě domnívají, že když už film si na historický jen hraje, tak i oni mohou po libosti nakládat s jeho jménem. Смутное время neboli Смутa je totiž zhruba patnáctileté období začátku 17. století v Rusku (na přesné vročení mají historikové různé názory), pro něž je typická občanská válka, války s Poláky a Švédy a samozvanci o ruský trůn. I když to nesporně byly "smutné" časy, překlad je nesprávný a zavádějící. Смутный totiž znamená nejasný, mlhavý anebo neklidný či vzrušený, ale rozhodně ne smutný. (01.09.2018)