Mlčanie jahniat

Těžký thriller, který shrábne Oscary v pěti hlavních kategoriích? Kdo to kdy slyšel. Všem dobře známý příběh, kterak agentka FBI pomocí jednoho sériového vraha dopadne jiného, který je oproti distingovanému lidožroutovi na svobodě, dokáže i dnes výborně „pobavit“ a drobnostmi, které jsme někdy předtím přehlédli, potěšit. Krůček po krůčku se blížíme k depresivnímu doupěti vrahouna, který je posedlý změnou pohlaví a z kůže unesených dívek si spichuje části svých šatiček. Je to magor k pohledání, a to právě tvůrcům vyšlo dokonale. Měli silnou hlavní hrdinku a dva totálně přesvědčivé antihrdiny. Bizarní zabiják v podání Teda Levina s hlubokým hlasem je sakra démonický (na roli se připravoval po barech ve společnosti transvestitů). No, a v druhém případě jsme na tom ještě lépe. Řada herců dala Jonathanu Demmemu košem (pro přílišné násilí – jak asi po obrovském úspěchu reagovali?), nakonec padla volba na divadelního veterána Anthony Hopkinse, který věhlasné zabijáky nastudoval dokonale. Bravurní rétor, mlaskavé zvuky, samá moudra a bonmoty, pozorný pohled. K tomu přesná Jodie Foster a Demme, který někde vzadu nerušeně přešlapuje a nechává vyniknout psychologickému souboji mezi dvěma dokonale promyšlenými charaktery. Jeden z jasných vrcholů úžasných devadesátých let. (02.06.2016)

Opravdu legendární thriller s několika téměř hororovými momenty, skvělou špinavou, sychravou a syrovou Amerikou, díky čemuž vše působí nepříjemně autenticky a realisticky. Mezi námi se opravdu mohou a opravdu pohybují zrůdy - to křičí na diváka s každého políčka filmu. Výborný je též důraz na psychologii postav a jejich postavení ve společnosti, dané přirozeností, výchovou či životní zkušeností. Ať už skrze hlavní hrdinku, kde ji scénář celý film staví do role obětní ovečky, kterou všichni muži pozorují s hladem v očích (ona však jde odhodlaně za svým) nebo méně přímo skrze hlavního zloducha. To vše v opravdu vybroušeném scénáři, který září samozřejmě nejvíce v dialogových momentech střetu hladového lva a zmíněné ovečky. Proč tedy "jen" čtyři? Protože než se scénář opravdu k té dokonalosti vybrousí, v první třetině filmu více než jednou nešikovně zakopne, nepůsobí hned od začátku tak silně, jak by měl. Stejně tak hereckým projevům a chemii mezi herci chvíli trvá než začnou působit opravdu věrohodně a realisticky. A nakonec, celý film působí trošičku zastarale, více než bych si přál. To se prostě ale někdy u starších klasik stává (mám s tím pár zkušeností, je možné, že je chyba na přijímači, ale co se dá dělat). 8,3/10 (01.01.2024)

Jedno z nejlepších převedení knihy na plátno v historii kinematografie. Temná atmosféra prozářená čistotou Clarice Starlingové, podtržená démonickým Hannibalem Lecterem. Herecký koncert obou hlavních představitelů, bezchybná režie. Je těžké vybrat 10 nejoblíbenějších filmů, ale "Mlčení jehňátek" mezi nimi nechybí v žádném případě. (22.01.2003)

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let, který lze sledovat do zblbnutí, a stejně nás jeho psychologická intenzita a konstantní napětí pokaždé zarazí až pod peřinku. Proč tomu tak je, jsem se snažil stručně dopátrat v rámci poklony Jonathanu Demmemu zde (27.04.2017)

Atraktivní detektiv a nejcennější vězeň, jehož puls nepřekročil 85 (dokonce ani když jedl jazyk oběti). Nečekejte ,,vizuální hody“. Jen účelný obrazy a napětí ve všem, co dělá agentka Starlingová. Uhlazenej a sebevědomej psycholog dr. Lecter - toť panečku hereckej koncert! A samozřejmě J. Foster, který věřím i to trauma z trápení jehňátek. Přesto však, když ke mě přijde někdo kvůli sčítání lidu, tak jeho játra dobrým Chianti nezapiju. Ani když budou na fazolkách. (A přitom ročník 2007 se prej povedl...vína vole, ne fazolí!) (22.06.2006)